Prolomit vlny

Mystický příběh za který získal Lars von Trier Velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes 1996. A mnoho dalších cen, ocenění a nominací : Ocenění: Oscar 1996 - nominace: hlavní herečka (E. Watson) Zlaté glóby - nominace: film (drama), herečka v dramatu (E. Watson) BAFTA - nominace: hlavní herečka (E. Watson) FF Cannes - Velká cena poroty, nominace na Zlatou palmu César - zahraniční film Evropské filmové ceny - herečka (E. Watson), film, cena FIPRESCI Český lev - zahraniční film Amanda Awards - norský film Bodil Awards - herečka (E. Watson), film, vedlejší herečka (K. Cartlidge) Fotogramas de Plata - zahraniční film Ft. Lauderdale International Film Festival - herečka (E. Watson), režie London Critics Circle Film Awards - nováček (E. Watson) New York Film Critics Circle Awards - herečka (E. Watson), kamera, režie Robert Festival - herečka (E. Watson), kamera, střih, film, masky, výprava, scénář, zvuk, vedlejší herečka (K. Cartlidge) Satellite Awards - cizojazyčný film (Dánsko) FF Stockholm - cena FIPRESCI MFF Uruguay - film MFF Vancouver - nejpopulárnější film (22.12.2012)

Sledování filmu je stejný požitek jako sedět holým zadkem na rozzuřeném ježkovi. Nicméně i kdyby nestál obsah vůbec za nic (a tak tomu není), ty minimálně 4* by zasloužilo ústřední duo Skarsgard a Watson, zejména Emily Watson, jejíž výkon je neuvěřitelně sugestivní, opravdu se překonává. Jinak to zřejmě není film na časté zhlédnutí, mě to jednou taky stačilo, ale rozhodně se dá říct, že mě obsah zaujal a ke konci docela rozprášil. Na 5* to ale pro mě přece jen nebylo. (11.09.2011)

Týmto filmom prelomil u mňa Von Trier ľady. Bol prvým, ktorý som od neho videl, ale vedel som, do čoho idem. Veľmi silný film, kde som ale na druhú stranu cítil, že Larsovo citové vydieranie mi nebude vždy po vôli. Potvrdilo sa to hneď pri ďalšom jeho filme. Stellan Skarsgard prehlásil, že Breaking waves znamená pre dramatickú tvorbu to, čo Indiana Jones pre dobrodružné filmy. Každá jeho scéna je vrcholom. (11.08.2012)

Slušná dráma o láske, viere a sebaobetovaní z čias, keď Trier ešte točil normálne filmy. Dejovo a emočne to vtiahne hneď od začiatku, žiadna nuda, tak ako som u Triera zvyknutý. Myšlienkovo sa mi to však nezdalo tak hlboké akoby som očakával, skôr išlo iba o také neurčité pootvorenie dverí danej pointy a ja by som bol radšej keby bolo otvorené úplne. Nie som si istý, či bol dobrý nápad k tomuto využiť slaboduchú, psychicky labilnú ženu. Možno hĺbka problému a celá myšlienka by dostali úplne iný rozmer, keby išlo o zdravú ženu, najviac ak tak "nezdravo" zaľúbenú. Určite by bolo lepšie, keby jednala z vlastnej vôle a z vlastného úsudku, vtedy by načrtnuté dejové kapitoly vo filme dostali úplne iný význam. Veď aj vo filme bolo povedané, že je ľahko ovplyvniteľná. Na druhú stranu však, mentálna zaostalosť ženy mala aj výhodu. Išlo tu o krásne vyobrazenie, kam až môže dospieť bigotná, fanatická spoločnosť. Nie je dôvod tomu neveriť, fanatici sú schopní aj ďaleko horších vecí ako len vyobcovanie slaboduchej zo svojich radov. Scénka s pastorom, ktorý stojí nad odpadnutou hlavnou hrdinkou a vôbec sa k nej ani nezohne, nepomôže, len sa otočí a odíde preč hovorí za všetko. Kresťanský fanatizmus dokáže tak zaslepiť oči, že pomoc blížnemu svojmu u takýchto ľudí sa stáva veľkou neznámou (to je ten najmenší problém). Koniec sa mi už zdal trocha spackaný, vôbec mi nesadol, ale zase nebola to žiadna katastrofa. Vyzdvihujem (až do nebies :D) výkon Emily Watson, vôbec sa mi nechce veriť, že toto bol jej prvý film. Postavu mentálne zaostalejšej ženy zvládla absolútne bravúrne, klobúk dole. 70/100 (16.04.2014)

Ten chlap samozřejmě je příšerný citový vyděrač, ale marná sláva, to si stokrát můžu logicky dovodit pár hodin po shlédnutí filmu, leč nijak tím nepopřu, že mě tenhle příběh o ženě, která se zcela obětovala pro milovaného muže, srazil hluboko do kolen. Trier umí bořit bariéry mezi dějem/kamerou/divákem a vytvářet výbušnou kombinaci děj-divák. Autenticta příběhu je posílena "nepřikrášleným" snímáním ruční kamerou a absolutně věrohodnými výkon Skarsgårda a Watsonové. V tom příběhu je od počátku něco osudového, předzvěst tragédie... Tyhle "předzvěsti" Trier umí... Výsledné dílo je naprostým citovým terorem, tak strašným, že se v kině jedna divačka pozvracela. Žádný hnus, jen dlouhé minuty citového vypětí s takřka pohádkovým koncem, který ale podrápanou duši příliš neutěší. Kde končí realita a začíná film je během sledování Prolomit vlny takřka neřešitelný rébus. Byl jsem vtažen natolik, že moje emoce nebyly umělé. Byl jsem zmaten a smeten... Triere, vy zatracené zvíře!!! (31.01.2004)