Zítřek nemá šanci

Harry Belafonte jako barový zpěvák, jehož láska ke koním mu rozbila manželství i finanční situaci. Robert Ryan jako bývalý boxer, jenž se chce konečně domoci peněz, ženat s Shelley Winters a zapleten s Glorií Grahame - s nejstrašnější ženou filmu noir. Ed Begley jako bývalý policista, jejž připravily ilegální kšefty o práci. Tito tři muži se hotoví k velké loupeži, jež je již od začátku znemožňována Ryanovým rasismem - svého rasistu si Ryan zahrál s takovou chutí a přesvědčivě, že měl posléze velké problémy ujistit společnost, že je hodným liberálem. Ve tradicích filmů noir s nezvyklými problémy rasismu a homosexuality a skvělým jazzovým doprovodem Johna Lewise. (22.05.2005)

Slabé tři hvězdičky. Jedná se o jeden z těch filmů, na kterých mě nezaujalo skoro vůbec nic, ale přesto se nedá říct, že by to byl vyložený shit a ohodnotit to hůře. Příběh je příšerně nudný a utahaný, postavy nijaké - k nikomu z nich jsem si nevytvořil žádný vztah a po celou dobu mi byly ukradený. Jediný, kdo to trochu zachraňuje, tak je Robert Ryan, ale nemůžu si pomoct jeho rasista, i když měl budit dojem odporné postavy, hajzla a grázla, mi nijak zvlášť nevadil, protože to s tím rasismem zase tak moc nepřeháněl a někdy bych se zachoval stejně jako on (třeba ten namachrovanej voják v baru si tu ránu zasloužil). Chybí tu výraznější ženská postava, Gloria Grahame tu má jenom štěk a žádná Famme Fatale to není. Na konci se objeví několik docela dobře natočených záběrů a toť vše. Téma rasismu je tu atakováno velice lehce a nijak provokativně a ta homosexualita, kterou zmiňuje Pohrobek, je tu skutečně hodně naznačená v podobě dvou "růžovoučce" vypadajících bodyguardů. Nic co by vůbec k dané problematice stálo za zmínku. (24.12.2012)

Krásný noirový dovětek se stárnoucími hereckými ikonami tohoto ne/žánru (nechci se o tom hádat, všichni víme, co mám na mysli) a v režii schopného Roberta Wise, který také přispěl svého času "do kasičky" minimálně dvěma výbornými kousky. Řekl bych, že pro fanoušky má sledování Roberta Ryana a Glorie Grahame ještě něco jako "přidanou hodnotu." (14.01.2008)

Oblíbený kousek Jeana-Pierra Melvilla je obsahem spíš konvenční, formou nadprůměrné černodrama o loupeži, přitažlivě natočené a sestříhané, s mírně prohloubenou povahokresbou (včetně klíčového motivu rasové nesnášenlivosti), spoustou záběrů New Yorku a okolí a nervním jazzovým doprovodem. Jedním z dvou scénáristů byl Abraham Polonsky, přikrytý jménem spřáteleného Johna O. Killense. (25.05.2019)

Rád bych dal čtyři, ale nejde to. Samotná akce je docela dobrá, ale přípravy jsou hrozně zdlouhé, a ani obvyklé řešení seznamovat diváka v průběhu příprav s plánem, tady neexistuje, protože detaily přepadení se dozvíme až na konci. A ty vztahové problémy obou pánů stojí trochu moc hluboko v příběhu, a ani jedna z dam není zajímavá. Robert Ryan a můj třináctý film s ním. Z technických věcí mě zaujal záběr na začátku, ten vítr v ulici a nasvícená tvář. A pak podobně nasvícená tvář Harryho Belafonta u té vody. (03.12.2017)