butnot

Inu, nebudeme si nalhávat, mnoho filmařského umění ve Slídilovi není. S klidem by se tento filmový unikát dal natočit i na začátku třicátých let s oněmi velmi omezenými možnostmi, které se tehdy v počátcích mluveného filmu tvůrcům nabízely. Slídil vychází z divadelní hry a divadelní hrou zůstává i ve filmu. Nutno dodat, že hrou geniální. Po takové půlhodince filmu se mi nechtělo věřit, že v příštích 100 minutách se již jiná postava neobjeví. Ovšem počínaje okamžikem, kdy se zítřejší milionář měl stát vražednou obětí, jsem zatajil dech a vydechl až při titulcích. Na takové mistrovské herectví je radost pohledět. Jistě se mnou bude kde kdo nesouhlasit, ale pro mě takové herectví je podstatně víc, než ty nejmonstróznější efekty a triky nejnovějších "mega filmů".

Pro mě docela velké zklamání. Kohoutovu předlohu jsem nečetl a tak nemohu procentuálně rozložit nezdar mezi autora, režiséra a herce. Tak či tak, herecké výkony byly opravdu otřesné. Jistě zato může v zásadě nulové vykreslení psychologie jednotlivých postav (pana Kohouta s panem režisérem by snad omlouval fakt, že nám chtěli tím nevykreslením psychologie postav tu dobu přiblížit :-))))))))) Je mi ale líto, ale Ondřej Kavan a Martina Válková nepředvedly prostě nic. To si můžou hrát v těch svých seriálech, ale sem takové neherectví nepatří. Dělalo se mi z toho chvílemi blbě. U Viktora Preisse také docela zklamání. Hrál takovou značně nedůvěryhodnou karikaturu politika, který sice ví, ale přitom neví, co má s tím dělat. Hraní estébáku už ale bylo opravdu za hranou. Trochu to už připomínalo politickou agitku - "tohle to jsou ti zlí, ukažme si na ně prstem, podívejme se na tu špínu národa." U celého filmu byla zjevná křečovitost a nevěrohodnost. Pro mě to byla docela laciná obžaloba počátku komunistického režimu v Československu. Takový typizovaný příběh se schematickými postavami, které ovšem ve výsledku mají vypovídající hodnotu leda tak o autorovi předlohy. Podobnost rudého Máchy s Pavlem Kohoutem byla tak okatá, že jsem si musel říkat: Opravdu má pan Kohout zapotřebí, takhle trapně se před světem obhajovat? Musím říct zcela otevřeně, že se ve mně začala vařit krev, když jsem slyšel Hanzlíka říkat, že je vlastně jedno, že rudý Mácha se při procesu nepostavil za spravedlnost, protože by tím vlastně nic nezměnil. To je ten nejpádnější důvod, proč by se něco takového nemělo pouštět do škol. Pan Kohout nám tím říká, že bylo vlastně úplně jedno, zda se někdo podřídil nebo nepodřídil režimu, protože sám stejně nemohl nic ovlivnit. Zřejmě svědomí a určitá osobní hrdost je něco, co pana Kohouta celý život jaksi míjelo. Pan Kohout totiž zapomíná na jednu základní věc: komunismus sám o sobě žádné zlo neprodukoval, to zlo z něj udělali až lidé. A zlo lze vytvořit v zásadě z čehokoli. Když vyrostou mladí lidé s podobným mravním kreditem jako pan Kohout, bude zcela nepodstatné, že budou antikomunisté. Budou totiž ke zlu stejně náchylní jako pan Kohout. Jen ke zlu v jiném obalu.

Představení nelze příliš vytknout, zvláště když je ze scény menšího města, v nichž jsou obvykle značně zhoršené podmínky pro vytvoření skutečně hodnotného představení. Nicméně asi platí, že skutečný mistr svého řemesla si poradí se vším. Měl jsem celou dobu snad jediný problém: Petru Mikeskovi jsem roli Miláčka nemohl uvěřit. Na tuto roli potřebujete skutečné charizma a pokud ho nemáte, tak nemůžete v žádném případě uspět. Jsou hry, ve kterých stačí průměrné herecké výkony a v tom představení se nějak ztratí. Ale teď si představte kupříkladu takového Brouka v hlavě. To je vyloženě hra, která je od začátku do konce postavena na silných hereckých osobnostech. Jinak by to bylo krajně trapné. A myslím si, že kdyby se místo Vlastimila Brodského nebo Viktora Preisse v takové úloze objevil Petr Mikeska, o představení by se mnoha repríz nedočkalo. Miláček takový sice není, má sice ono jasné poselství naznačené v ostatních komentářích, leč já přesto nemohu hlavní postavu přehlédnout a dělat, že je jen součástí celku, jelikož on je zcela aktivním účastníkem děje a musí mít charizma z toho jednoduchého důvodu, že jeho postava ho má. Ale jako celek to představení funguje výborně a není určitě ztrátou času se na něj do Divadla v Mladé Boleslavi jít podívat.

Už nevím přesně, v kterém roce jsem v Dlouhé tento nádherný vánoční příběh viděl, ale dobře si pamatuji, že od té doby mě ještě před Vánoci nic nepohladilo tolik po duši jako tenkrát. Tam tu vánoční atmosféru nikdo nevytvářel, tam prostě byla. U obrazu, vychází-li skutečně z duše malíře, říká se, že je "čistou malbou", a já jsem měl přesně takový pocit z této vánoční povídky. Vivat! Ještě hodně dlouho!

Byl jsem tehdy v Divoké Šárce a nikdy na to nezapomenu. Byl to skutečně mimořádný zážitek - Prodaná nevěsta se velmi dobře hodila do přírodního divadla a pro mě bylo představení navíc zajímavé tím, že Mařenku ztvárnila Helena Kaupová, která je má nejoblíbenější operní sopranistka.

Dokument má jednu zásadní chybu: Není ani o Ladislavu Feierabendovi, ani o jeho dětech, pohybuje se někde mezi tím. A bohužel jsem si z něj odnášel pocit, že nebyl dostatečnou výpovědí ani Feierabenda, ani jeho potomků. Ale já hodnotím zejména fakt, že vůbec vznikl, protože Ladislav Feierabend byl ve 40. letech 20. století fenoménem, který nemá srovnání. A kromě jiného po sobě zanechal pravděpodobně nejcennější politické memoáry ze všech politiků, kteří byli za války v Londýně.

To přehrávání herců, kteří tak pitomým způsobem chtěli přiblížit dobu první republiky, přišlo mi poněkud nechutné.

Když zprůměrujeme krásu Bandidas s kvalitou filmu jako celku, vyjde naprosto čistý průměr :-) Co víc by si muž mohl přát, než tyhle dvě kočičky...

Já jsem si během celého filmu představoval Martina Friče, jak by s Novým, Gollovou, Vítovou a spol. natočil skvělou parodii přesně podle tohoto námětu. Ta látka, kterou ten film obsahuje, k tomu úplně vybízí. Skoro se divím, že to tak v Americe nepojali.

Mohla to být výborná pohádka, kdyby se z toho režisér nesnažil udělat kvazifilosofický snímek a kdyby stopáž nebyla 100, ale maximálně 70 minut. Jinak celkem zdařilá pohádka se skvělým králem Dočolomanským.