Ronald Colman

"Válka se mi hnusí. Nesnáším tuhle politiku prostřednictvím munice... Určitě mne naučila vážit si klidného života a posílila mé přesvědčení, že držet se co možná nejdál od různých vizí znamená být v co možná největším bezpečí.”

Narodil se v anglickém Richmondu, v hrabství Surrey, jako druhý syn a čtvrté dítě obchodníka s hedvábím. Zájem o herectví se u něj rozvinul na škole v Littlehamptonu. Pomýšlel na Cambridge (inženýrství), ale náhlá otcova smrt na zápal plic mu univerzitní plány zmařila. Stal se známým amatérským hercem, v letech 1908-09 byl členem Dramatické společnosti West Middlesexu a na profesionálním jevišti poprvé stanul v roce 1914. Po práci úředníka u Britské paroplavby v Londýně vstoupil roku 1909 v hlavním městě do Skotského pluku a byl údajně mezi prvními z pozemního vojska, který se účastnil bojů 1. světové války, kdy sloužil s kamarády-herci Claudem Rainsem, Herbertem Marshallem a Basilem Rathbonem. V bitvě o Messines na konci října 1914 byl na noze vážně poraněn šrapnelem a od té doby kulhal, což se po zbytek svojí herecké kariéry pokoušel skrýt. Vojenské služby byl zproštěn roku 1916.

Dal se dostatečně dohromady na to, aby už v červnu 1916 mohl jako Rahmat Šejk v “The Maharani of Arakan” vystupovat na londýnském Koloseu a v divadelní práci pokračoval po dalších několik let (roku 1918 například objížděl zemi jako David Goldsmith v “The Bubble”). V roce 1920 se odebral do Ameriky kde cestoval s Robertem Warwickem (“The Dauntless Three”) a následně s Fay Bainterem v “East is West”; v newyorském Booth Theatre v lednu 1921 představoval chrámového kněze v Archerově hře s Georgem Arlissem “The Green Goddess” a v září 1922 sklidil velký úspěch jako Alain Sergyll v Empire Theatre v hitu “La Tendresse”.

Před kamerou poprvé vystupoval v Anglii v letech 1917 a 1919 pod Cecilem Hepworthem a následně u filmové společnosti Broadwest v romantickém dramatu THE SNOW IN THE DESERT (1919). Na newyorském jevišti, právě ve hře “La Tendresse”, si ho všiml režisér Henry King a obsadil jej k Lillian Gishové do vedoucí mužské úlohy v dramatu THE WHITE SISTER (1923). Úspěch se dostavil záhy a divadlo poté kvůli filmu prakticky opustil. Stal se populární hvězdou němých filmů, ať už to byly romantické nebo dobrodružné produkce a díky svému vytříbenému a znělému hlasovému projevu nejenže úspěšně přestál příchod zvuku, ale ještě na něm vydělal (v roce 1941 byla na trh uvedena deska s jím nazpívanou vánoční koledou a sklidila velký úspěch, v roce 2005 ji vydal Deutsche Grammophon na CD). Jeho tmavé vlasy a oči spolu s fyzickými a jezdeckými schopnostmi - většinu “kaskadérských” kousků si prováděl až do pozdních let své kariéry sám - vedly recenzenty ke srovnávání se slavným Valentinem a byl také často obsazován do podobných, exotických postav.

"Mluví se o umělcích, kteří nalezli ve své práci osvobození a je to pravda. Můžete se stát někým druhým v dramatičtějším, krásnějším světě.”

První velký úspěch Colman zaznamenal v roce 1930, kdy byl nominován na Cenu Akademie pro “nejlepšího herce”, a to hned ve dvou rolích - v CONDEMNED s Ann Hardingovou a BULLDOG DRUMMOND s Joan Bennettovou (oba 1929). Od té doby se objevil v celé řadě pozoruhodných snímků, patří sem dobrodružné snímky jako RAFFLES (1930), DOBYVATEL INDIE (1935) s Lorettou Youngovou, POD DVOJÍ VLAJKOU (1936) Franka Lloyda s Claudette Colbertovou, THE PRISONER OF ZENDA (1937) kde se objevili David Niven a Mary Astorová, IF I WERE KING (1938, opět v Lloydově režii). drama A TALE OF TWO CITIES (1935), sci-fi fantasy ZTRACENÝ OBZOR (1937) Franka Capry s Thomasem Mitchellem, romantické drama s Greer Garsonovou V ZAJETÍ MINULOSTI (1942) – třetí nominace na Oskara - a ROZRUCH VE MĚSTĚ (1942) s Grantem a Arthurovou. Oskara pro “nejlepšího herce” získal nakonec za postavu herce představujícího Othella, kterého ve filmu DVOJÍ ŽIVOT (1947) opustí jeho vlastní žena.

Jeho první ženou ve skutečnosti byla Thelma Raye (1920-1934), se svojí druhou, divadelní a filmovou herečkou Benitou Humeovou (vzali se roku 1938), od roku 1945 vystupovali v rozhlasovém pořadu “The Jack Benny Program” jako Bennyho sousedi. V letech 1950 – 1952 už pak měli svůj vlastní rozhlasový komediální pořad, “The Halls of Ivy”, který se v letech 1954-55 dostal i na obrazovky. Jedním z Colmanových posledních filmů byla slavná dobrodružná komedie CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ (1956), kde se představil v menší úloze železničáře. Ronald Colman zemřel v 67 letech v kalifornské Santa Barbaře následkem plicního zánětu. Pohřben byl na místním hřbitově. Zůstala po něm dcera Juliet (1944, s Humeovou). Na hollywoodském “Chodníku slávy” má dnes dvě hvězdy, jednu za filmovou a jednu za televizní tvorbu a v roce 2002 byl Colmanův Oskar u Christie's vydražen za téměř 175 tisíc dolarů.

"Sláva mne oloupila o moji svobodu a uvrhla do vězení. Jeho zlacené stěny a zlatý klíč jej však nečiní nijak snesitelnějším.”

Marek "džanik" Janík