Kód 46

Tak jako zatím u všech Winterbottomových filmů mi nějak uniklo, co tím vlastně mělo být řečeno. Podle mě to nefunguje ani jako sci-fi - svět budoucnosti mi tu přijde dost málo promyšlený, ani jako drama - na to se tu příliš často nic neděje a postavy jsou mi v podstatě fuk a už vůbec tu nefunguje onen milostný příběh, z čehož viním hlavně výběr hlavní představitelky, nějaké pouto mezi ní a Robbinsem jsem jí nevěřil ani náhodou. (28.08.2008)

Na začátku jistě byla zajímavá myšlenka, ale nešikovná a nezáživná filmová realizace ji bohužel zadupala do země. Výhrady mám hlavně k nevhodně obsazené hlavní dvojici a zvláště k nesympatické Samantě Morton, z čehož pramenil můj nezájem o hlavní postavy a také mě překvapilo to, že navzdory lehce depresivnímu tématu zůstavá film chladný jako kostka ledu. Bohužel filmu neslušela ani ta artová stylizace. Vyjma skvělého soundtracku se tak dočkátepouze průměrné filmařiny s ubíjejícím tempem vyprávění a dlouhými pasážemi bez obsahu nebo důležitých výpovědí. Jedním slovem zklamání. (11.07.2009)

Jednoduchy tedy hodne jednoduchy pribeh vypraveny ovsem velice dobrym zpusobem, poklidnym, prijemnym a svym zpusobem docela napinavym. Dej cloveka urcite neprekvapi a tak nejak tusi kam to vsechno smeruje kdyz uz cely prolog nam to vlastne prozradi. Ale vsechno ostatni je proste nadprumerne at uz herecke vykony a nebo ono lehke odrikani pribehu. Hudebni doprovod byl take zvolen velice dobre podkresluje atmosferu ale vube cloveka nerusi. To vse dela z tohohle filmu velice zajimavou scifi romanci, i kdyz ma k te romanci precijenom asi blize nez ke scifi. (03.02.2009)

Jeden z najprogresívnejších „sci-fi“ filmov. Ohromujúca ľahkosť podávania vážnych tém, zasadených do bližšie neurčitej budúcnosti je úžasná, rovnako ako hypnotická atmosféra čoraz viac preurbanizovanej spoločnosti. Spomínaná ľahkosť, obsahujúca v sebe melancholicko - snový náboj, doslova pulzuje celým filmom aj vďaka (na sci-fi minimalistickému) formálnemu spracovaniu - spomaleným pohybom, umiernenej, rytmicko-ambientnej hudbe a pulzujúcemu, neónovému nasvieteniu. Práve v rovine atmosféry vykreslenia obrovských metropol, v ktorých stretnutie dvoch blízkych duší len výrazne umocňuje ich osudovosť, vo mne vyvoláva silné podobnosti nielen s Coppolovej Lost in translation, ale hlavne aj s Hou Hsiao-hsienovym Millenium Mambo. A rovnako ako tieto dva filmy, je aj Code 46 nepopísateľne krásnym. (11.10.2004)

Pokus o originální sci-fi, který svým způsobem vyšel. Tim Robbins společně se Samanthou Morton se snaží neporušit zákon v blízké budoucnosti. Každý ať si udělá vlastní názor, protože přesně to si tento snímek přeje... Je zvláštní a rozhodně zapůsobí na každého jinak a proto doporučuj shlédnout a nechat se překvapit. (31.07.2007)