Režie:
Vladislav VančuraScénář:
Karel NovýKamera:
Jaroslav BlažekHudba:
Bohuslav MartinůHrají:
Anna Šklebejová, Petro Birčák, Olena Birčáková, Ester Glücková, Šlojm Herskovič, Hana Bělská, Robert Ford, Ivan Olbracht, Sylvie Havránková, Jindřich AdolfObsahy(1)
Slavný filmařský pokus Vladislava Vančury, jenž využil námětu Ivana Olbrachta, se odehrává na někdejší Podkarpatské Rusi a zachycuje nejen bídu a zaostalost, ale také kypící vášně, vedoucí k nenapravitelným činům. Režisér se pokusil začlenit dobové novátorské postupy, zvláště příběh zbavit zbytečné sentimentality, opíral se naprosto neznámé tváře, které navíc mluvily téměř nesrozumitelným dialektem. Pokusil se rozkrýt složité předivo citového rozpoložení, kterým hlavní hrdinka prochází, dokonce se odvážil akcentovat na počátku 30. let odvážné erotické prvky. Ambiciózní dílo, natočené mimo velké výrobny, však narazilo na nezájem publika, možná zaviněný i sníženou jazykovou srozumitelností. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Nijak oslnivý start českého nezávislého filmu, ale obsahuje hlášku, která mi přešla do krve: "To je robota s babami!" 40% ()
Ona ta filmová modernita, jak o ní hovoří Michal Bregant v bonusových materiálech na DVD vydání NFA, taky není všechno. Navíc, tenhle film musel působit zastarale a směšně už v roce 1934. ()
Rozhodně zajímavé zvukově. Obrazově samozřejmě také, ale já dal na první místo zvuk, a to úmyslně. Dějově je to děsná ptákojna, ale zase jsem se dověděl, jak se kde žilo. Je to velmi dobrý filmový počin. Vcelku by mne zajímalo, kde viděl autor popisku na CSFD (pro oficiálního distributora) ty odvážné erotické prvky. ()
Ve své době byl tento film něčím naprosto novým. Trojice autorů (Vladislav Vančura, Ivan Olbracht, Karle Nový) se pokusila prolomit trend dosavadních často bezduchých romancí či veseloher. Na filmové plátno přenesla vážné problémy Podkarpatské Rusi. Hlavní dvě témata – Marijčina nevěra a Petrova vražda, se v dnešní době hororů a filmů tipu Anatomie pekla zdají být k pousmání. Pokud jsou ale zasazena do třicátých let a reality Podkarpatské Rusi, kde se snad ještě více než kde jinde odehrával život uvnitř uzavřené společnosti vesnice, která nic neodpustila, jejich závažnost se stává zřejmou. Mimo jiné je neotřelým způsobem zobrazeno i postavení běžných vesničanů, židovských obchodníků, Slováků i Čechů, kteří vnáší do prostředí charakteristické prvky své kultury. Originálně pracovali autoři také s technikou – poměrně ostrá kamera, dynamický střih, střídající se horizontální a vertikální scény, až téměř výtvarně pojaté obrazy, práce s detailem. Neopominutelná je také práce s neherci, která je pak příznačná pro italský neorealismus – ale ten přišel až po Češích:-D Na svou dobu byl film natolik novátorský, že jej veřejnost nepřijala příliš příznivě (jistou roli sehrála jistě i jazyková bariéra – pro větší autentičnost vložili autoři do úst svých postav dialogy v jejich vlastních jazycích, tudíž se divák setkává s češtinou, slovenštinou, němčinou i dialektem Podkarpatské Rusi). Zpětným pohledem napříč kinematografií 20. století ovšem musí každý divák přiznat tomuto filmu vysokou uměleckou kvalitu. ()
Docela náročná podívaná vzhledem ke skutečnosti, že dialogům by bylo rozumět jenom o málo víc i kdyby byl zvuk kvalitní. Jako dokument o tom, jak vypadal život před 80i roky v této odlehlé části tehdejšího Československa má film ovšem skvělou vypovídací hodnotu. Velmi mi napomohlo, že jsem Koločavu před 4mi roky navštívil a seznámil se s některými reáliemi. Např. peripetie, které měl režisér, aby vůbec sehnal hlavní představitelku filmu. Žádná nechtěla být označena za "lehkou" a vyřadit se tak ze společenských konvencí - resp. získat nálepku "k...y" a nevdát se. Nebo o skutečnosti, že splavování dřeva bylo smrtelně nebezpečnou činností a úmrtí plavců byla na "denním pořádku" se člověk také ve škole těžko dozví.... ()
Pár mluvících hlav v národopisném dokumentu. ()