Les Arnaud

Skoro se mi nechce věřit, že v tomto dramatu ze soudního prostředí nemá vůbec prsty José Giovanni... Má totiž v sobě Giovanniho oblíbené téma zločinu spáchaného z nevůle a smolného uvíznutí mladého člověka do pasti s tímto úkonem spojené, i podobně působivé zpracování. Tento příběh o přátelském vztahu a vzájemné pokoře mezi dvěma různými lidi, které pojil spočátku jenom pracovní obor a stejné příjmení, sice může ve většině scén na první pohled vypadat spíše oddechově a příjemně, což podtrhuje i krásná poetická kamera vyžívající se v malebných záběrech francouzského venkova... jenže pak uprostřed filmu nastává jeden významný zvrat v ději, který obratem mění náladu nejen postavě mladého studenta práv, ale prakticky celému filmu, což i do milých, poetických scén dodává značný pocitový neklid a napětí v souvislosti s trpkou skutečností, jenž se může provalit a zničit (částečně i nespravedlivě) celý jeden lidský život. Od Léo Joannona, režiséra, který svou bohatou tvorbou odstartoval ještě jako tvůrce němých filmů v 20. letech (přičemž tito Arnaudovi jsou Joannonovým úplně posledním filmem natočeným 2 roky před jeho smrtí), jsem dosud neviděl žádný film, nicméně tuto jeho labutí píseň za sebe vážně nemám problém zařadit po boku těch nejpůsobivějších francouzských dramatů ze slavné éry 60. a 70. let (od tvůrců jako právě zmiňovaný Giovanni nebo André Cayatte). Scénář se u postav výrazně soustředí i na psychologii, dává divákovi možnost soucitit s mladým André i do jisté míry se zamýšlet nad onou otázkou spravedlnosti, a film má ve svém průběhu celou řadu silných scén (i v těch ryze vedlejších motivech, např. už během úvodního soudního procesu s nezletilým pachatelem). Celkově tu vážně nemám co vytýkat, spokojen jsem byl i s výkony ze strany netradičně zvoleného obsazení, byť s Bourvilem jsem se už v hlavní roli v soudním dramatu jednou setkal (a Arnaudovi byli pro mě teď ještě větším zážitkem, než před půl rokem Les Bonnes causes), a zpěvák Salvatore Adamo, jehož jeden šanson celý film i otevírá, obstál v jedné ze svých mála hereckých rolí před filmovou kamerou určitě obdivuhodně (typově i projevem mi hodně připomínal jeho kolegu Jacquese Brela, který ve stejném roce herecky debutoval v žánrově spřízněném Riziku povolání). [95%] (29.12.2021)