butnot

Kdo nezná, nebo nemá rád styl Borise Viana a k tomu ještě zrovna nepřichází na chuť surrealismu, tomu se Pěna dní asi líbit nebude, dost možná tento film zkrátka označí za fantasmagorickou pitomost. Já jsem většinu děl Borise Viana četl a musím říct, že Gondrymu se podařilo natočit výbornou adaptaci. Takto přesně má vypadat přeměna literární látky na filmové plátno. Je doslovná v místech, kterými se zdařile přihlašuje ke svému původu, je odlišná tam, kde by literární předloha na filmovém plátně neuspěla. Nad samotný obsah románu najdeme ve filmu i několik aluzí na dílo a život Borise Viana. Celý film, a toho si cením nejvíc, je v duchu Vianovi poetiky. Jediné, co možná nebylo nejšťastnější, bylo obsazení obou hlavních rolí. To ovšem vyrovnává naopak zcela dokonalé ztvárnění Nicolase a Chicka a nádherná hudba. Nakonec ostatně těžko říct, zda by bez Audrey a Romaina nebyl film odsouzen, mimo fajnšmekry Viana nebo Gondryho, předem k nezájmu.

Pročítám ostatní komentáře a přijde mi to vesměs vcelku legrační. Zkrátka vypovídají o divácích. Vypovídají o jejich vkusu pro ony filmy první komerční linie - "bum, bum akční filmy" a fantasy filmy s grandiózními efekty a "mega" rychlými akcemi. Ale ouha, tito diváci jdou na tento film a jsou zklamáni. Jsou zklamáni, protože nedostali tu správnou dávku "zážitků, emocí, pocitů", kvůli kterým se právě na takové filmy dívají. To ostatně není nic nového, nenáročné filmy ať rázu komediálního či akčního, mají největší přízeň diváků odjakživa a všude. O to více tleskám tvůrcům, že neustoupili tlaku na maximální nenáročnost a nenaservírovali nám desítky akčních scén plné vymyšlených bojů mezi kouzelníky, nad nimiž by trnuli diváci, kteří ve značné míře právě toto chtějí ve filmech o Harrym Potterovi vidět, ale že se drželi právě poetiky literární předlohy a dokázali přenést do filmu přesně to, co na literární předloze nebo vůbec literárním díle J. K. Rowlingové považuji za nejlepší a přínosné. Ten největší klad filmu a v některých komentářích to naštěstí zaznívá je, že je tento film opravdu lidský a to je zároveň největší rozdíl ode všech ostatních filmů série a zvláště u filmů Davida Yatese, nejvíce u Fénixova řadu, v němž jsem vůbec neměl pocit, zdali se dívám na film, v němž hrají lidé. O to více jsou Relikvie smrti pro mě velmi příjemným překvapením. Vedle onoho zlidštění zmíním jen několik věcí, které na tomto filmu oceňuji: skica totalitního režimu je výborná a přesná, zachycuje to, čím každý totalitní režim vzniká - agresivní, jednotná a do značné míry zfanatizovaná menšina dokáže ovládnout zemi a zčásti konformní a zčásti prostě jen mlčící většinu. Motiv sněžné sovy - změna oproti knižní předloze je velmi povedená - Hedvika letí, aby ochránila Harryho, ale je zabita - symbolicky tím končí poslední zbytek dětské nevinnosti a ochrany. Scéna, jež by ve filmu mohla snadno scházet, protože role Hedviky byla v předchozích filmech Davida Yatese veškerá žádná, je však významným symbolickým předělem mezi světem dětství a dospělostí. Dosud to byla vlastně jen taková hra - když bylo zle, vždycky někde vzadu stál Brumbál, Sirius nebo obětavá Hedvika. Teď už ale nikdo vedle nestojí, teď už jde skutečně o přežití. Já osobně právě tu část, v níž je syrově zachycené ve své podstatě bezcílné a marné putování, které se stále více mění v nejzákladnější potřebu zůstat člověkem, je pro mě vůbec nejsilnější pasáží celé osmidílné série a je to také jeden z důvodů, proč dávám tomuto filmu plný počet. A jak ukazuje první Rowlingové postpotterovské dílo - Prázdné místo - více než kdy bylo bráno na zřetel, je pro Rowlingovou velmi důležitá sociální dimenze a jsem rád, že film, ač do značné míry jistě nezáměrně, není této dimenze prost. Chudý člověk má právo na život, na vzdělání, na úspěch naprosto stejné, jako ten bohatý. Naopak chudoba, není-li fatální, umožňuje člověk být člověkem charakterově ryzím. Téma, které nejen pro filmy první komerční linie, ale vůbec pro většinu západní společnosti, neexistuje. I proto je sága Harryho Pottera mezi jinými podobnými tak trochu osiřelá.

Vy idioti z mateřský školky, vy nevíte co je to skutečný umění, hoďte si příště omluvenku a jděte si žřát ty svý hambáče!!! Sheiße! Elis: Já chápu, že vkus některých je jemně řečeno jaksi nenáročný, ale co je moc, to je moc... Možná že by se mohla začít zkoumat taky filmová gramotnost a některé jedince raději na filmy, jež nepatří do kategorie pro "masového amerického diváka", raději nepouštět. Utrpení si přečti, nejde tak o tu základní fabuli, ale o celkový dojem, který v tobě vyvolá a myšlenky, které v tobě podnítí. Aspoň mě ta knížka přiměla k docela silnému zamyšlení..

Myslím si, že Pasolini nedotáhl film na samou hranici snesitelnosti, ač je film protkán mnoha "nechutnými" scénami, mohl být komplexně ještě nechutnější a šokující. To je ale zároveň asi nejpádnější slabina filmu - film v řadě diváků probouzí nechuť vůči filmu samotnému, nikoliv vůči tomu, co chtěl Pasolini zobrazit. Za jeho snahu a odvahu připodobnit společenské poměry k nejhrubší perverznosti mu však tleskám - neměli bychom si nic nalhávat - naše realita skutečně taková mnohdy je. To, co se skrývá pod krásným obalem a uhlazenými šroubovanými slovy, je mnohdy ještě daleko více nechutnější, než scény z tohoto filmu.

Řeknu to jasně: Břetislav Rychlík by si již neměl v ČT ani škrtnout. Z jeho servility se mi místy dělalo špatně.

Já to nikomu neberu, ale mně takový člověk nic neříká.

Nic extrovního jsem od toho nečekal, ale tohle bylo pro mě přece jen příliš. Že tohle někomu stačí, je jeho věc, já ovšem čekám jednak film, jednak hororový thriller. A tento film nejenže nesplňuje žánr, který je více méně vymezen literární předlohou, on je dokonce vyloženě výsměchem filmařskému umění. A k tomu se musím přiznat, že se mi zježily vlasy na hlavě, když jsem musel sledovat, jak je budova Národního divadla v Praze vydávaná za italskou nemocnici. Celý film je tak hloupě průhledný, až z toho bolí.

V hodnocení inscenací České televize jsem obvykle velmi vstřícný a z většinou z nich bývám celkem spokojen. Zde mi však bylo od první minuty jasné, že toto je opravdu velký úlet. To je prostě na výpověď dramaturgů ČT. Že to je schopen někdo napsat, chápu. Ten samotný námět nijak špatný není a snad by se z toho i něco obstojného vytvořit dalo. To by ovšem autor scénáře musel oplývat nápaditějším myšlením, film musel mít úplně jinou režii a také herce, kteří chtějí hrát a ne si z hraní dělat legraci. Skoro to vypadá, jako by si pár herců z prestižních pražských divadel udělalo prázdniny a tam se všem vysmáli. Ovšem přesto zůstane nevysvětlitelné, jak něco takového se může dostat do prestižního času v neděli večer.

Skutečně záhada. Jedna z nejlepších divadelních her všech dob nastudována odborníkem na Čechova Vladimírem Morávkem, s hereckým obsazením, že by se těžko hledalo lepší (zvláště Stropnický a Havlová) a přesto té hře jako by něco zásadního chybělo. Je to ten typ představení, který sice bez újmy shlédnete, ale vnitřně vás nezasáhne a za pár let vyzní vzpomínka na něj do prázdna. Mě to mrzí o to víc, že ačkoli bych Višňový sad zařadil do desítky mých nejoblíbenějších dramat, neměl jsem dosud možnost shlédnout jej v takovém podání, které by mě oslovilo podobně, jako samotný Čechov na papíře.

Je to takový docela skromný film, na kterém je vidět, že byl "spíchnut horkou jehlou", ačkoli má hvězdné obsazení a velmi nosné téma, se kterým se dalo pracovat daleko hlouběji. Bohužel jen tak pootevírá to, co trochu více či méně tušíme všichni: většina z nás prahne po informacích, ovšem ti, kteří nám je předkládají, mají většinou jiné záměry než pouze informovat. Snaží se s námi manipulovat, ovlivňovat v ten či onen směr a to tak rafinovaně, že to mnohdy lze jen těžko poznat. Coby dějově však nic víc film nenabízí. Kromě tohoto ústředního motivu, který není nijak rozveden, ho táhnou jen skvělí představitelé hlavních rolí.