rionka

vůbec nevím, proč jsem se na to nepodívala dřív! vynikající a zábavný seriál, postavy jsou sympatické, dialog baví. věřím jim. zaletěla bych si s nimi někam, ale... ach jo.

tohle mě brutálně rozbilo. boj s (ne)realitou a otázka, jestli existuje vůbec něco, co by mělo smysl. totální mindfuck. *****

"jak zničit člověka mnoha způsoby?" napadalo mě neustále jako vtíravý podtitul. dáte si neskutečně hluboké znepokojení? jen do toho. u první epizody jsem se občas zasmála, u druhé mě zasáhla brutální migréna. ta čiročirá hrůza, že nic z toho, co celé roky dělám, vlastně není "doopravdy", mě totiž jímá už několik let... **** hodnotím po s01e01 a s01e02. "fucking internet!" na třetí díl jsem ještě neměla koule. soon.

Hodnotím po dokoukání první série: zajímavá prostředí, neotřelé nápady, silné ženské postavy, spousta komplikací a cliffhangerů v každé epizodě. Octavia s mečem je boží! Je to chytlavé jak sviň, snad další série neztratí dech. 1. série - 80%

Poprvé sledováno v devadesátém osmém, naposledy včera. Kathryn Janeway a její intuitivní postoj k odlišným, slabším a utlačovaným ve mně zanechaly velkou stopu. Jedno z děl, které by si IMHO zasloužilo šestou hvězdičku - za nadčasový přesah.

Nádherná pohádka o střetu dvou absolutně odlišných kultur. Scény bezeslovně popisující seznamování koťátkoidního ňuňu draka (čumáček!!!) s člověkem jsou úžasné, stejně tak i veškeré další dějové zlomy týkající se vzájemného poznávání a pochopení, že ani jedna ze dvou děsivých stran tady vlastně není Zlá... Obdivuji vývoj postavy pana otce - blondýnka byla jasná, ofkóz! kdo by nebyl po takové romantické "procházce" nad mraky! - a upřímně doufám, že Hiccup do budoucna publikuje obsáhlou knihu o dracích. Doufám, že dvojka mě nezklame moc, ale tohle bylo boží.

hlavní hrdinka je v pohodě, nicméně příběh je vcelku nudný a banálně předvídatelný, a to se v přítomnosti hot chlapců cítím na patnáct celkem často. dokoukala jsem, ale znovu si to dávat nehodlám.

Pozor, nejedná se o první seriál z let osmdesátých, tohle je skvělá a svěží povedenost stará jen pár let. Inspirativní a bez stereotypů. Už jsem v tom až po nozdry, přiznávám se! Bez znuděné čtyřleté holčičky by mě asi nikdy nenapadlo se na to podívat a přišla bych o mnoho... barev duhy, vtipů, plastových postaviček poskládaných na poličce atd. Nemusíte se do poníků hned vrhat po hlavě, nic studovat, nic sbírat. Stačí dokoukat první sérii po pátý díl. Pak už najednou nebudete moci přestat.

Slabší záležitost bez přesahu, nadčasový tam není ani chloupek. Štve mě, jak je titulní postava v některých situacích neschopná, takže opravdu nemáte chuť se s ní identifikovat. Pro opravdu malé holčičky, co rády tancují, by to asi šlo, ale jakmile je to možné, nasaďte spíš My Little Pony: Friendship is Magic, tam je mnohem víc zajímavých postav, vtipů i poučných situací. Souhrn: Je to blbý, ale jsou v tom krysy a ty máme rádi.

Nadčasové to samozřejmě není! Ale ty efekty z devadesátek jsou prostě... úžasné :-) Nikdo, kdo zamlada neslintal nad starými Final Fantasy, mě nemůže pochopit. Osobně si sice nemyslím, že Sindibád je lepší než Xena, ale nejspíš to bude těmi ženskými hrdinkami, jimiž Sindibád nehýří zas tolik (ale Maeve je boží, nechápu, kterého falonoše napadlo ji hodit do moře). V dětství jsme měli odvážných žen - role models - jako šafránu. V knihách a seriálech dlouho chyběly inspirující holčičí postavy... Dnes jsem si po letech Sindibáda zase pustila. Ty hvězdičky jsou nostalgicky zasloužené.