Ztracený na Sibiři

Ačkoliv věřím, že skutečnost byla ještě o dost horší, i tak tenhle film ukazuje s velikou dávkou syrovosti a mrazivé působivosti zobrazení nelidských životních podmínek vězňů ve stalinistických koncentračních lágrech - gulazích. Hlavní hrdina - britský archeolog, uvězněný bez zjevné příčiny (jak bylo ostatně v Sovětské říši zvykem) - se musí vypořádat nejen s perzekucí ze strany dozorců, kteří byli neomezenými pány nad životem a smrtí každého uvězněného, ale také bojuje o život s těmi nejhoršími kriminálníky a vrahy za strany vězňů. Jeho přerod z muže s vizáží salónního džentlmena ve vyhublého a okolními vlivy otřískaného mukla je úžasný. Je také čitelně ukázáno, že političtí, neprávem odsouzení vězni, byli v gulazích považováni za mnohem horší sortu lidí, než ti nejhorší vrazi a násilníci. Nechybí ani tragická love story hlavního hrdiny s táborskou ošetřovatelkou. Před několika lety uvedeno na ČT2, v případě opakování je tenhle působivý film jasnou volbou. (15.01.2005)

Neskutočné. Túto fantastickú sebareflexiu ruských tvorcov beriem istým spôsobom aj ako vysporiadanie sa s komunistickou minulosťou Ruska. Film ma nenechal chvíľu chladným a ponúkol mi realisticky stvárnené prostredie sibírskych gulagov (nie nepodobných nacistickým lágrom), preplnených realistickými týpkami (kam sa hrabú postavičky z amerických väzeňských filmov...), a prešpikované smutne realistickými zábermi na správanie sa pohlavárov "červeného týfusu", pri ktorom mi od hnusu vykrúcalo prsty na nohách. Postavy Andreja Millera a malého sibírskeho dievčatka, ktoré musí živiť svojho chorého otca snáď nemôžu nechať chladným nikoho. Chlapci evidentne vedeli o čom točia. Squelé. (18.12.2009)

akási novodobá filmová podoba solzenicynových suostroví. Pravdu povediac keby rusi nehrali rusov, a anglican keby nehral archeologa, nebolo by to také presvedčivé. Veľmi silný film zamerany ani nie tak na samotný príbeh a le na prostredie v ktorom sa to všetko odohrávalo. Puosobivý obraz z prístavu kde väznov vynáašal žeriav do lode v akomsi koši ako zdochnuté ryby, a v pozadi bol nadzivotnej velkosti ma bilborde marsalisimus so zdvihnutým prstom. Milovníkom nedávnej historie Sovietskeho zväzu a vyznávačom socialistického režimu vrelo odporúčam . (07.09.2015)

Na lepší a hodnovernejší film s tématikou gulagov si momentálne nespomínam. Mnoho ich určite nebude a ak vás táto téma len trošku zaujíma , nenechajte si tento film ujsť. Film určite poteší aj divákov, ktorí inak tieto vojnové a podobné filmy nemusia, pretože toto je film o nezlomnom charaktere a túžbe po slobode. Táto téma je večná a divácky väčšinou veľmi vďačná. Film podáva dosť realistický pohľad na tábory, trestancov, dozorcov , ale nielen to. Ukazuje hlavne ako jednoducho a bezdôvodne sa tam človek dostal, čím všetkým musel prejsť a aké sú šance , že sa odtiaľ dostane živý. A možno aj táto nespravodlivosť drží človeka na žive aj tam, kde iní umierajú. 80%. (17.08.2010)

Úděsný snímek o bolševické zrůdnosti. Nejhroznější je zjištění, že u téměř všech zůčastněných už zdaleka nejde o nějakou ideologii, víru, ale že v nich, opravdu v nich, unitř a skrz naskrz, převládly sadismus, cynismus, ztráty zábran znásilňovat, vraždit... U vězněných i věznitelů bylo normou zařadit se do vzteklé smečky, mnohdy ne kvůli snaze o přežití, ale pro skutečné vnitřní uspokojení. (04.07.2009)