Andrej Zvjagincev

Až do devětatřiceti let se věnoval především divadelnímu herectví, které vystudoval nejprve v Novosibirsku a posléze i v Moskvě. Na začátku 90. let natočil z existenčních důvodů několik reklam a později režíroval tři krátkometrážní kriminální příběhy pro televizní vysílání. Na jejich základě dostal v roce 2000 nabídku udělat celovečerní film. V Benátkách získal jeho uhrančivý debut Návrat (2003) - o iniciační cestě dvou bratrů s neznámým otcem na tajemný ostrov – poprvé v historii festivalu hlavní cenu i Zlatého lva za debut (a ještě další tři ocenění).

A tak se Zvjagincev v očích kritiků rázem proměnil ve fenomén, o němž se nyní mluví jen v superlativech a v intencích nesporné klasiky ruské kinematografie. Každý z jeho dalších snímků točených s tří-čtyřletým odstupem měl premiéru v Cannes. Vyhoštění (2007) je příběhem muže, který donutí manželku k potratu a nevědomky i k sebevraždě v domnění, že mu byla nevěrná. Jelena (2011) vypráví o rafinované vraždě solventního muže, jíž se pro dobro svých dětí dopustí jeho nová žena. A ačkoli se v každém z nich se variuje téma rodinných vztahů, sám režisér podotýká, že mu jde v prvé řadě o vztah člověka s Bohem. Ve svém zatím posledním snímku Leviatan (2014) zpřítomňuje starozákonní Jobův příběh v reáliích současného Ruska.

Zneklidňující výpověď o prohnilosti státního systému, prodejnosti církve a lidské bezmoci je stejnou měrou vysoce aktuálním příběhem i věčným poznáním o nemožnosti boje jedince proti zlovůli míst nejvyšších. Tradičně strhující záběry Zvjagincevova dvorního kameramana Michaila Kričmana dělají spolu s výjimečně propracovanou psychologií postav z Leviatana zatím nejkomplexnější autorův film. V Rusku jako jediné zemi na světě, byl prozatím promítán ve zcenzurované verzi, která "umravnila" autentický slovesný projev postav.

Kamila "progulkina" Dolotina