Hal_Moore

Pěkný, filmovými odkazy nabitý a perfektními herci namluvený (dabovanou verzi jsem neviděl, mým favoritem je i přes famózního Woodyho Sylvester Stallone) animák, jeden z prvních, což je na něm hodně vidět a zub času se na něm negativně podepisuje (narozdíl od starších Toy Story). Tvůrcům to musí dělat vrásky hlavně proto, že mladší diváci si podobné filmy dnes už nepouštějí a pokud to nemá grafiku minimálně Pixarovskou, tak o to v půjčovně ani zrakem nezavadí. Mravenec Z je stejně jako třeba Příběh žraloka pro starší obecenstvo, a tak si film užijí spíše rodiče než jejich ratolesti stejně, jako jsem si jej užil já. DreamWorks se u mě stále drží na druhém místě hned za Pixarem, Mravencem Z (až dnes zhlédnutým) druhé místo potvrdil.

Tohle bylo co? Mimi Rogers mě často udivuje svým výběrem rolí (Extáze, Úplná masáž těla), kde by mělo jít o erotikou a filozofií naplněný film (v Extázi filozofii nahradilo náboženství), ale výsledek je nakonec nemastný, neslaný, téměř bez erotiky a ani ta filozofická stránka za moc nestojí. Brown si hodinové dotýkání ženského těla užívá a Mimi evidentně taky, ale trochu herectví by filmu neuškodilo. Takhle jde o naprosto zbytečný televizní produkt.

Úvodní scéna projíždění odpadky zasypaným velkoměstem s puštěným magnetofonem mi strašně připomínala scénu rozbořeného města, kterým se z gramofonu linula překrásná hudba Edith Piaf v Zachraňte vojína Ryana. Takových nenápadných citací je zde povícero (Vesmírná odysea, Číslo 5...) a ve spojení s celkovou roztomilostí a dnes nejlepší animací vůbec je takové pomrkávání na starší obecenstvo příjemným zpestřením v animáky tolik zamořeném světě filmu. Zamořeném tak, že se většina animáků stává jen spotřebním odpadem, kterým je kinematografie zasypávána stejně jako zde planeta Země. Díky bohu pak za takovéto animáky, které krom zábavy pro všechny věkové kategorie přinášejí těm mladším i něco víc.

Obrovské překvapení. Hrozivě skutečné drama o znásilnění a sexu nezletilých (13 let pro upřesnění). Film naštěstí nedusí diváka depresivní atmosférou, ale vážné pasáže prolíná se zábavnými (kočka, první orgasmus, "Have sex with me"), a jde mu to stejně skvěle, jako to šlo u Americké krásy. Je vidět, že jsou oba filmy od stejného autora. Summer Bishit bylo v době natáčení již osmnáct let a musím říci, že jde o jedno z nejkrásnějších stvoření, jaké jsem kdy viděl. Ona i ostatní podávají bezchybné výkony, obzvláště musím vyzdvihnout Aarona Eckharta, který zde a v Temném rytíři dokázal, že by klidně mohl patřit mezi hereckou elitu. Snad, jednou... Nothing Is Private se mi zarylo pod kůži a zůstane tam ještě pěkně dlouho.

Filmová událost roku? Určitě. Film roku? To už tak jisté není, zaprvé protože jsem z roku 2008 ještě neviděl ostatní pecky, zadruhé si myslím, že hodnocení Temného rytíře je až přehnaně vysoké. Samozřejmě jde bez debat o pětihvězdičký majstrštyk, ovšem do TOP40 na csfd bych jej nezařadil. Vše je určitě zapříčiněno tragickým úmrtím jednoho z hlavních představitelů a obrovským zámořským hype, bez něj by si nový Batman spokojeně broukal někde kolem první sedmdesátky - stovky. Filmové dílo vystavěno těmi nejvytříbenějšími postupy (prvotřídní režisér, herečtí představitelé, hudební skladatelé..), které se směle může pyšnit přízviskem nejreálnější komiksová adaptace vůbec. Scény s honičkou kamionu a policejní kolony či nemocnicí jsou něco, co si budu pouštět ještě hodně dlouho, Heathovi bych toho Oskara klidně dal a chystané pokračování slibuje ještě temnější jízdu (jestli to vůbec jde). Já jsem naprosto spokojen a s velkým očekáváním vyhlížím další Nolanův počin.

Dost povedený animák s hodně průhledným poselstvím. Ano, ano, člověk by si měl věřit a neměl by ztrácet naději, ale nemuseli mi to autoři připomínat každých pět minut. Po zbytek filmu jsem se však královsky bavil (s velkým přispěním nenapodobitelného hlasového výkonu Jacka Blacka), především u bitvy o knedlíčky a u té závěrečné. Panda Po je velký sympaťák a směšná karikaturka, že se člověk tlemí i když dostává pořádně na prdel. Ostatní už tolik prostoru nedostali (což mě mrzí hlavně kvůli provazový most držející kudlance), díky závěrečné bitce jsem však schopen i toto Pandě odpustit. Ale ke špičce žánru přeci jen ještě malinko schází a Pixar se z trůnu sesazuje šíleně těžko, silné čtyři.

Tři nadprůměrně vtipné epizody vměstnané do celovečerního filmu, škoda jen, že všechny nejlepší vtípky byly ukázány již v trailerech. Nesledoval jsem dabovanou verzi (ani jsem ji nevyhledával) a musím konstatovat, že i originál má něco do sebe. Homerovo "d'oh" nejde ničím hodnotným nahradit a smál jsem se pokaždé kdy ono citoslovce zaznělo. Samotný příběh je prostý jak je u Simpsonů obvyklé, kadence vtipů a slapstick násilí taktéž, snad jediné v čem se celovečerák liší od seriálu je monumentální hudební doprovod Hanse Zimmera, už jen jeho účast na projektu je vtipem sám o sobě, a to docela povedeným. Seriálu jsem vtisknul čtyřhvězdičkové hodnocení a nevidím jediný důvod, proč bych tak neměl učinit i u jeho delšího bratříčka.

Zklamání, ale očekávané. Příliš dlouhé, příliš šedivé, příliš komplikované. Přehlídka digitálních efektů utržených ze řetězu, nezvládnutého střihu a šíleně nudné úvodní třicetiminutovky. I přesto se jedná o jeden z nejzábavnějších dobrodružných filmů poslední doby. Určitě jde o nejvtipnější díl (hlavně když se do konfrontace dostanou Jack Sparrow a Davy Jones), nejakčnější a s nejlepším finále. Depp hraje na jistotu, Keira je krásnější než kdy předtím a všechno kazí jedině Orlando Bloom překvapivě spolu s Chow Yun-Fatem. O Geoffrym a Billym jsem se nezmínil záměrně, neboť ty musím vyzdvihnout zvlášť. Oba dva, jak Rush tak Nighy, si každičký záběr dokáží ukradnout jen a jen pro sebe, Nighyho Davy Jonese řadím dokonce mezi TOP5 hereckých výkonů, co jsem zatím v roce 2007 viděl. Čtverka přijde docela za dlouho, tak snad dopadne lépe než průměrná trojka.

Nikdy bych nečekal, že Jack Black v přímém měření sil porazí hvězdy typu Kate Winslet či Jude Law. Působí ze všech nejpřirozeněji, má nejlepší roli, dokázal mě jako jediný rozesmát a stal se mou nejoblíbenější postavou celého filmu. Jakmile zmizel z obrazovky, začal jsem si uvědomovat, jak tuctovou a průměrnou romantiku zase sleduji. Ze žánrů by se měla úplně vymazat komedie, hodnocení je přespříliš vysoké. Nancy Meyers si předchozími filmy nastavila laťku příliš vysoko a tu teď bude stěží překonávat. První pokus jí tedy nevyšel, Prázdniny jsou jejím nejhorším filmem.

Adam Sandler mě ve vážné roli šéfkuchaře uprostřed hroutícího se manželství příjemně překvapil. Vážnou postavu zahrál přesně a s lehkostí jako ostřílený dramarický veterán. Takhle příjemně na mě zapůsobila už jen Sarah Steele a Paz Vega, už jen pohled na ni stačí k uklidňujícímu pocitu, což krásně dokumentuje scéna "Would you get outta the damn wind?". Od filmu Jamese L. Brookse jsem očekával trošičku něco jiného, ale nakonec jsem s výsledným produktem spokojen, poznal jsem vážného Sandlera, pro mě nové tváře Sarah Steele a Paz Vega a příjemně se po celou dobu bavil. Jen podle mě nejde o komedii, spíše romantické drama.