The Sadness

Hodně v pohodě Asijskej gore splatter, kde se tělníma tekutinama nešetřilo, mělo to náboj, atmosféru i pandemické flashbacky. Za mě sice vyprcaný finále, ale zachraňovaly to jednotlivé scény (byznys man a penetrace oční jamky, jak deštníkem tak penisem), velká nadmíra gore/splatter shitu a zneklidňující ztvárnění viru. Taková šikmooká jednohubka. 4* a.k.a 60% (31.05.2023)

Taiwanci to rozbehli pod kanadskou režisérskou taktovkou doposiaľ najlepšou filmovou reflexiou korona vírusu. Pretože tvorivo alternatívne posunutou. A formálne skvelou. Na stole a vlastne všade v Čínskej republike (nemýliť si s Čínskou ľudovou republikou) je vírus nový. Vytvára z ľudí násilné, večne nadržané monštrá, čo beštiálne mučia, vraždia a znásilňujú kohokoľvek zbadajú. Intelekt však, na rozdiel od klasických zombíkov, nestrácajú. Len ho využívajú na zmienené ohavenstvá. Svižná gore jazda, s pár skvele nadávkovanými dialógovo/hláškovými reflexiami súčasnosti. Pomedzi násilenstvá sa odohráva klasický ľúbostný príbeh rozdeleného páru, ktorý sa túži, naprieč protivenstvám a nástrahám doby, opäť stretnúť. Táto línia trocha zlyháva na predpovedateľnosti deja, pretože každý divák vie, že pár vydrží nažive minimálne do záverečných titulkov. Tie mimochodom zdobí rezká hardcorová vypalovačka. (24.06.2022)

Nejspíš si nevzpomenu na jediný film, kde by bylo víc krve a nechuťáren, než v The Sadness. Naprosto zvrhlý a sadistický pohled na zombie žánr, který je svým způsobem vlastně originální, neb nejde o to, sežrat někomu mozek, ale o to, nacpat někomu ptáka do oka nebo nablít do otevřené rány. Otázka však je, zda vám to stačí. Tvůrci zavrhnou veškeré snahy mít nějaký opravdový děj či pointu zhruba v polovině a zjistíte, že nedostanete víc, než potoky krve a musíte se s tím spokojit. Velká škoda, natočené to je totiž dobře, masky a krvavé efekty jsou vyloženě lahůdka srovnatelná s hollywoodskými budgety a neokoukaná Tchaj-pej nabourává stereotypy. Škoda, že při tvorbě nebyli přítomni i scenáristi... (07.06.2023)

Podobné gorefesty nepatří úplně mezi mnou oblíbenou odnož hororového žánru, a to především proto, že málokdy bývají tak dobře řemeslně zajištěné, jako je tchajwanský The Sadness. Takže když se jednou za pár let něco takovéhoto zjeví, kdo jsem, abych si stěžoval. Ve svém ranku tohle za poslední dobu opravdu nemá moc konkurenci. Po většinu stopáže velmi drsný a bezútěšný masakr, pro část publika to asi mnohokrát fakt bude za hranou toho, co chtějí sledovat. Mne trochu mrzí, že si to ten bezvýchodný, špinavý, zoufalý feeling nedokáže držet úplně nonstop, přecijen jsou tu scény, kdy z toho ta cheesy béčkovost okatě trčí a připomíná divákovi, že je to ve výsledku jen hororová zábava. Drsná, ale pořád jen zábava. (08.04.2022)

Horor, který zaspal dobu. The Sadness sází na stylovou složku a efektnost předvedených atrakcí, avšak gejzíry umělé krve, vyhřezlé vnitřnosti či uťaté údy už dnes mohou ostříleného fanouška žánru jen těžko jakkoliv zaskočit. Robert Jabbaz není schopen vyprávět příběh, nedokáže budovat napětí a pokud se snaží provokovat, tak pouze v bezpečných mantinelech společenské normy. Veškeré násilí zde působí nesmírně nadsazeně, a tedy i nevěrohodně, v důsledku čehož snímek v divákovi vůbec neprobouzí negativní emoce. Ostatně mnohdy zde násilí není ani explicitně znázorněno. Takhle že vypadá snímek, který šokuje a boří veškerá myslitelná tabu? Zpátky do reality. Jakožto zdejší hororový expert mohu snímku The Sadness udělit nanejvýš jednu silnější hvězdu. (08.04.2022)