Věra Skalská

Věra Skalská se narodila jako Vilemína Aloisie Marie Piťhová 12. dubna 1888 v Praze. Už jako dítě milovala divadlo a chtěla se stát herečkou. Avšak rodiče ji v tomto směru nepřáli a matka ji proti její vůli zapsala na dívčí ústav v Brně Vesna (1903 – 1905). Během protrpěných studií zároveň navštěvovala pěveckou školu Olgy Walterové – Demartiniové, kterou absolvovala ve stejný rok jako klasická studia (1905).

A ihned započala s profesionální hereckou dráhou. Zprvu prošla brněnskou zpěvohrou Národního divadla (1905 až 1906) a pražským operetním Švandovým divadlem (1906 – 1908). Během této doby ještě soukromě studovala u herečky Národního divadla Marie Hübnerové jevištní deklamaci.

V letech 1908 – 1919 prošla operetními kočovnými společnostmi (např. Lacinova divadelní společnost), oblastními (České Budějovice, Východočeská společnost, teplický Šanov, Národní divadlo v Brně, Plzeň) i pražskými (Varieté) scénami a zahraničními jevišti (Lublaň, Vratislav, Královec, Sibina či Brašov).

A stala se operetní herečkou a zpěvačkou brněnského Národního divadla (1919 – 1923), Vinohradské zpěvohry (1923 – 1931), s manželem Tylova divadla v Nuslích (1931 – 1932), Velké operety (1933 až 1943), opět nuselského Tylova divadla (1943 – 1944), od roku 1944 však byla všechna divadla v Říši uzavřena a herečka musela s ostatními kolegy nastoupit do totálního nasazení.

Po osvobození, když se opereta systematicky likvidovala, se Věra Skalská odebrala na oblastní scény v Jablonci nad Nisou (1946 – 1947), Olomouci (1947 – 1952) a Kladně (1952 – 1953), odkud odešla na odpočinek. Jako herečka s vášnivým a temperamentním hereckým projevem přetvářela na jevišti buď lyrické zasněné naivky či šarmantní, ženským kouzlem obdařené a vkusné koketní krásky.

Pro diváky vyžívala i svůj atraktivní hlas, střední vyvinutou postavu, kouzelnou tvář a jasné vlasy. Představila se př. v různých operetách jako Denisa v „Mam'zelle Nitouche", Helena v Offenbachově „Krásné Heleně" nebo Helena v „Polské krvi" Oskara Nedbala.

V české kinematografii zanechala jen otisk šesti filmových postav (stejně jako manžel). Úplně poprvé si zahrála s manželem a dcerou ženu Jaroslava Smoly (skutečný manžel Vladimír Marek) Miladu ve filmu NEZNÁMÁ KRÁSKA (1922) Přemysla Pražského.

Po tomto „němém" opusu se o jedenáct let později uvedla ve zvukovém období jako žena ředitele Barocha (hrál Gustav Hilmar) v Innemannově VRAŽDĚ V OSTROVNÍ ULICI (1933). Zde si zahrál i manžel Vladimír (vyšetřující komisař), a jako svatební host v dobrodružném Fehérově a Svitákově dramatu ŠTVANÍ LIDÉ / ZATYKAČ Z – 48 (1933), který byl natáčen v české a německé jazykové verzi.

O rok později se uplatnila ve své nejvýraznější filmové úloze, v postavě tetičky Alušky Králové (Truda Grosslichtová) Berty Králové v komedii o převlecích, velkém dědictví a i lásce TŘI KROKY OD TĚLA (1934) Svatopluka Innemanna. Naposledy se v českém filmu uplatnila dvakrát o čtyři roky později.

Po ženě v komedii SLEČNA MATINKA (1938) režiséra Svatopluka Innemanna se zjevila jako dívka v baru v další Slavínského komedii BÍLÁ VRÁNA (1938) s Jindřichem Plachtou, Adinou Mandlovou, Františkem Krištofem – Veselým, Stanislavem Strnadem a Růženou Šlemrovou v titulních úlohách. Do filmu během druhé světové války a do poválečné znárodněné výrobny už Věra Skalská nezasáhla.

Spolupracovala s rozhlasem. Byla druhou ženou herce a režiséra Vladimíra Marka (1882 – 1939), který předčasně skonal ve věku pouhých sedmapadesáti let. Nevlastní dcerou byla herečka Heda Marková (1906 – 1960). Vladimír Marek patřil do umělecké rodiny.

Jeho matkou byla herečka Anna Jelínková a nevlastním otcem herec a režisér Antonín Marek (1862 – 1938), bratrem herec, režisér a ředitel Adolf Heidrich – Marek (1884 – 1934) a nevlastní sestrou herečka Xena Longenová (1891 – 1928), vlastním jménem Polyxena Marková, jejímž manželem byl známý herec, scenárista, režisér, malíř, spisovatel, dramatik, karikaturista a též kabaretiér Emil Artur Longen (1885 – 1936).

Operetní herečka Věra Skalská zemřela až 30. prosince 1958 v Praze ve věku devětašedesáti let. Svého manžela Vladimíra přežila o plných čtyřiadvacet let a její nevlastní dcera Heda ji přežila o pouhé dva roky.

Jaroslav "krib" Lopour