zputnik

Další animovaná epizoda ze života Clarka Kenta coby Supermana. Tentokrát Superman zachraňuje před nenažranými a penězichtivými padouchy ;o) vlak plný zlata. V epizodě s dobře budovaným napětím si zastřílí i sličná Lois Lane. Shrnuto a podtrženo: Malé ohromí, dospělé pobaví... vše samože v limitech doby, kdy tyto příběhy pod produkční taktovkou Max Fleischera vznikly.

Jako malý chlapec ;o) jsem měl slabost pro Supermana a další hrdiny bez bázně a hany. ;o) A tento v animované podobě by se mi moc líbil. A líbí se mi i teď. Dobře zvládnutá epizoda, ve které je na Sibiři objeven Tyrannosaurus a následně ve velké ledové kře převezen do muzea, mezi lidi... Děj předvídatelný jako hlasování komunistických poslanců, ale přesto: pěkně se na to kouká. Na tehdejší dobu excelentní kresba a animace; do toho dobová hudba, která každým svým tónem oslavuje svého hrdinu, který se bije za pravdu a spravedlnost. ;o)

Typická groteska se všemi notoricky známými atributy - karamboly na x způsobů, přitrouble běhající policajti s pendreky, zloději coby popletové, příšný otec, zamilovaná dcerka, záměna osob, převlečení za opačné pohlaví a tak dále a tak dále. Jako malý chlapec ;o) jsem tyto grotesky s milióny gagů miloval. Dnes se se zaujetím podívám.

Snímky z přelomu 19. a 20. století je těžké hodnotit. Z valné části jde spíše stále jen o experimenty s pohybujícími se obrázky. Tento snímek se taky tak zprvu tváří - z 90 % svého času zachycuje to, co se děje na 23. ulici New Yorku (procházející se lidé, zvědavci před kamerou, projíždějící tramvaj, vozy s koňmi etc.). Ale pozor - závěr mile překvapí svým vtípkem alá Marylin Monroe.

PŘÍBĚH ŽRALOKA imho potkal jeden zásadní problém - nebyl v 1. várce animovaných rodinných komedií. A být v 2. várce může v někom budit pocit, že je to i 2. liga. Osobně si myslím, že by tento pocit u tohoto snímku byla velká škoda. PŘÍBĚH ŽRALOKA má totiž všechny atributy prvoligové příjemné zábavy pro děti i dospělé. Děti se baví pestrostí barev, postavičkami, pochopitelným, pohádkovým a morální apel obsahujícím příběhem. Dospělí pak řadou povedených vtípků - hlášky implikující mafiánské filmy, převedení reálných situací do podmořského světa (imho výborný začátek s dopravním kolapsem, živé TV vysílání etc.). Navíc: Postavičky své role "nepřehrávají" - jsou v rámci svých a animátorských mezí realistické a trefně kopírují charaktery postav z hraných filmů. Samotnou kapitolu hraje i hudební složka - zde tentokrát tvůrci vsadili na moderní rytmus a beat (objevuje se a pobaví scratching, r'n'b vlnění apod.). Shrnuto a podtrženo: Imho v rámci animovaných rodinných komedií stále zástupce 1. ligy - humorný, svěží, skvěle naanimovaný. Jen nám prostě "přišel na trh" později než kousky dřívější.

Tak tenhlencten film pravděpodobně rozdělí diváckou obec přesně na 2 poloviny: 1. skupina už v životě nevleze do zubní ordinace, 2. grupa tam z ryze preventivních důvodů naběhne hned zítra z rána. :o) Osobně nevím, co na tenhle kraťásek říct. Mě osobně dostal - pochychtával jsem se během všech 8 minut. Stejně tak mě překvapil svou (na amatérské poměry) vysokou úrovní. Navíc: fragment s ryze Lynchovským skřítkem podbarvený "badalamentinovskou smyčkou" je nebetyčně cool. Shrnuto a podtrženo: Doporučuje nejen 9 z 10 stomatologů, ale i má lehce zvrácenější část osobnosti. Mimochodem: Vybírejte pečlivě svého stomatologa! Může na tom záviset Váš život! :o) Co naplat, stahujte, koukejte, bavte se... já si jdu umýt zuby.

URI HYEONG není dokonalý film. Dokonce mě v pár částech i mírně iritoval - viz mravokárné a přechytré hlášky jednoho i druhého z bratrů, přílišný press na slzné kanálky etc. Přesto ale nakonec musím uznat, že tento film ve mně cosi pěkného a silného zanechal; cosi, co tu chvíli vyvolávalo mrazení v zádech, tu úsměv na tváři, tu lítost, tu uvědomění si skutečnosti, že (řečeno slovy "Božského Karla"): "Svět je svět, né ráj." :o) Jihokorejcům opět musím pochválit smysl pro výbornou kompozici, hrátky s obrazem... i správně slzopudné načasování hudební složky. U hudby mě snad jen trochu vadila jakási "ordinarita" - hudba ničím extra výrazná plus mi párkrát během filmu vyskočilo, že toto jsem už někde slyšel. Shrnuto a podtrženo: Není to čistých 80%, ale minimálně 70% si to u mě určitě zaslouží.

4 INYONG SHIKTAK je v jistém smyslu netradičně pojatý film. Hluboké zamyšlení nad samotou, důvěrou, vírou (především v tom nejobecnějším a nereligiózním smyslu slova); to vše zabaleno v lehce thrillerovém hávu. To jsou přesně ty ingredience, které mám rád a které ve filmech vyhledávám. K formě: Předně musím vyzdvihnout bezchybnou a dokonalou (opakuji: bezchybnou a dokonalou) formální stránku. Pomalejší tempo tomuto snímku sekne; k tomu všemu je nutné přidat skvělou práci s kamerou, kompozicí, výbornou hudbu plus extrazajímavé ruchy dotvářející atmosféru etc. A samotný námět? Dotkl se mě a myslím to v dobrém. Samotný námět je natolik univerzální a přesahující všechny hranice, že i mně samotnému přišel tento příběh jako familiérně známý a i přes onen jakýsi thrillerový nádech dostatečně realistický a ze života - vždyť, kdo z nás se občas necítil/necítí nepochopen a sám uprostřed davu. Shrnuto a podtrženo: Pomalé, hluboké, táhlé... Dávám na Adriana a v brzké době zkouknu znovu s očekáváním, že to otočí mé hodnocení ještě více nahoru. Do té doby dávám zasloušené a velmi dobré 4/5 hvězdiček.

Velmi zajímavá sonda do života pár looserů, gangsterů vydělávajících si na "chléb náš vezdejší" svým zcela netradičním a svojským způsobem (no, rozhodně to není džob pro každého) ;o), pár zbohatlíků... a o jejich "touze" po pomstě. Čí pomstě? Vlastně jich tam v tom lítá více? Příběh je to rozhodně zajímavý, i když v některých momentech mi přišel lehce přenatahovaný. Samotná předložená látka však rozhodně stojí za pozornost - a osobně mi toto Chan-wook Parkovo zamyšlení nad pomstou sedlo námětově více, než taktéž výborný Oldboy. Imho scénář mi několikrát přišel jak vystřižený z Kohlbergových případových studií na zjišťování morálního zdůvodňování jedince ;o) (viz Lhurgův koment). Nemohu taky opomenout, že ani tentokrát není divák připraven o pár skutečně vypiplaných chuťovek - SYMPATHY FOR MR. VENGEANCE mě stoprocentně přesvědčil, že něco stačí jenom slyšet a může mi z toho být pěkně nevolno; stejně tak mi ukázal, že krční tepna či elektrika nejsou na hraní (nevím proč jsem si u tohoto vzpomněl právě na Pelíšky). ;o) Shrnuto a podtrženo: Rozhodně nezapomenutelný zážitek, který zaujme formou i obsahem. K dokonalosti mi zde však něco chybí.

PLAYTIME je více drama, než komedie. Na zasmání tam toho pro mě skutečně moc nebylo a není. Jako posmutnělé zamyšlení nad modernitou a racionalitou/iracionalitou moderní společnosti to však beru za vyšperkovaný opus. Nevadí mi minimalismus, nevadí mi strohost, nevadí mi repetetivnost, nevadí mi různé zvukové ruchy, šumy a zvuky (naopak, vítám je a jsem rád, že celý film jimi je přímo prosycen) - všechny tyto formální prostředky sekundují obsahové stránce či přímo obsah diktují. Modernita je zde ukázána v celé své síle a kráse (v tom nejlepším i horším smyslu slova) - přesně a exaktně navržené prostory, systémy, procesy, které však při detailnějším pohledu vykazují řadu nepřesností, chyb a diskrepancí (stačí si povšimnout řady různých "chyb v systému" - špatně navržený vstup do restaurace, nefunkční žárovky, omyly v nákupním středisku atd.) PLAYTIME se pak více než groteskou pro mě stává posmutnělou výpovědí o modernitě. Shrnuto a podtrženo: Na PLAYTIME je potřeba mít tu správnou náladu a najít ten správný time. Pokud se vám to však poštěstí, pak se k vám prostřednictvím tohoto Tatiho opusu dostává skvělé zamyšlení nad moderní společností, která v mnohém (byť nezamyšleně, ale zato vcelku přirozeně) vykazuje prvky iracionality a kvůli "chybám v systému" se projevuje jako tu více/tu méně zablokovanou a neudržitelnou. To, co popsal Michel Crozier a řada dalších sociologů na desítkách a stovkách stranách textu, to Jacques Tati shrnuje v bezmála dvou filmových hodinách. Zbývá jen: Modernita je mrtvá, ať žije postmodernita! Co příjde příště?