Poslední vlna

1. Živly: Už neporoučíme větru ani dešti, ale jsme rádi, když přírodní živly spolupracují. Někdy se ovšem chce nějaký živel prosadit na úkor ostatních, a pak tu máme hurikány, zemětřesení nebo tsunami (podle australských domorodců třetí). 2. Sny: Kdysi jsme snům rozuměli, pak se nám přestaly zdát, nyní se vracejí, ale už jim nerozumíme. 3. Mystika: Život bez mystiky, je jakoby bez šťávy, protože jen mystika dokáže propojit celý život (a snad i co bylo před ním a co bude po něm). Mystika ale může být maligní (černá) nebo benigní (bílá). Ta první může končit pádem do nevědomí (neurózy a psychózy), ta druhá může z nevědomí čerpat (a dovést člověka k duchovnímu klidu, což je beze sporu synonymum největšího štěstí)... Peter Weir pozoruhodně kombinuje tyto tři prvky na pozadí rozpadu původní australské kmenové kultury a jejích zákonů (decentralizovanou osou je zarputilost obhájců názoru, že nemůže existovat ve městech, protože - jinak řečeno - by město nebylo civilizované)... Voda dovede být hrozná, ale nepodceňujme ani ten vítr. (30.01.2016)

Působivý magický snímek se snovými pasážemi, které nutí hlavního hrdinu, aby vypátral tíživé tajemství spojené s místními domorodci žijícími již několik generací ve velkoměstě. Magie, hrozba smrti, déšť, voda, noc, bouře, svatyně, moře. Doporučuji pokud možno sledovat večer, když do oken bijí kapky deště, pak je atmosféra dokonalá. Výborná kamera, skvělá hudba a bezchybný Chamberlain. Útok vody na dům a sestup do podzemí se mi líbily nejvíce, ale film samozřejmě funguje jako celek. Konfrontace naší civilizace s domorodou dopadá vítězně ve prospěch původních obyvatel, byť ta naše se snaží zničit vše, co minulost připomíná - lidovou slovesnost, rituály, tradice, tanec i kmenové právo. (27.09.2020)

Ak by sa Posledná vlna odohrávala niekde v americkom zapadákove, bola by asi sklamaním. Lenže oná exotičnosť a neotrepanosť prostredia z nej robia vcelku výnimočný zážitok. Scenár nepatrí k najpremyslenejším, Weir sa ešte len režisérsky oťukáva, ale napriek tomu tento mysteriózny film celkom dobre funguje. Vo Weirovej filmografii patrí k slabším, ale vzhľadom k môjmu obdivu k jeho ďalším dielam zaokrúhľujem nahor. (25.07.2012)

Ocenění: Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films - Saturn ´80 (USA): Nominace na ceny za nejlepší fantasy film a pro nejlepšího režiséra (Peter Weir)............ MFF v Sitges ´82 (Španělsko): Cena pro nejlepšího herce (Richard Chamberlain). Scénář : Peter Weir, Tony Morphett, Petru Popescu. Kamera : Russell Boyd. Hudba : Charles Wain. (25.04.2011)

A chčije a chčije. V roce 1976 přišel Satan, o dva roky později se diváků dotkla Medúza a mezi nimi v roce 1977 je propláchl Weirův příspěvek do této mysteriózní vlny odstartované na počátku sedmdesátek Exorcistou. Patří mezi tyto klasiky nejen "zlem s lidskou tváří", ale především hutnou znepokojivou atmosférou, která stejně jako výše zmínění nahlodává "co kdyby přeci jen..." (24.04.2010)