Dáma ze Šanghaje

Orson Welles potvrzuje, že i muži mají své dny (v tomhle případě měsíce), protože Dáma ze Šanghaje je od geinálního režiséra tím nejslabším (místy i nudným), a přesto že obsahuje hlavně na konci výborné a nápadité scény plus po celý film svůdnou Ritu Haywortovou, tak nedosahuje žádných světoborných výsledků ani na linii emoční nebo technické. Ona právě Rita svým "jiným" vzhledem film malinko pohřbívá plus topornost Orsona Wellesa (která byla možná záměrem), i když v mém případě to bylo jedno, pro mě zůstane neskonale nádhernou pořád i kdyby byla dohola! __ První polovina se nese v duchu romantickém a noirkovské vyustění bych ani nečekal, ale poslední půlhodina nabírá na atmosféře i na tempu a vyvrcholení v zrcadlovém sále je úžasnou ukázkou geniální filmařiny. (21.03.2009)

Orson Welles sem tam dokazuje svou genialitu, ale bohužel jen sem tam. Hlavně závěr je naprosto úchvatný, stejně jako práce s herci. Samozřejmě, že tohle je film o jeho postavě, ale stejně tak i o postavě, kterou ztvárnila Rita Hayworth. Pod jeho režií odvádí skvělý výkon, možná jeden ze svých nejlepších. Je to jedna z nejděsivějších femme fatale. (10.10.2014)

Noir temný jako samo peklo vystihuje žánrová pravidla takřka dokonale - s příběhem točícím se kolem proti vlastní vůli do dění vtaženého námořníka, kterým od samého počátku manipuluje intrikářská femme-fatale a používá ho jako nevědomou zbraň mezi dvěma zhýralými a nechutně bohatými právníky. Ovšem hlavní hrdina si čím dál více uvědomuje svou roli a spolu s tím i děj nabírá na komplexnosti a uvěřitelnosti - a následně tedy i na tolik potřebném napětí, protože to právě v první třetině filmu zoufale chybí. Naopak v ní film působí díky exaltovaným projevům všech záporných postav až parodickým dojmem, což zachraňuje jen a pouze záchytný bod v podobě titulní postavy a jejích "chandlerovsky" temných a depresivních myšlenkových monologů. Naštěstí s tím jak se kontury zločinného plánu kolem něj stávají ostřejšími se značně zhušťuje a zhutňuje i atmosféra celého filmu... což pak nevyhnutelně směřuje k velice silnému finále. 8/10 (03.01.2011)

Samozřejmě to nejsou Skvělí Ambersonové ani skvělý Občan Kane, tohle je prostě Dáma ze Šanghaje. Centrální myšlenka (provnání rozběsněných a krvežíznivých žraloků se společnosti, kam se námořník O'Hara celkem zákonitě dostal) je dostatečně nosná na to, abychom se zbytečně neptali: kdo s kým, kdo proti komu, proč ten udělal tohle a onen něco jiného, protože i kdyby všechno bylo úplně jinak, konec by byl týž.. Sám námořník to hodnotí: "... nikdy jsem neviděl nic horšího… až dneska tenhle večírek." Nebo Jim Morrison: "No one here gets out alive - Nikdo z toho nevyvázne se zdravou kůží.” (11.05.2014)

Facka Americké posedlosti kráskou z dob druhé války. Vlastně jen komentovaná a zevrubná analýza, ze strany Orsona Wellesa nebývale kritická. Unavený génius se filmařsky nepředřel, což nicméně nelze brát jako prvotní účel. Pokud bylo jeho cílem ostříhat a nabarvit božskou Ritu a až posléze natočit film, pak nezklamal. Na začátku pravda trochu usínal a přenášel na diváka lehkou nervozitu. Nicméně v druhé polovině tvrdil muziku výhradně jen on a to i na herecké stoličce. Výsadou Dámy ze Šanghaje je nesporně její odlišnost a nelpění na zažitých pravidlech. Kdyby jen cynický Welles chtěl, tak vyloudí i další překvapení, ale už se schylovalo k jeho neodvratnému konci za velkou louží. Kolik sil tam nechal, tolik smůly ho potkalo po dalším putování... (28.07.2009)