panG.

Hmm… a ty helmy se berou odkud?

Tady to vypadá jakoby každý komentoval jiný film i žánr, a to se mi líbí. Filmový pohled natolik obyčejný, že někoho až pobuřuje svým klidem, když premisa provokuje k senzacechtivosti a postepidemiologickému chaosu; přitom hlavní téma je tu spíš puberta a rodinné vztahy v nejužším kruhu, takové tradiční francouzské psychosociální drama. Nálepky sci-fi a dobrodružné to nabalilo jen pro formu příběhu na pozadí, což mohlo u někoho vzbudit nenaplněná očekávání, ale mě tohle pojetí námětu a umírněná civilnost bavila víc, než Avatar, Já legenda a Válka Z dohromady.

Vedle tohohle byla Kobra XI citlivý dokument o využití rezerv emisních povolenek a Fack ju Göthe tradičním převedením Orbis pictus na plátna, co znamenají svět. Zdejší recenzenti by si měli odinstalovat tiktok a s klidem vyplnit své přihlášky do MMA, protože další poškození mozku už jim zřejmě nehrozí; jak jinak by někdo mohl vychvalovat film poskládaný z 10-20 vteřinových úseků, které jsou spojené logikou: když telefonuji, nikdo ke mě nesmí a rozeběhnem se až to položím, nebo schválně se nezeptám nikoho, kdo má auto, jestli by mě svezl, protože ..nevím, žádný smysl to nedává. S každým přibývajícím krokem jen víc a víc toužíte zjistit, jak se mu podařilo ošálit evoluci natolik, že vůbec dospěl (čistě věkem)? Zaplať kebab, že se jeho bejvalka touží posunou v životě dál. Jo, má smutný voči, no a? Nakonec to ani jako bedekr městské dopravy za moc nestojí; gastro tipy taky nula. Nejblíže se to má snad k nějakému špatnému postmodernímu německému vtipu o kurdovi, co mu bliklo, že má dítě, v nejméně vhodnou chvíli… ale takhle se vtipy o Kurdech nestaví;) Hvězdičku za snahu, třeba to Oliverovi někdo přeložíte a dvojka bude o dost lepší, předem díky!

Tuším, že ten pocit přecpanosti podprůměrností vane opět od McDisneyho. Plusy rozvařil až na prázdné kalorie, kterými nás naládoval, a záporáci v čele s Rayem patřičně posílili touhu to zhltnout, takže jsem tu břečku naneštěstí vyluxoval až na dno. Brambůrkům je také těžké něco vytknout. Ale cítím, že to ve mě opět probudilo zdravou sílu se napříště tomuhle standardu duševní otylosti vzepřít a dojít si pro nějaký malostudiový-homemade produkt, nepustit si další řadu, ráno jít běhat; možná ne hned zítra, ale jednou se to stane a mně bude jedno, co do téhle ságy přibude dál.

Změnit začátek, přečíst si celou učebnici místo projití si jen poznámek z hodin psychologie, hlubší výklady v rozhovorech a explicitnější ztvárnění, konec nechat otevřený, abychom podrželi myšlenku, zda jako druh za záchranu stojíme,.. krásně by se to protáhlo na 3-4 hodiny artového poučování, ale k čemu? Takhle je to film pro celou rodinu, je v něm všechno a zůstává milostrdný, přitom nesklouzne mimo účelového začátku až k tolika zkratkám, které by mu nešlo prominout. A jsem rád, že to není kříženec Caliguly a 2001 odysey, jsem vděčný za přesně takovýhle film.

To radši nic:(

To je zvláštní, takových protivností: omšelé kulisy, voyerské nasnímání, nezajímaví hlavní hrdinové... ale pojetí zla tak charakterní, že spolu s lidskostí ostatních postav, (s drobnou výtkou k 1. dámě): nechci jít pod 75%. *k vidění v iVysílání ČT 8/2009

Nejlépe je tento výtvor přirovnatelný k Bloody Mary (otrlých 71% :))

...neřku-li "Velké jakoby". Krásné záběry, malebná hudba, okouzlující herecké podání, které podbízí divákovi dojem, jaký ze setkání dvou básníků A. Holland nabyla; můj je odlišný... takže váhám, o čí zatmění tady má jít?? (*Podrobněji již Matty a Anthony)

Čichááám, čicháám... a Troška asi taky v něčem jel!