Sion Sono (1961, Tojokawa, Japonsko) na sebe poprvé upozornil již v sedmnácti letech, kdy začal publikovat experimentální básně. Zběhl z univerzity, aby mohl točit 8mm filmy – jeho první snímek, třicetiminutový I Am Sion Sono!!, byl v roce 1985 uveden na PIA festivalu. Roku 1990 debutoval snímkem Džitenša toiki (Vzdychání na kole), následovaly Heja (1992) a Džisacu saakuru (Kroužek sebevrahů, 2001). Diváci karlovarského festivalu měli možnost vidět jeho film Večeře u Noriko (Noriko no šokutaku), uvedený v hlavní soutěži na MFF KV 2005, či Pod vlivem lásky (Ai no mukidaši) v roce 2009. V minulém roce byl s velkým úspěchem promítán na festivalech v Benátkách, Torontu a Pusanu snímek Cumetai nettaigjo. Zatím poslední titul Vinou lásky, který byl uveden na letošním canneském festivalu v sekci Quinzaine des réalisateurs, je závěrečnou částí trilogie „nenávisti“.
46. MFF Karlovy Vary
