Růžoví plameňáci

"Hello, moviegoers. This is Mr. Jag speaking to you for Dreamland Studios. This beautiful mobile home you see before you is the current hideout of the notorious beauty Divine, the filthiest person alive. Because of this cover story in one of your sleazier national tabloids she has been forced to go underground disguising her appearance and adopting the alias of Babs Johnson. With her live her trusted traveling companion Cotton, her delinquent son Crackers and her mentally ill mother Miss Edie. Let's take a peek inside." [==] Ten film je špatný snad ve všech směrech, vysloveně amatérsky natočený, přesto nebo právě proto to lze považovat za jeho hlavní devizu. Příběh sám je ve své podstatě nesmírně prostý a konvenční, soupeření mezi dvěma nechutnými rodinnými klany je možné přirovnat k běžným sousedským sporům, jen s rozdílem vzájemného vyobrazení - zvrhlé komično, explicitnost násilností, nechutností, perverzností, sadismu a masochismu prostupuje celým filmem, určitý odklon představují paradokumentaristické vložky obohacené "vkusným" hudebním doprovodem. Sebeparodizující scény, které se občas jakoby mimoděk objeví, jsou natočeny s lehkostí hodnou talentu Johna Waterse, např. narozeninová oslava zvrhnuvší se v kanibalistický večírek odkazuje na levné céčkové horory, kterých v té době vznikalo přehršle. Suma sumárum mé první seznámení s tvorbou Johna Waterse a jeho úchylným týmem stálých spolupracovníků nedopadlo vůbec špatně. [==] "The filthiest people alive? Well, you think you know somebody filthier? Watch as Divine proves that not only is she the filthiest person in the world, she is also the filthiest actress in the world. What you are about to see is a real thing." (24.11.2007)

Ok, viděl jsem už hodně, ale tohle je opravdu pouhými slovy nepopsatelné. Většinou je všechno příšerné, od přehrávajících herců až po topornou režii, ALE jakmile se spustil labužnický soundtrack, viděl jsem v tom Tarantina, pochopil jsem, že právě tohle je ten "nejoplzlejší" inspirační zdroj blázna z videopůjčovny a že se jedná svým velmi zvrhlým způsobem o kult přesahující svou dobu. A za to je třeba Růžovým plameňákům vzdát drobný hold, stejně jako za závěrečnou, úžasně satirickou popravu za přítomnosti amorálních médií. To se panečku vážně jen tak nevidí... (21.09.2016)

Hodně jsem se bavil, do doby než došlo na týrání zvířat. Film jsem okamžitě přerušil a obratem se ho zbavil. Že padne i takové tabu, jsem opravdu nečekal. Teď vím, že nejsem dost otrlý pro tento snímek. A stydím se. Ne za svůj soucit, ale za domýšlivost, se kterou jsem tento film vyhledal. On to vlastně není film, nýbrž odpad. A Waters není umělec, ale zločinec. 0% (15.12.2011)

No rekl bych, ze jsem zvyklej na ledacos a neco malo jsem jiz zhlednul, ale v tomto dile jsem nenasel ani naznak neceho hlubsiho. Snuzka samoucelnych nechutnosti, za ktere meli pana Waterse sejmout jak psal Compadre. Ja se povazuji za cloveka, ktery se na nekterych dilkach od Tromy dokaze pobavit, ale zde me nic nerozesmalo a to i diky faktu, ze zde zarvala slepice(za to meli ochranci Waterse lincovat), transexual ji realny hovno, nebo ta stejna osoba kouri synovi ptaka. Jsem zvyklej na Arakiho, na rannyho Cronnemberga, ale tady jsem vazne nenasel jedinou hlubsi myslenku nez sokovat. Zbytecnost, jedine co se musi nechat, ze tam je semtam dobra hudba. (08.05.2008)

(1001) To byla tedy nuda. A hlavně laciná nuda. Kdo přišel na to, že k zábavě stačí vzít chlapa, říct o něm, že je žena, nechat ho sem tam něco sežrat nebo vykouřit? No a pár dalších věcí teda, abych nežrala. Stejně je to ale dobrý leda tak na infarkty pro nepřipravené, ale na legraci pro zvrácené ne. Nicméně jak jsem tak poslouchala ten soundtrack, tak mi to připadalo jako nějakej špatnej Tarantino, respektive je jasný, na co se Kentán v tý videopůjčovně koukal, když byl mladej a nezkaženej. (12.12.2009)