zigíš

Začátek velice slibný. Maestrova denní rutina. Kdy se v pyžámku a bačkůrkách plouží po bytě a něco si brouká. Pár prostocviků k tomu a začne vzpomínat na mládí, na své začátky. To je moc fajn. Pak se přidá víc mluvících hlav a to je mírně řečeno rozpačité (hlavně pro nadužívání slova: GENIÁLNÍ). Nic proti mluvícím hlavám, pokud mají co říci a mluví li v rozvitých větách. Ale nějaká ta kritika, nebo aspoň opozice není nikdy na škodu. Tady to více méně zastane Ennio sám. Jinak povídání stran směrování kariéry, pochybách, pocitu ménecennosti a nedocenenosti je věnován slušný prostor. O to víc zamrzí poskromnu profesních zajímavostí. Například fakt, že měl dělat hudbu pro Mechanický pomeranč. Z čeho kvůli Leoneho intervenci sešlo. A taky to chtělo minisérii. Celovečerák (i když 150 minut dlouhý) ani zdaleka nepostihne kariéru přes padesát let dlouhou! A to mluvím jen o té filmové. Suma sumárum, kdykoli mluví sám meastro (případně Leone, Tarantino) a zazní notoricky známé melodie je co poslouchat a čím se bavit. Ale je to ´jen´ teaser pro mnohem komplexnejší dílo.

Jiný přístup než u Night Stalkera. Focus na vraha. Policisté spíše stafáž. Dobově někde před začátkem behaviorální sekce F.B.I. (takže před Mindhunterem). Všechna ta vyšetřovatelská práce byla taková ´dřevní´(tím nemyslím amatérská). U Gacyho bylo fascinující jak chtěl mocí mermo zapadnout do společnosti (politická angažovanost, komunitní grilovačky, dvě manželstí, kariéra klauna). Přesně ten typ, ke kterému  sousedé řeknou: ´Takový hovorný, společenský, přátelský. S ničím násilným bych ho nikdy nespojoval.´ Až mu spod baráku vytáhnou 30 mrtvol (zbylé tři byli v řece, protože se pod dům už nevešli). Poutavý dokument.

Kam se celá nabídka Netflixu hrabe na tento dokument. To se nedá srovnat! Filmová nabídka. Když si vezmu takového Killera. Fincherův dlouho očekávaný návrat k hutným, dusným thrillerům. A nic, bída s nouzí. Šeď, nuda a prázdno. A vleklo se to. Night Stalker uteče jak voda (při tří hodinový stopáži)! Má tempo, drama (na konci každého dílu cliffhanger) a šílenou tenzi. Sympatické hrdiny, napřesdržku vedlejší charaktery (novináři, politici) a démonického záporáka. Nejen skvěle podaná investigativní část, taky sociopolitická reflexe osumdesátek v Americe. A jen tak to s člověka nevyprchá, ten zážitek. I když hodně nepříjemný.

600 metrů je hodně, ale 100 minut je víc. Respekt k rejžovi, pár záběrů má správné napětí. Ale ty dvě žáby co se chovají jak krávy byli místy k nepřežití! P.S. Zajímalo by mě, kdo mění žárovičku na úplný špičce tý antény? :D

Dva super inteligentní bohatí frajírci nabudou dojmu, že dokážou cokoliv. A cokoliv jim projde. I vražda. Tu ale neprovedou nijak chytře a policie nemá moc práce s jejich dopadením. A před soudem žádá provaz. Super bohatí rodiče těch dvou darebů to nenechají jen tak a najímají obhájce. Na scénu přichází tunový umaštěný Orson Welles, který razí heslo zabíjení bylo dost a s trestem smrti se nechce smířit. Compulsion je solidní krimi. V první polovině psychologicky noirové, v té druhé dramaticky soudní. Škoda rutinní Fleischerovi režie, kde obě části působí trochu uspěchaně a zasloužili by větší péči. Naštěstí to vyvažuje katarzní gradace a krom Wellese i casting dvou ústředních vrahounků (jedním z nich mladý Dean Stockwell).

Neprávem obviněný polda co si odsedí pět let v San Quentinu na nějakou tu pomstu právo má. O to víc, když se mu v mezidobí manželka peleší s jiným. A navrch tuší kdo za jeho nedobrovolnou ´dovolenou´ v lochu může. Obtloustlý Alan Ladd nezúčastněně bloumající Friscem ale kdovíjaké peklo nenadělá. A démonický Edward Robinson k němu nemá dostatek prostoru. Škoda. Soustředíc se to víc na záporáky bylo by zaděláno na parádní noir. Takhle zůstala jen hezká kamera a poměrně střízlivá stopáž.

Zatraceně turbulentní expozice, která strhne a nepustí. Stylová dvojka zlotřilců: Dancer & Julien (psychicky labilní killer a jeho ´kouč´). Osobité mordy a tajemný The Man, mozek drogového syndikátu. Tlustí hlemýždí poldové batolící se v efektních kulisách San Franciska. Katarzní závěr. Jen pár propriet výborného pozdního noiru a Siegelova raného majstrštyku.

Furious jumping to the end of world (and back) in 2hours. Gilliam meets Zeman (and Gondry?). Zábavná hříčka. Neustále překvapující. Lidsky hřejivá, rodinná plna roztomilených nápadů. Jak formálních tak obsahových. Lanthimosovým fanouškem asi nikdy nebudu, ale je příjemné když artový režisér natočí něco takhle ´normálního´ :)

Monotónní dennodenní rutina jedné sterilně koexistující rodinky. Tu vzkvétající rajčátka, tam bazének se skluzavkou pro čiperná dítka. Paní domu si dokonce vydupala altánek, který chladí v horkých letních dnech a tatínek dostane fungl nový člun. Jak babička poznamená 'zemský ráj to na pohled'. A ten ošklivý plůtek časem zaroste břečťanem! Jonathan Glazer artový a hodně svůj. Měl by točit častěji (jeho práci s formou je radost sledovat). A i když přímo nestrhne, svou hrůznou tenzí rozhodně nenechá lhostejným.

Rewatch 2024: Hořkosladké vzpomínání. Na jedné straně škoda Paulova brzkého konce v Hollywoodu. Na straně druhé odešel stylově. Aspoň v mých očích. Muž bez stínu má všechny jeho tradiční specialitky a občas přihodí i drobnůstku navíc. Máme tu křesťanskou symboliku, lascivní erotično, ultra násilí nezřídka topící se v tratolištích krve, nebo silnou ženskou hrdinku. Pravda, scénář je z těch jednodušších a ke konci až imbecilnějších (Ježíšovské zmrtvýchvstání Joshe Brolina!). Ale triky obstojí i po dvaceti letech (!) tempo je správně překotné a hravě poťouchlá zvuková stopa Jerryho Goldsmitha se dá poslouchat i samostatně. Ach ano, zamáčknul jsem slzu ;)