Francouzská herečka Hélène Surgère se ve filmu i na jevišti prosadila až ve středním věku, v 70. a 80. letech dvacátého století ale odehrála řadu zajímavých rolí ve filmech slavných režisérů, svou uměleckou dráhu nakonec završila členstvím v nejslavnějším francouzském divadle Comédie Française. Narodila se jako Hélène Marcelle Simone Collet v jižní Francii ve vesnici Caudéran, která je dnes součástí města Bordeaux. I když od mládí projevovala umělecké zájmy a sklony, její jméno zůstalo širší veřejnosti neznámé až do poloviny šedesátých let, kdy si ji vyhlédl režisér Paul Vecchialli. Mezitím studovala herectví ve slavné škole René Simona, později se ale k divadlu dostala jen v amatérské rovině. V té době vlastnila obchod s keramikou na Montmartru.
S Vecchiallim natočila svůj první film ÚSKOKY ĎÁBLA (Les ruses du diable, 1965), kde se objevila v menší roli ženy u psychiatra, vzápětí se začala častěji objevovat i na pařížských divadelních jevištích. Od roku 1967 často účinkovala také v televizi, před filmovou kameru ji znovu přivedl Paul Vecchialli, v jehož kriminálce ŠKRTIČ (L’étrangleur, 1972) ztvárnila postavu herečky Hélène. Stejné jméno nesla i její další role – tentokrát již hlavní – v melodramatickém příběhu ŽENY, ŽENY (Femmes femmes, 1974), opět ve Vecchialliho režii. Právě tento film si oblíbil slavný italský režisér Pier Paolo Pasolini, který pak Hélene Surgere angažoval pro roli paní Vaccari ve svém slavném kontroverzním filmu SALO ANEB 120 DNŮ SODOMY (Salo o le 120 giornate di Sodoma, 1975).
Zajímavé herecké příležitosti jí poskytli i další režiséři známých jmen jako například André Téchiné (VZPOMÍNKY NA FRANCII – Souvenirs d’en France, 1975; SESTRY BRONTËOVY – Les soeurs Brontë, 1978). Znovu v režii Paula Vecchialliho hrála ve filmu NAD SCHODIŠTĚM (En haut des marches, 1983), kde vytvořila sourozeneckou dvojici s Danielle Darrieux. V kriminálce RUDÁ ZÓNA (Zone rouge, 1986) režiséra Roberta Enrica byla matkou hlavní hrdinky Claire (Sabine Azéma), poté točila také se slavným Jacquesem Demym, v jehož filmu TŘI VSTUPENKY NA 26. (Trois places pour le 26, 1988) se objevila jako knihovnice.
Kromě toho nadále hrála divadlo, kromě pařížských divadel několikrát vystupovala i na slavném festivalu v Avignonu, dodejme, že i na jevišti vedl její kroky režisér Paul Vecchialli. Od osmdesátých let stále častěji pracovala v televizi, natočila také několik krátkých filmů. Význam jejích rolí ve filmu postupně klesal, i když se dvakrát před kamerou objevila i po boku slavného Pierra Richarda (SEBER SI SVÝCH PĚT ŠVESTEK – Un chien dans un jeu de quilles, 1982; BLÁZNIVÁ CESTA – La cavale des fous, 1993). Zmínku si zaslouží i televizní film MAIGRET KLADE PAST (Maigret tend un piège, 1996), který ve Francii natočil slovenský režisér Juraj Herz.
Její filmografii důstojným způsobem uzavírají vedlejší role ve snímcích dalších známých režisérů jako byli Patrice Leconte (PŘÍLIŠ DŮVĚRNÁ TAJEMSTVÍ – Confidences trop intimes, 2004) nebo Claude Berri (PROSTĚ SPOLU – Ensemble, c’est tout, 2007). Svůj úplně poslední film natočila symbolicky opět s Paulem Vecchiallim (LIDÉ NA DNĚ – Les gens d’en bas, 2009). I ve vysokém věku nacházela Hélène Surgère bohaté uplatnění na divadelních jevištích a vrcholem její herecké dráhy se stal rok 2010, kdy se ve svých jedenaosmdesáti letech stala členkou prestižního divadla Comédie Française. Tady hrála například v Čechovových Třech sestrách. Hélène Surgère zemřela v Paříži 27. března 2011 ve věku 82 let. Paradoxně byla tehdy nejstarší aktivní a přitom služebně nejmladší osobností slavné scény Comédie Française. Její práce pro film a televizi zahrnuje osmdesát položek.
Pavel "argenson" Vlach
