Růžoví plameňáci

nostalgický odpad* Zdejší trailer mi pomohl oživit vzpomínky na tuhle hrůzu, kterou jsem kdysi zhlédl a kupodivu má dnes už kultovní charakter (viz. 1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE). Naštěstí nemám potřebu si ji opakovat, abych to všechno prožíval znovu. Co taky čekat od filmu, kde se soutěží o to, kdo bude víc odpornější či nechutnější? Doba hippies asi těmto nezávislým dílkům přála a našla u nich i obdiv, jak vidím u některých místních volnomyšlenkářských a otrlých diváků. Je to každého věc a asi to má i nějaký smysl, který mi jaksi uniká. Za mě však palec míří jasně dolů. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 0 /// CASTING: 0 (3*MAX) ] … A zase nutné BLÁBOLENÍ u kratších komentářů nakonec, kvůli zdejšímu novému a omezujícímu pravidlu pro recenze (podrobné vysvětlení najdete v mém deníčku) ... BLA BLA BLA BLA BLA BLA (29.07.2021)

Film, u něhož bych teď mohl napsat obhajoby všem stupňům hodnocení, přičemž bych s každou z nich souhlasil. Pink Flamingos je unikátní snímek, po všech technických stránkách strašně špatný, u několika scén se mi dělalo až blivno, ale ... já prostě nelituju, že jsem tohle dílo viděl. Není to napínavé, není to komediální, není to satirické ... je to jenom šíleně divná nesmyslná prasárna, která v určitých ohledech jednoznačně poráží veškerou jinou kinematografii. Předpokládám, že kdokoli by mohl mít zájem tento film vidět, tak už o něm slyšel (případně ho i viděl), tudíž potenciálním náhodným čtenářům tohoto komentáře film důrazně nedoporučuju. (12.09.2010)

Pink Flamingos jsou slavní hlavně jako brutálně exploitační jízda šokujících zvráceností. To je nepochybně pravda, ale často se zapomíná na to, že pod rouškou tohoto béčkovýho trashe se skrývá emanipační manifest americkýho hnutí za LGBT práva a naprosto unikátní zeitgeist 70. let. Pink Flamingos jsou esencí rebelství proti morálním autoritám a ultimátní vztyčenej prostředník všem společenským konvencím. A jako takoví jsou (bohužel) stejně aktuální dneska jako byli před 50 lety. Protože takhle nějak si samozvaní strážci tzv. tradičních hodnot dodneška představují, že vypadá svět LGBT+ lidí. A Waters si ty jejich strachy přivlastnil, vzal do extrému, a tím je odzbrojil a rozcupoval na cucky. Všem tradičním hodnotám se Waters vysmívá a staví je na hlavu povýšením oplzlosti na nejvyšší ctnost a zdroj společenského uznání. A v ikonické Babs Johnson dal Waters LGBT komunitě unikátní nasranou superhrdinku, která ztělesňuje duch Stonewallu. Stejně jako queer lidi se už nechtějí dál skrývat, nechat se šikanovat a ponižovat, stejně jako rok po Stonewallu poprvé šli hrdě do ulic, drželi se za ruce a líbali na veřejnosti, jde Divine se svojí tzv. zvráceností hrdě do světa, naprosto od nikoho si nenechá srát na hlavu a s každým, kdo jí zkříží cestu, udělá doslova rychlej proces. Žerte hovna!, řve Divine do médií svoje politické přesvědčení a všichni marginalizovaní můžou řvát s ním. A zatímco puritánům praskají všechny cévky, já u toho i u desáté projekce slzím smíchy. (31.10.2022)

(1001) To byla tedy nuda. A hlavně laciná nuda. Kdo přišel na to, že k zábavě stačí vzít chlapa, říct o něm, že je žena, nechat ho sem tam něco sežrat nebo vykouřit? No a pár dalších věcí teda, abych nežrala. Stejně je to ale dobrý leda tak na infarkty pro nepřipravené, ale na legraci pro zvrácené ne. Nicméně jak jsem tak poslouchala ten soundtrack, tak mi to připadalo jako nějakej špatnej Tarantino, respektive je jasný, na co se Kentán v tý videopůjčovně koukal, když byl mladej a nezkaženej. (12.12.2009)

No rekl bych, ze jsem zvyklej na ledacos a neco malo jsem jiz zhlednul, ale v tomto dile jsem nenasel ani naznak neceho hlubsiho. Snuzka samoucelnych nechutnosti, za ktere meli pana Waterse sejmout jak psal Compadre. Ja se povazuji za cloveka, ktery se na nekterych dilkach od Tromy dokaze pobavit, ale zde me nic nerozesmalo a to i diky faktu, ze zde zarvala slepice(za to meli ochranci Waterse lincovat), transexual ji realny hovno, nebo ta stejna osoba kouri synovi ptaka. Jsem zvyklej na Arakiho, na rannyho Cronnemberga, ale tady jsem vazne nenasel jedinou hlubsi myslenku nez sokovat. Zbytecnost, jedine co se musi nechat, ze tam je semtam dobra hudba. (08.05.2008)