Žít po svém

Kdo má rád Lasse Hallströma a jeho filmy, tak rozhodně nebude zklamám. Opět citlivý, laskavý a hlavně lidský snímek, který neukazuje nic nového či převratného, ale po jeho skončení jsem se cítil tak nějak naplněný a celkem jsem víc nečekal. R. Redford by udělal zážitek i z nákupu v supermarketu. M. Freeman nedostal tolik prostoru jako Redford, ale v rámci možnosti zahrál nadstandartně. Dokonce, a to je co říct, ani J. Lopéz mi vůbec nevadila. Příjemně ztrávená hodina a půl, ale podruhé už bych se na to nejspíše nekoukal..... (28.04.2008)

Obyčejně lidské ... toto spojení se mi prostě při sledování tohoto filmu vtíralo na mysl několikrát. Nenásilné, tiché, příjemné pokoukání. O lidech, o vině a odpuštění. Asi tak. Trochu nudné, to taky, asi díky nevtíravé režii Lasse Hallströma, řekla bych. Redford a Freeman jsou opravdu páni herci a poradí si i bez zbytečných slov, Jenifer Lopez a Josh Lucas se snaží, ale v porovnání s elitou ... jsou jen do počtu. (22.08.2006)

Klidný film z klidné hezké přírody o klidných hezkých (duševně) lidech, který nepřináší vůbec nic nového. Jen si tak klidně plyne a vše nakonec klidně vyřeší. Aneb obvyklá šablona kterak padlá dcera se vrátila do rodného kraje a našla zde klid a mír. Takže klidných 50%. Jen ke konci dá Robert Redfort na chvíli vzpomenout proč za svuj život zaslouženě hrál množství drsných správných mužů. (07.02.2007)

Už pouze samotný fakt, že se v tomto snímku sešli (při společném působení) mí dva velcí oblíbenci M. Freeman a R. Redford, mi ke spokojenosti (v tomto případě) stačí. Člověk potom i následně snáze p(r)omine, absenci jakéhokoliv hereckého umu Jennifer Lopez. Nutno podotknout (ke cti dotyčné), že si byla dobře vědoma „svých kvalit“ a faktu, že zde rozhodně prim hrát nebude, (nikam se necpala) a tak musím konstatovat, že (v tomto případě) zde jako rušivý element nezafungovala. To bych dotyčné křivdil. Na druhou stranu je potřeba dodat, vím o spoustě mnohem lepších alternativách. Co se týče již zmiňovaného ústředního hereckého dua, je nesmírným potěšením sledovat jejich civilní herectví a je více než patrné, že si samotné natáčení oba pánové náležitě užívali, což je vidět téměř v každé jejich společné scéně a na výsledné podobě snímku se to projevilo veskrze pozitivně. Pokud máte již nějaký ten snímek L. Hallströma nakoukaný, nemůže vás zde nic překvapit (ať už negativně, či pozitivně). An unfinished life je volně plynoucí snímek, „šourající“ se svým vlastním tempem, žádné překvapivé zvraty nečekejte. Za to pohodovou atmosféru prostupivší váš obývák... ANO. Zdá se to jako jednoduchá věc že, člověk „vypne“, sleduje ubíhající snímek, nic ho nevyrušuje ze sousředení a nechává se unášet „obyčejným“ příběhem. Otázkou zůstává, kolika (vyvoleným) režisérům se tohoto (po)daří dosáhnout a následně i opakovat. Pokud si nějaký snímek zaslouží přízvisko RODINNÝ, potom to je bezesporu tento. Pravdou je, že snímek mohl být jistě lepší (propracovanější scénář), na stranu druhou, po téměř měsíčním (dobrovolném) "filmovém půstu“ jsem mohl vybrat o poznání horší variantu. 77,7% (08.08.2011)

Okoralý rančer se zjizveným srdcem a zjizvený rančer s obrovským srdcem přivítají návštěvu, která zformuje jejich pohled na tíživost viny, pohodlnost zahořklosti i lehkost odpuštění. Režisér klipů skupiny ABBA s oblibou napojuje diváka na infúzi lidskosti včetně její tragiky i krásy a ani Žít po svém není výjimkou. Bonusem navíc (něco jako úsměv pěkně formované sestřičky) je pak klukovské „štengrování“ dvojice hereckých velikánů Freeman, Redford. Chlupatý herec Bart the Bear II byl tady oproti loňskému Into the Grizzly Maze ještě takové nevinné medvíďátko, ale počtem výrazových prostředků už překonal Cage.. (12.04.2016)