Prvek zločinu

(Komentář obsahuje spoilery.) Návrat do Evropy. Tentokrát v hypnóze, o několik měsíců zpět, na místo činu sériového vraha, jehož brutální skutky zůstávají dosud neobjasněny. Ono „místo ve střední Evropě“ si žije docela samo mimo čas a prostor, jelikož je detektivův návrat zároveň letmým vstupem do svědomí minulosti Evropy (narážky na holocaust jsou ovšem tak jemné, až si sám nejsem zcela jist, nešlo-li jen o poryvy větru). Malé městečko připomíná svého druhu Benátky, z všudypřítomné vody vyrůstají jednotlivé budovy, stále prší, dohled je pouhých pár (desítek) metrů a hustou mlhou prosvítá několik světel majících hlavně atmosférotvorný účinek. Trier dokazuje, že je jeden z výtvarně nejschopnějších režisérů a podobně jako v Evropě vytváří s kamerou a filtry neskutečně působivé a kompozičně promyšlené záběry. Výrazné je využití žlutého „nemocného“ filtru, který zesiluje pocit rozpadu podobně jako v morem zasažených čtvrtích ve hře Pathologic. Ústředním tématem Element of Crime je otázka možnosti porozumění zločinu a jeho původci. Pokud sledujeme stopy, které tento po sobě zanechává, můžeme se dobrat vnější povahy zločinu, popisu toho, jak se udál, nepochopíme však s jistotou, co a proč k němu vedlo. Naopak takové pochopení by nám mohlo pomoci zabránit jeho opakování v budoucnosti, což by bylo v případě nebezpečného vraha rozhodně vítané. Detektiv se tak podle velmi sporné a neprověřené metody pokouší co nejvíce ztotožnit s osobou vraha, prožít tytéž události, cítit jako on... Proto se vrací na místa, o nichž ví, že v nich tento dříve pobýval, vykonává stejné činnosti, bere stejné léky a navozuje si tak totožné stavy... a doufá, že se dostane na stopu událostem budoucím. A zdá se, že metoda přináší jakési výsledky. Jenže v kterém momentu je z tohoto experimentu ještě možná cesta zpět? Pokud budu mít stejné pocity jako jiná osoba a jednat jako jiná osoba, budu ještě sám sebou? A pokud nebudu, dokáži si to uvědomit? Naprostého a nesporného porozumění motivů jiného je možné pouze, když se jím sám stanu. Až ve chvíli, kdy se detektiv domnívá, že se svého pokusu vzdal, je ztotožnění dokonalé; neuvědomuje si jej. V jednotlivém okamžiku není možnost volby, následující událost je nutným výsledkem událostí předchozích a film směřuje k nevyhnutelnému konci. Element of Crime je velmi těžký a tíživý film, jenž si nezadá s mistrovými pozdějšími díly. Divák je do něj vtažen a po propuštění mu pravděpodobně nebude příliš dobře na těle ni na duchu. (12.04.2008)

„Zločin je dnes jako chemická reakce. Může se přihodit jen v tom správném prostředí. Musí tam u toho být inteligence a citlivost.“ Larsův celovečerní debut v mnohém předznamenává jeho budoucí tvorbu, a to v kladném i záporném slova smyslu. Naštěstí v případě Prvku zločinu převládají klady. Vytkl bych vlastně jen pointu, na které ve výsledku zase až tolik nesejde (leckomu její podoba nesedne), a podobné je to s příběhem, který je spíše druhořadý. Oproti tomu se může film plně opřít o technickou stránku, se všemi těmi filtry, nasvícením či výrazným zvukem (všudypřítomný vítr na pozadí) je snímek opravdu působivý. A tím se dostávám k dominantní atmosféře. Ta je temná, zneklidňující, mysteriózní, hypnotická. Pomáhá tomu i podivné bezčasí, znepokojivé výjevy, neustálý déšť, rozbité, špinavé prostředí, podivné postavy a posedlost hlavního hrdiny, který případu zcela propadne. Celkově dám slušné 4*. „Zde máš svíci. Posvítí ti až půjdeš spát. Zde máš sekyrku, tou budeš hlavu stínat. Štíp, sek, štíp, sek. A mrtvý je poslední člověk…“ (27.10.2023)

Neďaleká budúcnosť, kde sa Európa pomaly prepadá pod vodu a kde neexistujú bohatí a vplivný, ale chudobný a úbohy, spiaci na uliciach, na sklách - skrátka kde im prostredie dovolí. Do tohto sveta sa pomocou hypnózí dostáva detektív Fischer, aby prišiel na príčinu bolestí hlavy, ktoré nedokáže vyliečiť a aby retrospektívne prerozprával jeho vyšetrovanie po Lotto vrahovi, ktorý zabíja malé dievčatká a potom ich rozbitou flašou rozpára a vykuchá. Celý film je hnaný do hutnej atmosféry, upršaného prostredia, kde s každého miesta cítiť bezútešnosť a beznádej a ktoré je ponorené do žltej farby, osvetlené modrými neónovými svetlami. Trier prispôsobuje príbeh atmosfére a vizuálu, ktorý v značnej miere prevyšuje príbeh a spôsob akým je prerozprávaný - aj keď ani v rámci narácie príbehu sa nejedná o fušerstvo. Je to jeden s tých filmov, ktoré dokazujú osobitý prístup a štýl tohto dánskeho režiséra a ktorý dokáže byť aj napriek svojej ťažkosti a komplikovanosti veľmi zaujímavým a pocitovo komplexným filmom. Jedná sa rozhodne o veľmi zaujímavú prvotinu, ktorá ma núti tešiť sa na ďalšie dva kúsky s Európskej trilógie. (11.09.2011)

.. „"Prvek zločinu" je metoda... založená na rekonstrukci známých částí zločincova života. Je to jakási psychologická identifikace, umožňující policistovi najít skrze své myšlení cestu k neznámým zločincovým činnostem - razit si k příslušnému zločinu svou vlastní metodu. To je nebezpečný způsob, jak dosáhnout porozumění.“ Brutální vrah vraždí podle přesného vzorce prodavače loterijních losů, proto se z Káhiry vrací do deštivé Evropy detektiv Fisher aby pátral po zločinci podle postupů svého učitele. Prvek zločinu je první část evropské trilogie, je to děsivá noční můra se spoustou mrtvých koňských hlav, vody, hniloby, rozkladu. Znepokojující pesimistická vize Evropy zalité vodou. Neohromila mě sice už jako závěrečná „Evropa“, kterou jsem viděla nedávno, ale natěšila mě na „Epidemie“. (14.07.2006)

Hypnotický a těžký jak jen Lars von Trier může být! Uvedení do evropské trilogie je to více než slušné, přesto kvalit Evropy nedosahující. Snová, nebo ještě lépe depresivní cesta za dopadením vraha, či do jeho mysli, nebo snad...? Hlas detektiva Fishera něco málo vysvětlí, na ostatní si divák musí přijít sám, což se mi napoprvé nepovedlo. Technická stránka filmu je úchvatná, co záběr to skvost. K tomu dopomáhají použité filtry, věčný déšť a industriální města... jednoduše atmosféra deprese a beznaděje je tu na maximu. A to vše ve velmi pomalém, opravdu hypnotickém tempu... co dodat, silný debut velkého mistra. 75% (10.04.2017)