Čelověk s kinoapparatom
Muž s kinoaparátom
Man with a Movie Camera
Režie:
Dziga VertovScénář:
Dziga VertovKamera:
Michail KaufmanHrají:
Michail KaufmanVOD (1)
Obsahy(2)
Na začátku filmu Muž s kinoaparátem vyleze kameraman z „hlavy“ kamery. Film pak diváka vezme na humornou, kaleidoskopickou projížďku po sovětských městech a zároveň ukazuje paralely mezi filmařem a dělníkem v továrně a odhaluje proces vzniku filmu. V jednu chvíli nám Vertov představí muže jedoucího na motorce a pak nám překvapivě ukáže záběry kameramana, který motorku natáčí, a následně záběry střihače, který tyto záběry stříhá. Film, který je zčásti dokumentem a zčásti filmovým uměním, sleduje město v Sovětském svazu 20. let 20. stoletní v průběhu celého dne, od rána do večera. Film režírovaný Dzigou Vertovem, s řadou složitých a novátorských kamerových záběrů, zachycuje scény běžného každodenního života v Rusku. Vertov oslavuje modernost města s jeho rozlehlými budovami, hustým osídlením a rušným průmyslem. Ačkoli ve filmu nejsou žádné titulky ani vyprávění, Vertov přesto přirozeně zprostředkovává zázraky moderního města. (Film Europe)
(více)Recenze (241)
Verze s hudebním doprovodem The Cinematic Orchestra ( stejnojmenné album ) je beautiful. ()
Cinematic Orchestra celému filmu dodává naprosto jiný rozměr! ()
Jedna vec je pekný vizuál a druhá hĺbka filmu. Tuto je oboje, a to bohato. Prelomové dielo, od čias avantgardy a prvého filmu, kde nám ponúkol príbeh vo filme.... ()
Film, který by měl být učebnicí začínajícího kameramana. Nota bene mamutí kus práce zde Michail Kaufman, bratr autora konceptu Dziga Vertova. Film, který je napůl propagandistickým kouskem, pokud divák sleduje obsah a napůl mistrnou prací s kamerou, když sleduje formu. De facto na jedné hodině jsou ukázány všemožné techniky snímání statických i dynamický objektů, v detailu, ptačí perspektivě, zachycující všechno od běžných denních činností až narození či pohřeb. Snaha autora o abstraktní pojetí prostoru vedla až tak daleko, že nezachycuje pohyb jen objektů v něm, ale na druhou kameru zachycuje pohyby kamery první. Vzájemná interakce kamer a kamery s prostorem pak vyvodila následující úkoly. Naučit lidí hrát v hraném filmu a naučit lidi nehrát v dokumentárním filmu. Následovalo 6 možných řešení (5 z nich si bohužel nepamatuji), z nichž to poslední bylo nejefektnější. Vyvolat reakci u člověka snímaného kamerou, nikoli ji nahrát, ale bezprostředně vyvolat a zachytit. Těchto 6 řešení jde aplikovat i do současných filmů. Při sledování je těžké udržet pozornost, obsah totiž kolísá od velkých věcí k banalitám a zase zpět, což divákovi zpitému dnešní filmovou produkcí nemusí jít pod nos, ale za shlédnutí rozhodně stojí. Už jenom pro vědomí, že kameraman je člověk, který na place všechno oddře, ale uznání vždycky slízne režisér (podobně jako u tohoto filmu). ()
Rok 1929, éra němého filmu pomalu přechází v zapomnění. Warner Brothers, kteří poprvé přišli se zvukovou stopou filmu, aplikovanou přímo ve filmovém pásu, v roce 1927 také představily snímek The Jazz Singer, který podnítil naprostou senzaci ve filmovém světě a rozpoutal masovou koprodukci mluveného filmu. Éra, kdy emoce vyjadřovaly pouhé posunky a němá gesta byla nenávratně skončena. Připusťme si, že tohle je západní svět, Amerika, na druhé straně světa třiatřicetiletý Denis Arkadjevič Kaufman, přesvědčený komunista představil svůj 68 minutový snímek zachycující nejvšednější životní jevy z prostředí Moskvy. Vášnivá studie pohybu náměstí, cest a lidských těl. Vše zkoncipováno brilantními střihy a dynamikou jejich materiálu, rytmické střídání statických obrazů a perfektně zvládnutá hudební kulisa v barvách jazzu. Věřím tomu, že tenhle snímek zapůsobil na tehdejší společnost a věřím i tomu že si své zastané příznivce nachází i dnes. Druhé zhlédnutí mělo mnohem více do sebe a pochopil jsem jak k samotnému filmu přistoupit, porozuměl jsem jak podlehnout černobílé koláži obrazů představující celý běh jediného dne takřka beze slov. ()
Zrození moderního střihu a předloha pro všechny Baraky, Koyaanisqatsi apod. kousky. Skvěle fungující zážitek s muzikou od Cinematic orchestra (2003). ()
D. Vertov zde předvádí snad veškeré možné záběry. Dokument je jeden velký experiment, s travelingem, zpomalováním, zrychlováním, se střihem.....zachycení pohybu a v kontrastu s tím stop záběry, ruch velkoměsta náhle přejde do sekvence fotografií...vynikající dokument. Obrazové vypravování v největší kráse. ()
Už je tomu dlouho, abych se z nějakýho snímku takřka posadila na zadek. Tohle mě dostalo na plné čáře, nemám slov.. Pokud mezi vaše oblíbený kapely patří CO, zaručeně vás to pohltí. Jako mě. Nutnost vidět. 10* z 5 ()
Hudba a délka snímku, to je jediné plus,kdybych se hodinu díval z okna tak to bylo mnohem zábavnější, nikdy se mi nestalo, že bych něco nedokoukal do konce , zde jsem byl nejblíž tomu abych vypnul DVD....... ()
Co záběr to skvost! popsali již mnozí zde, mě se slova moc nedostávají, pouze obrazy, které zůstanou velmi dlouho...100% ()
Technicky úplná pecka, pozerá sa na to ako na fajný klip, ale neviem, premýšľať nad pohybom, rýchlosťou moderného sveta, staré ustupuje novému, prirodzený kolobeh vecí... Pozerá sa na to síce pekne, ale po nejakej dobe si priznám, že mi myseľ blúdila mimo priestor a čas ()
Som milo prekvapený, že už v tak ranom veku kinematografie dokázal Vertov natočiť unikátny nemý film, ktorý prácou s kamerou a živými kameramanmi sníma bežný život sovietskych ľudí pred 100 rokmi, kedy chudáci netušili o tom, že o zhruba 20 rokov sa narodí ďalší ancikrist, ktorý bude v 21. storočí vraždiť nevinných ľudí po vzore Stalina. Tento snímok je akýmsi pohľadom do vnútra samotného Sovietskeho zväzu a demonštráciou života vtedajšej doby s jeho tienistými, ale zároveň realistickými prvkami. 75 % ()
Ruská filmová avantgarda a jeden z jejích vrcholných filmů. Den v Oděse očima kameramana a jeho toulání se s kamerou od rána do pozdního večera. První ranní záběry nacházejí staré lidi, chudáky, různé v dnešním slova významu „bezdomovce“. Jak film pokračuje, stále mladší a mladší lidé jsou natáčení (vedle reálií živého města, davů na ulici, městské dopravy, pláže ...) film končí u sportovního zápolení. Oslava mládí v komunistickém duchu? Především , film je prakticky školou střihu , práce s kamerou... působivé jsou dvojexpozice jedoucích tramvají, zrychlování a zpomalování jednotlivých záběrů….na tehdejší dobu film silně inovativní a formálně objevný, který je působivý i dnes. Němý snímek doprovází nádherná hudba Cinemtic Orchestra. ()
Příručka k tvorbě vlastního videoklipu, který by měl vydržet navěky a suverénně odrovnat všechny epileptiky už po pár vteřinách. Šílenost která je na konci filmu v souznění s ďábelsky hudbou už nechci zažít. ()
Jasná záležitost...vše bylo řečeno! ()
Po prvních deseti minutách jsem si myslel, že tohle mohl natočit jen retard. Pak už jsem o tom byl přesvědčen.. Vpravdě obludná hovadina bez jakéhokoliv smyslu, která cílí jen na asi "duševně vyzrálejší umělce", kteří si snímky vyloží sami. Neskutečnej děs.. ()
Podľa mňa sa jedná o jeden zo základných kameňov experimentálnych filmov vôbec. ()
Silně nadčasové. ()
Související novinky
100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků
Britský měsíčník Sight and Sound po deseti letech opět požádal kritiky o aktualizovaný seznam nejlepších filmů všech dob, a díky obří anketě, v níž se zúčastnilo rekordních 1639 recenzentů, kinařů,… (více)