Hao xia

Tam kde představitelé HK Nové vlny brali tradiční žánry a objevovali nové formální možnosti filmu (např. Tsui Hark a jeho The Butterfly Murders), zůstává John Woo u konvenčního pojetí žánru wuxia a jeho podoby. Last Hurrah tak nejvíce připomíná poctu hrdinským kouskům Changa Cheh. Poměrně neobvyklá je zde romantická hudba doprovázející souboje hlavních představitelů. (21.05.2010)

Skvělá Wooovka i výkon Lau Damiana a Pai Weie. Dlouhé chorea soubojů hlavního zabijáka Fung Hak Ona jsou rychlé, vytříbené a na meče zatraceně krvavé. Kosí to tu i akrobat a akční rejža Hsu Hsia, kaskadér Mars a nemilosrdně rychlý unikát Benny Lai. Z wu shu zbraní se využívá kopí, šavle na dlouhé násadě, krátké šavle a náruč nekompromisních facek. Jedinou výtku mám k doplněnému zvuku v soubojích, jinak hudba Frankie Chana je jako vždy, víc než pestrá. (11.04.2014)

Po šestém shlédnutí se velice opatrně pokusím napsat komentář...je to...jak bych to jen...všechny ty barvy a souboje, úvodní píseň, Wai Pei proti Damianovi Lau u vodopádu, špička Damianova meče opřená o Wai Peiův krk a krůpěj krve stékající od hrotu, umírající arogantní šermíř Fung Hak On na pozadí až příliš svěže zelené trávy...dobře. Napíšu ten komentář až to sjuknu po sedmé...omluvte mě. (16.05.2008)

Videl som už viacero ranných Woooviek, ale doteraz som v nich nevidel nejaké náznaky výnimočnosti, ktoré nakoniec vyústili v megapecku A Better Tomorrow nasledovanú ďalšími filmami z podžánru heroic blooodshed, ktoré sa tiež už stali klasikami. Teda až na film Heroes Shed No Tears v ktorom si Woo dosť neohrabane bez poriadneho silného príbehu precvičil prestrelky a výbuchy rôzneho druhu. Takže zatiaľčo v Heroes Shed No Tears si Woo natrénoval formu, tak v Last Hurrah for Chivalry si prvýkrát vyskúšal zápletku o dvojici kamarátov pre ktorých je kódex cti a vzájomne priateľstvo dôležitejšie ako život. Film začína ako klasické jednoduché KTPčko (krivda, tréning, pomsta), keď počas svadby Ko Panga (Lau Kong) chladnokrvný Pak Chong-tong (Lee Hoi-San) vyvraždí celý jeho klan. Ko Pang prisahá pomstu. Lenže namiesto tréningu Woo začne na film nabalovať ďalšie línie o dobrosrdečnom a neprekonateľnom bojovníkovi Chang Saamovi (Wei Pai), ktorý sa snaží neúspešne viesť normálny život. Ďalšou je línia o večne opitom nájomnom zabijákovi Tsing Yi (Damian Lau), ktorý už má po krk svoje remeslo, ale nedokáže s ním skončiť. Práve postupný vznik priateľstva na život a na smrť medzi týmito dvoma postavami je na filme najpútavejšie a je presne v štýle budúcich Wooovich heroic blooodshed filmov. Bohužiaľ kým sa dajú dokopy, ubehne už polovica filmu, ktorá nie je príliš zaujímavá a dosť dlho trvá kým film naberie poriadne obrátky. Záverečná megabitka v ktorej spolu vyvraždia sídlo Pak Chong-tonga plné jeho poskokov akoby z oka vypadla finálnym megaprestrelkám s Chow Yun-Fatom. Len namiesto pištolí tu sú meče a namiesto párátka má charizmatický Tsing Yi (Damian Lau) večne pri sebe nádobku s vínom. Z ďalších klasických Wooovských propriet tu máme aj záporákov rozdelených na bezcharakterné podrazácke svine a bojovníkov, ktorí dodržiavajú kódex cti. Samotné bitky a šermovačky sú v rámci žánru a doby vzniku iba na priemernej úrovni. Väčšina z nich je až príliš pomalá. Fázovaná choreografia bola už v tej dobe na ústupe a rozhodne nemohla konkurovať dynamickým bitkám nastupujúcich hviezd (Sammo Hung, Jackie Chan, Yuen Woo Ping), ktoré udávali tempo kung-fu filmov v osemdesiatych rokoch. 7/10. (06.06.2011)

Na Johna Woo nezvykle hodně old-school HK kung fu akce, velmi poplatná sedmdesátkovému stylu ala 36. komnata Shaolinu. Takže kung-fu je tu efektní gymnastické cvičení s parádní choreografií, ale pořád ještě velmi statickými pózami během boje, kamera taky dynamičnosti moc nepobrala a zabírá spíš větší celky bez střihů (což ale ve světle stroboskopicky stříhané akce současnosti může být vítaná změna), a doprovází ho těch asi pět zvukových efektů úderů, seků a švihů, které se tehdy zarývaly do uší z každého podobného filmu. Právě na zvuku se imho nejvíc projevuje lacinost s jakou ty HK filmy tehdy vznikaly. Z bitek je vidět že Woo se teprve hledal, ale zárodky jeho kultovního stylu už tam vidět jsou - třeba v těch několika málo fantastických zpomalovačkách. A jeho styl je silně cítit i z příběhu, jeho depresivního vyznění, i celkové brutality - tak velké koule už tehdy moc filmařů okolo nemělo, červená stříká všude, a tehdejší filmy jsou jinak obvykle i mnohem naivnější. Sice je příběh trochu překomplikovaný, zaměnitelnost mnoha asijských tváří tomu nepomáhá, ale jak se množství postav zredukuje na pár základních, a Woo se pořádně opře do svého typického tématu bratrství a zrady, tak i ty emoce vydolovat dokáže. 8/10 (12.12.2019)