Dáma ze Šanghaje

Film mi znechutila první třetina, kdy se prakticky nic neděje. Přehnaně prostoru dostal neustále se nejapně smějící a přehrávající Glenn Anders. Když tak koukám na jeho filmografii, vidím, že jsem asi nebyl jediný, kdo pro jeho herecké umění nenašel pochopení… Nenadchl mě však ani Orson Welles v roli hloupého hrdiny, který se nechá dobrovolně zatáhnout do od počátku evidentního podrazu. Dvě hvězdy za na tu dobu nepopiratelně kreativní režii a stoupající kvalitu ve druhé polovině. (06.06.2014)

Z hlediska konstrukce příběhu jde o průměrnou až podprůměrnou noirovku, herecky je to vyloženě slabota (hlavně hystericky afektovaný Grisby), Welles ale tyto nedostatky nahrazuje brilantní režií a neskutečně kreativními obrazovými postupy. Vrcholy filmu - metafora žraloků, proces, čínské divadlo, závěr v zrcadlové síni. K tomuhle filmu se musím vrátit. (12.09.2012)

Vizuálně podmanivé, ale dějově bezradné. On ani ten děj není moc na vadu, ale postavy které se v něm vyskytují už trochu ano, jelikož jsou jen sbírkou lepenkových figurín, na které se dal alespoň trochu funkčně nalepit děj, což je bohužel nejvíc vidět na hlavní postavě, která působí bezkrevně, jako kdyby na ni spáchalo frontální útok komando wampýrských sukub.Což vyvažuje například atmosféra, řemeslná stránka, či příkladně sošná blondýnka ... Ale i přestože je to vlastně dobrý film, tak se u něj mnohem snáze mluví o jeho nedostatcích, než kladech, například o tom, že na pár místech se stane něco dramatického, načež se v záběru zjeví zděšený kolemjdoucí, jen aby mohl s vyděšeným výrazem a nataženou pravicí popsat co se právě stalo, čož nepůsobí zrovna příjemně (jelikož ovšem nemám moc nakoukáno, nevím, jestli je to pro us kinematografii 40. let příznačné, či je to práce Wellesova). Původně jsem chtěl dát hvězdičky čtyři, ale když to tu po sobě tak čtu, tak jsem prošel prozření, že... Je to vlastně docela průměrné a od Orsona Wellese je vícero mnohem lepších děl. Během psaní tohoto komentáře zemřela jedna šedesáti wattová žárovka. Budiž ji pytel s odpadem lehký. (18.11.2014)

Facka Americké posedlosti kráskou z dob druhé války. Vlastně jen komentovaná a zevrubná analýza, ze strany Orsona Wellesa nebývale kritická. Unavený génius se filmařsky nepředřel, což nicméně nelze brát jako prvotní účel. Pokud bylo jeho cílem ostříhat a nabarvit božskou Ritu a až posléze natočit film, pak nezklamal. Na začátku pravda trochu usínal a přenášel na diváka lehkou nervozitu. Nicméně v druhé polovině tvrdil muziku výhradně jen on a to i na herecké stoličce. Výsadou Dámy ze Šanghaje je nesporně její odlišnost a nelpění na zažitých pravidlech. Kdyby jen cynický Welles chtěl, tak vyloudí i další překvapení, ale už se schylovalo k jeho neodvratnému konci za velkou louží. Kolik sil tam nechal, tolik smůly ho potkalo po dalším putování... (28.07.2009)

Samozřejmě to nejsou Skvělí Ambersonové ani skvělý Občan Kane, tohle je prostě Dáma ze Šanghaje. Centrální myšlenka (provnání rozběsněných a krvežíznivých žraloků se společnosti, kam se námořník O'Hara celkem zákonitě dostal) je dostatečně nosná na to, abychom se zbytečně neptali: kdo s kým, kdo proti komu, proč ten udělal tohle a onen něco jiného, protože i kdyby všechno bylo úplně jinak, konec by byl týž.. Sám námořník to hodnotí: "... nikdy jsem neviděl nic horšího… až dneska tenhle večírek." Nebo Jim Morrison: "No one here gets out alive - Nikdo z toho nevyvázne se zdravou kůží.” (11.05.2014)