Vlak

Ve stísněném prostoru vlaku se rozehrává náhodné setkání dvou se životem nespokojených lidí. Ona utíká před milencem, on jede za svou ze setrvačnosti udržovanou rodinou. Jejich vzájemné porozumění je korelováno přítomností dalších spolucestujících se satiricky vykreslenými charaktery, tepajících do lidského maloměšťáctví. Hitchcockovsky budovaná dusná atmosféra vrcholící v jedné z nejpůsobivějších scén na hřbitově, práce se symboly, otevřený, nostalgii vzbuzující konec. (02.08.2009)

Primitívne symbolicky napísané som občas "vypadával z vlaku". Podstatné však je, že som naňho aspoň nastúpil. Malým problémom v mojom prípade bolo, ak porovnám napríklad s Popolom a diamantom, že som plne nepochopil všetky nešváry vtedajšej spoločnosti. Preto som mal najväčšiu radosť s dialógov typu "dnes je in anonymita", alebo filozofovania o láske v modernom Poľsku. Vrcholom je samozrejme dopadnutie páchateľa paradoxne mimo klaustrofobický priestor vlaku. Chýbalo málinko viac uhlia v lokomotíve a spokojnosť by bola nespochybniteľná. (18.03.2015)

Psychologický.........Zvláštní poetickou atmosféru filmu tentokrát vytváří především snově znějící ženský hlas - který jen tak pobrukuje v pasážích bez mluveného slova - vynikající kamera a bezchybné herecké výkony L. Winnické, L. Niemczyka a Z. Cybulského. V zdánlivě banální dějové konstrukci filmu režisér postupně rozpracovává psychologické portréty jednotlivých postav, přičemž se dotýká zásadních otázek lidské existence. Tak jak je u autora zvykem, opět zaujme otevřený konec, který jen podtrhuje nejednoznačné vyznění filmu a jako vždy Vás donutí přemýšlet. Všechny ceny, které snímek získal, jsou nepochybně zasloužené...........MFF Benátky 1959 - Premio Evrotecnica im. Georgesa Meliesa - L.Winnicka, zvláštní cena. (21.03.2007)

Sam mam klaustrofobiu, takze na mna posobili brutalne depresivne tie stiesnene priestory vlaku, uzke chodby, kupe ....... hroza sama o sebe. Reziser jerzy Kawalerowitz natocil neskutocne dobre dielo, ono na kultove filmy netreba ist vysoko ako niekto, staci banalna zapletka - tuna vlak, kolaje a zvuk uhanajuceho stroja  po kolajach, u Jasudziro Ozua rodicia navstvivil ideti  a volalo sa to Tokio Monogatari 1953. 100 % (16.09.2021)

Film plyne podobným tempem, jako jízda vlakem - v některých stanicích zastavuje, v jiných ne. V některých zastaví jen náhodně, nebo kvůli pasažérovi, který zatáhne za záchrannou brzdu, někdy jede rychle, jindy se vleče. Ale vždy nakonec dorazí do cíle, ať už s větším, či menším zpožděním. Takto můžeme pozorovat i životy lidí, kteří se na hodinu a půl stávají cestujícími vlaku, prožijí noc, které sice na první pohled vypadá tak obyčejná, jako každá jiná, avšak přináší neobyčejné pocity uvnitř každého z cestujících. Je úžasné, že i my diváci, se k těmto cestujícím můžeme přidat a sledovat jejich reakce, pochody myšlenek, gesta a mimiku a to skrze parádní kameru, výbornou režii, dobré obsazení - to vše na pozadí jednoduchého příběhu zasazeného do uhánějícího vlaku - pociagu. (25.08.2012)