Pěsti smrti

Buch, prásk, buch, buch, buch, prásk, prásk ala Kung-fu hadr v taktovce Johna Woo s tehdá mladičkým Jackie Chanem. Tenhle styl zrovna v lásce nemám, ale film jsem vidět chtěl, i když jsem čekal, že se u toho zas tak nepobavím. Oni to všecko berou děsně moc vážně, ale na svojí dobu to má docela zásadní boje, a to se šlechtí. Jackie Chan je frajer, divím se, že to po tom všem takhle rozdejchal, když si uvědomim, kolik kaskaderskejch kousků zvládnul, kolikrát se zranil a kolikrát to dotáčel se zlomeným žebrem, kotníkem a tak dále. Toho si musí člověk šlechtit jak to jenom jde, včetně tohoto filmu. Pro kungfufily to bude určitě parádní film, ale mě jaksi ničím nedokázal zaujmout, jen a pouze tím, že na tom spolupracoval Woo s Chanem. (23.12.2008)

zárodečný Woo a Chan mají především sběratelskou hodnotu, ani jeden ještě nevystoupil z tradičních schémat, a jejich spojení nepůsobí z dnešního pohledu příliš organicky, každopádně některé motivy i režijní postupy už míří do budoucna... a poslední bojová scéna je vymazlená, i když nemá stejně jako celý film potřebnou dynamiku. (08.03.2009)

No jak to říct. Při sledování filmu sem měl v příběhu docela bordel. Postavy mi přišly takové plýtké a divné. Tedy kromě šermíře. Tan byl zajímavě vykreslený i zajímavě zahraný. Zbytek mišmaš. Bojové scény ale už jsou jiná kávička. Nejvíc mě zaujal Jackie Chan a jeho boj s tyčí. Ten chlapík by měl s tyčí bojovat častěji. (02.02.2009)

Dlalsi suboj shaolin vs manchu. John Woo sa pri tomto diele nechal ocividne inspirovat dva roky starsim filmom Changa Cheh - Five Shaolin Masters. Cela zapletka, vyvoj, postavy a kopec drobnosti (zbrane, dorozumievacie sa rebelske gesto) su az prilis podobne. To ze Johna Woo praca s Changom velmi obvplyvnila je jasne, no toto skor ako pocta majstrovi vyzera ako vykradacka. Zato vsak vyborne natocena a zabavna. Talent sa Johnovi Woo uz i v jeho rannych pocinoch upriet neda a preukazal cit pre reziu a pracu s charaktermi (sermiar, ktory po strate svojej milovanej odlozil mec a zo smutku zacal hrat na flaute - mnam). A aj preto som sa napriek pocitu deja-vu, ze toto som uz raz a lepsie spracovane videl, dobre bavil. Potesil aj Jackie Chan, ktory ztvarnil jednu zo svojich nehumornych uloh a slo mu to velmi dobre aj tak. (7.5/10) (20.06.2008)

Prvý filmík Johna Woo sa drží toho čo v tých dobách vedeli číňania najlepšie a to filmy o bojových umeniach a o bojovníkoch šaolinu. V celku obyčajný príbeh o zrade a priateľstve, pomste a odvahe. Lenže Johnny to skrátka vie. Charaktery síce sú priveľmi priamočiare a vzhľadom na dobu svojho vzniku sme ukrátený o prekvapivé zvraty, ktoré by sme ale o dvatsať rokov skôr vnímali ako niečo nové. Veľmi ma potešila úloha jackieho chana. Pompézna hudba, pompézne súboje a správna dávka pompéznosti je daná aj rôznorodými charaktermi , ktoré sa stretnú aby zabili zradcu šaolinu, ktorý terorizuje obyčajný ľud. Woo sa vyžíva v týchto súbojoch a sú natočené naozaj geniálne doslova balet lietajúcich tiel a končatín. Strieda s úmernosťou tie rýchle so spomalenými zábermi a už tu sa dá bádať jeho štýl. Kamera je veľmi zvláštna, dokonca som dakedy nemal ani tušenia čo zaberá kým sa nepohla. O to bola myslím zaujímavejšia. Aj napriek súbojom sa nezabúda na scenár a nie je poznačený neskorším pátosom. Každá prenesená veta má svoj význam a je podaná vierohodne. Rozhodne veľmi slušný bojový film, vzdávajúci hold klasickým filmom Brucea leeho a filmom z prostredia šaolinu. Pre fanúšikov povinosť. (11.02.2009)