Příčesky

Japonci a vlasy, zvláštní to pouto mezi nimi. Často využívají vlasy jako prostředek hrůzy a děsu. Tentokrát použili vlasy jako ústřední příběh, ve kterém se mísí hrůza i krása zároveň. Potenciál jsem tam cítil už od začátku obrovský a o to víc jsem zklamaný, jak nakonec tento horor dopadl. Některé momenty jsou prvotřídní, ale těch trapností je tolik a tolik, že je nelze ignorovat a závěrečný trpaslík z vlasů jen podtrhl velkou nerozhodnost režiséra, jestli chce točit horor nebo komedii. Bohužel musím klesnout s hodnocením až na 50% a je to fakt velká škoda. Kdy jindy zas člověk narazí na vraždící vlasy....? (06.09.2011)

Geniálně úchylný film (a to jsem zvyklý od Japonců na leccos) s nejméně dvěma vynikajícími rolemi (Kuriyama, Osugi). A dokonce je tam i zajímavě spletený osobní příběh a má to logiku (jak jsem psal, úchylnou). Zde si představte ještě nějaké superlativy, film si je zaslouží. Btw. dnešní zprávy: http://www.novinky.cz/koktejl/300418-ucitelce-trci-z-bricha-dvaceticentimetrove-kovove-draty.html (27.04.2013)

Fantasmagorické scény plné vlasů jsou jistě velkým lákadlem tohoto filmu. Pasáží, kde se to vlasy a příčesky jen hemží, je naštěstí relativně velké množství a tudíž trochu maskují fakt, že hlavní "záporák" je směšný až hrůza. Nevím jestli to byla snaha o žánrové zpestření, bohužel však postava Yamazakiho není ani vtipná, ani hrůzyplná (což je u hororu základ). Nepříliš zajímavá a lehce vynechatelná mi přišla linie s malou týranou Mami. Nezvyklé je, že vraždícím objektem zde není ani tak nějaká bytost, ale opravdu pouze vlasy, a i když mají původ v konkrétním lidském těle, málokdy za záplavou vlasů cítíme hněv dané dívky (i když se nám to snaží Sion Sono - celkem neúspěšně - pomocí psychouše Yamazakiho vnuknout), spíš nás děsí samotné vlasy, které dovedou být ve své kráse i děsivé... Jestli se ale toužíte bát, hledejte spíše jinde. U Ekusute byste našli spíše místy zajímavou, nepříjemnou atmosféru (viz procházení místností plnou vlasů), než pořádné lekačky a opravdu děsivé scény. (17.02.2008)

Iný Sono a predsa je to niečo, čo sa dá definovať a zaradiť ako jeho film. Dve nesúrodé dejové línie, ktorých spájacim elementom sú vlasy sa pretnú a začína takmer bizarná hra s divákom - keď si vezmeme do úvahy, že hlavný zloduch je duch dievčiny snažiaci sa pomstiť cez vlasy. Sonovi sa nedá uprieť snaha byť sociálne kritický k súčasným trendom, ale zároveň poukazuje na dôležitosť rodiny a tiež týrania detí. Všetky tieto roviny sú namixované veľmi dobre. Bohužiaľ vďaka nim tá hororová ide do úzadia. Rovnako ako pri ostatných filmoch je aj tento akousi filmovou postmodernou plnou nežných scén, vtipných scén, bizarných scén a tiež tých strašidelných. Sonova fascinácia formou prechádza ďalšou výraznou zmenou, pretože používa žeriav, prítomného rozprávača( fungujúcom ako scudzovák a tiež ako načrtnutie štýlu, aký bude využívať), a pixilovanú animáciu striedajúcu sa z tou 3D pri pohyblivých vlasoch( aspoň pevne dúfam). Pre mňa nie najlepšie, ale rozhodne zapamätateľné. A Čiaki Kurijama je absolútne a nespochybniteľne nádherná. (06.03.2015)

A že prečo majú páni radšej blondínky. Horor o vraždiacich vlasoch tu ešte nebol takže bod za originalitu ktorý však do výsledného hodnotenia nepremietam. Keď vlasy zabíjajú po tom čo sa vlastníkovi dostanú do tela (alebo aj nie) je pekne spektakulárne, toto Japonci vedia, škoda však zmysluplnosti dôvodu zabíjania, ktorý je ešte nejasnejší ako v iných ázijských hororoch a ku koncu vadí i úchylný vlasový díler a Samedy Sam čo z neho ostane je už úplná uletenosť ázijského charakteru. (20.01.2010)