Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (1 341)

plakát

Tenkrát na Západě (1968) 

Co k tomuhle dodat? V rámci Projektu 100 konečně viděno na velkém plátně a zážitek naprosto famózní. Leone byl génius, který přesně věděl, co chce a jak gradovat napětí. Až nesnesitelně dlouhé záběry jsou přesně tak dlouhé, jak je potřeba a detaily všech tváří jsou neskutečně funkční a až mrazivé. Kongeniální hudba Morriconeho už dávno přerostla svět kinematografie, protože je neuvěřitelně působivá a ikonická. Z obyčejné scény udělala strhující záležitost, což se málokdy podaří. Herci jsou vybraní fantasticky - Fonda si svou jedinou zápornou roli kariéry užívá a jde z něj opravdu strach, Bronson opět ztvárňuje svého typicky nemluvného drsňáka, takže jde o sázku na jistotu, Robards taky vynikající, no a Cardinale je nehorázně sexy, zároveň k ní ale musí mít člověk respekt, je vidět, že tady hraje holku, která se hned tak nepoddá. Další slova už jsou víceméně zbytečná, protože tohle se musí vidět. Propracovaný scénář, legendární hudba, precizní režie, vynikající obsazení. Není co vytknout, filmařina s velkým F. 100%

plakát

Mizející vlny (2012) 

Velmi zvláštní a jen těžko hodnotitelný film. Kristina Buozyte má nepochybně vizi, což je moc fajn, jenže její realizace není každému příjemná. Vizuálně jde o poměrně zajímavý snímek, který na to, odkud pochází, splňuje opravdu vysoké požadavky. Poměrně solidní je i ona sci-fi rovina s cestováním myslí, která sice není nijak nová, pořád ale atraktivní. Osobně mám problém s oním romantickým vztahem, který je naprosto legitimní, jenomže přebíhání ze snové reality do té skutečné mi dělalo velké problémy a místy jsem nevěděl, proč se Lukas chová, jak se chová. I ony sexuální scény mi mnohdy přišly samoúčelné a klidně se některé momenty mohly obejít bez nich. Proti hercům vůbec nic nemám a myslím, že všichni byli velmi dobří. Jelikož nikoho neznám, tak to působilo více autenticky. Film by ale rozhodně potřeboval výrazně zkrátit, protože dvě hodiny jsou prostě moc a někdy se divák neubrání nudě. Je tu několik poměrně originálních nápadů (těla splývající do sebe, výtvarné řešení některých scén), jenže taky plno vaty, která vše jen zpomaluje. Výsledek mě nijak výrazně nezaujal, ani neurážel, proto zůstávám u průměru a tří hvězd. 50%

plakát

G.I. Joe 2: Odveta (2013) 

Jedničku jsem sice neviděl, ale ono to v kontextu moc nevadí. Pořád se tu něco děje a je to vlastně dobře, protože příběh nedává absolutně smysl. Pár minut po skončení závěrečných titulků, už si nebudete pamatovat, o čem to bylo, což nikdy není dobře. Škoda, že Chu nemá víc odvahy, protože akce je rutinní a pořád stejná. Sice sem tam nepostrádá nápaditou choreografii, ale je toho málo. Aspoň, že tu jsou Johnson s Willisem, kteří se místy tedy hodně křečovitě pokouší hláškovat, ale většinou se to tak nějak daří. Pohled na oba je moc fajn a sledovat je v přestřelkách je taky super. Tatum nijak nevadí a docela se vypracovává v solidního akčního herce. V hlavě utkví i záporák Jonathan Pryce, který si roli evidentně užívá. 3D není úplně zbytečné, na druhou stranu ale nikterak nevyniká (vlastně jen ve scéně s nindži) a rozhodně není ohromující. Průměrná zábava, která hodně rychle vyšumí a napodruhé nemá co nabídnout. 50% PS: Po zhlédnutí filmu je argument, že se přetáčelo kvůli tomu, aby tu Tatum byl víc, výsměch divákovi.

plakát

Hostitel (2013) 

Naivně jsem věřil, že Andrew Niccol dokáže z předlohy od Meyer vykřesat alespoň průměrný film. Na začátku to tak ještě vypadá a je tu ono typicky "niccolovské" prostředí a atmosféra, které podobně jako vizuál připomenou jeho In Time. Jakmile je tu jakás takás akce, ještě se to dá a výsledek je snesitelný. Mnohdy je vidět, že režisér by moc rád přitlačil na všem, jenže nemůže, protože producentkou je sama Meyer. A to je kámen úrazu. Niccol totiž absolutně nezvládá ty její banální a trapné dialogy. Jsou děsivě kýčovité a mnohdy směšné a nikdo s tím bohužel nic neudělá. Naštěstí se povedlo obsazení - Saoirse Ronan má talentu na rozdávání, a i když tady musí být trošku prkenná a scénář jí toho moc nedovoluje, víceméně to ustojí a nepůsobí směšně. To se bohužel nedá říct o logice a chování postav, které je hodně divné a nedává smysl. Filmu neprospívá ani nevýrazný záporák v podobě absolutně prkenné Kruger, která se hrát už nenaučí. Alespoň, že Hurt je slušný a odvádí svůj standart. Výsledkem je prostě další přehmat, který poměrně bolí a Niccol na něm jen plýtvá časem. Sice snesitelnější a lepší než Twilight, to ale neznamená, že jde o dobrý film. 40%

plakát

96 hodin (2008) 

Čekal jsem dost, ale výsledek předčil veškerá očekávání. Taken má dvě hlavní hvězdy - jednak Liama Neesona, jemuž bývalého agenta uvěříte po pár vteřinách (zejména rozhovor v telefonu je v tomhle směru vrchol, jedna dvě věty a je vám jasné, že s ním žádná legrace nebude) a který disponuje neskutečným charismatem, a i když mu je skoro šedesát, akční scény zvládá perfektně, a pak také režiséra Pierra Morela, který všemu dodal parádní atmosféru a spád, Paříž nasnímal jako špinavé místo plné kuplířů a Albánců a hlavně akční scény natočil tak suverénně a syrově, že baví celou dobu. Úsporná choreografie je v tomhle případě velmi efektní a opravdu není potřeba dlouhých bitek, když vše jde zvládnout rychle a stejně účinně. K dobru tvůrcům připočteno i to, že jdou přesně na hranu politické a rasové korektnosti a stejně jako hlavní hrdina se s ničím nemažou (neštítí se vymyslet poměrně brutální scénu s mučením elektrickým proudem a když to jinak nejde, nechají Bryana bez mrknutí oka postřelit ženu zkorumpovaného kolegy). Po celou nedlouhou stopáž film šlape ve zběsilém tempu kupředu a to je jedině dobře. Pokud bychom totiž opustili potřebnou nadsázku a začali přemýšlet, se zlou bychom se potázali. Nelogičností je tu poměrně dost, náhod jakbysmet. Naštěstí je ale styl natolik svěží a nekompromisní, že to takřka nepostřehnete. Maggie Grace sice sedmnáctku (natožpak pannu :-)) nevěřím a připadala mi spíš afektovaná a protivná, to se ale dá s mávnutím rukou přejít. Taken je prostě pecka, a i když má za sebou nějakých pět let, zatím v tomhle žánru nic moc lepšího nevzniklo a asi hned tak nevznikne. Novodobá klasika, která se může vidět v podstatě kdykoli a vždycky potěší. 85%

plakát

Croodsovi (2013) 

Svižná a neuvěřitelná jízda, která je neskutečně pohodová a dostane do dobré nálady. Kameru konzultovanou Rogerem Deakinsem by opravdu mohl závidět kdejaký hraný film, protože ty průlety jsou fantastické a úchvatné. Sanders a De Micco mají film celou dobu pod kontrolou a je vidět, jak moc nápadů mají a dokážou je takřka maximálně využít. Ani scénář není primitivní a nabízí i vtipy, které bez problémů pobaví i dospělého. Už úvodní titulky a uvedení do děje naznačují, že tady by se mohlo jednat o vynikající záležitost a taky že ano. Croodsovi šlapou skoro celou dobu a vyvažují vtípky s emocemi, aniž by se k něčemu z toho přiklonili. Škoda, že posledních deset minut zvolní a musí odkrýt ono nezbytné morální poselství, které je sice malinko zbytečně slzopudné, ale tvůrci to ustáli. To je ale jediná výtka, kterou k filmu mám. Jde o skvostný animák, který výborně pracuje i s 3D a ukazuje, jak by to mělo vypadat. Povedl se i český dabing, takže i z této strany bodíky nahoru. Na zajímavě obsazený originál si musíme počkat na DVD a Bluraye. Parádní kousek. 85%

plakát

Pátrání po Sugar Manovi (2012) 

Fascinující dokument, který je opravdu až neskutečný (ale prý to fake není), ale nesporně chytne za srdce. Bendjelloulovi se povedlo díky fantastickému střihu natočit emocionálně silný film, který není klasickým dokumentem a má hodně blízko k netradičně pojaté detektivce. Hlavní síla filmu tkví v opravdu bizarním hlasu Rodrigueze, jehož hudba se prolíná celým filmem a má skutečně něco do sebe. I když se tu střídá dost "mluvících hlav", není to nudné, protože dokážou v krátkosti říci to podstatné. Je to vlastně dost těžko uchopitelný film, který se musí spíš vidět a hlavně prožít, protože je to hodně unikátní zážitek. Pozitivem je také to, že v druhém plánu se divák nenásilně dozví něco z historie JAR, což je rozhodně přínosné. Režie je opravdu výtečná a Bendjelloul dobře ví, že v tomhle případě bylo lepší stáhnout se do pozadí a soustředit se spíš na závěrečný střih a celkový náboj. Jediné, co mi malinko vadilo, byl lehce zdlouhavý začátek, který možná nabízel i zbytečné informace. Ve výsledku jsem byl ale hodně překvapen a Oscar (ač jsem ostatní dokumeny neviděl ani zdaleka) je asi zasloužený. Tohle je totiž opravdu něco trošku jiného. 85%

plakát

Smrtonosná past: Opět v akci (2013) 

Hrůza a děs. Tohle si John McClane nezasloužil. Je smutné vidět, že pátá Smrtonosná past je podobná těm lepším současným seagalovkám. Moore je břídil, který sice natočí slušnou akci, ale to je tak všechno. Die Hard přece není o tom, že McClane projede s džípem kdeco a nic se mu nestane. To není podstata série. Skip Woods nepochopil vůbec nic a kupí tu tolik nesmyslů, až mi bylo stydno (přejet z Moskvy do Černobylu se dá za chvilku atd.). Hodně smutný pohled. Tvůrci s tím neudělají vůbec nic a Moore by zasloužil pranýřovat. Akční scény nemají náboj, nejsou zábavné, nic. Že jsou slušně natočené, nestačí. Willise mi bylo chvílemi líto, protože se křečovitě snažil hláškovat a moc se mu to nedařilo. Jai Courtney je křečovitý, nevýrazný, prostě mu to nesedlo. Definitivní ranou do vazu je to, že film v podstatě nemá záporáka - deklarovaný mrkvožrout je nevýrazný (proč jí mrkev, se celou dobu nedozvíme) a ostatní taktéž. Willis hraje slušně, jenže s tímhle nic neudělá ani on, Koch je solidní, ale to je tak vše. Hluboké zklamání. Dvě hvězdy jen proto, že se na to dá koukat a je to jakž takž slušně řemeslně zvládnuto. Jinak ale hrůza a 40%.

plakát

Mocný vládce Oz (2013) 

Film mě bohužel absolutně nepřekvapil a potvrdil jsem si to, co jsem si o něm myslel - že to bude jedno velké nablýskané nic, což se víceméně naplnilo. Jde zkrátka o typický disneyovský produkt, který je technicky a formálně vytříbený, jenže dějově naprosto prázdný. Raimiho je na tuhle látku evidentně škoda, a i když je v některých momentech vidět, že má průpravu z hororů a pár scén má výbornou atmosféru a takové ty potvůrky, které v zemi Oz vyskakují, jsou v rámci možností zábavné a typicky béčkově hororové, film doplácí na nevyrovnané tempo. Když opadne prvotní nadšení kamerovými průlety a výbornou úvodní černobílou sekvencí, dostaví se mnohdy nuda. Dialogy jsou strašlivě banální a pořád o tomtéž, až to člověka začne výrazně rušit. Franco sice celou dobu vypadá jak na tripu, ale hlavně on film táhne. Kunis, Weisz a Williams jsou velmi dobré, jen prostě mnohdy nemají co hrát. 3D je sice vidět, ale rozhodně není omamující a některé scény jsou tak zbytečně rozmazané. Barvičky sice berou chvilku dech, posléze ale omrzí. Dvě hodiny jsou moc a hodina a půl by bohatě stačila. Místy se tu totiž najdou scény, v nichž se toho moc neděje. Raimi by se měl vrátit k menším filmům a klidně i hororům, protože tahle ryze pohádková látka mu ne úplně sedí. 60%

plakát

Bez doteku (2013) 

Možná, že autoři měli dobrou snahu něco sdělit, ale nepovedlo se to. I když distributor láká na drama o sexuálním obtěžování, pravda je někde úplně jinde. Tohle se řeší asi prvních dvacet minut a pak vše skončí bez jakéhokoli výsledku a řešení. Scénář bohužel absolutně nefunguje a zoufale nudí. Postavy postrádají motivaci a věci se tu dějí bez vysvětlení. Absolutně jsem nepochopil, co chtěl autor sdělit, což je zásadní problém. Proč postava Hádka miluje Vítů, ač ji viděla jedinkrát v životě? Jak je možné, že hlavní hrdinka kdysi dělala v "bordelu" a my se to dozvídáme oklikou a vůbec to sem nepasuje? A co se stalo s nevlastním otcem? Co má znamenat linie s "duchem"? A tak bych mohl pokračovat dál. Dramaturgie tu zkrátka nefunguje a nezakryje to ani talent Matěje Chlupáčka, který dovede scénu dobře postavit, nasnímat, sestříhat a dodat jakous takous atmosféru, jenže to prázdno tu je prostě dál. O samoúčelných a zbytečně násilných sexuálních scénách raději pomlčím. Jediné, co stojí za zmínku, jsou herci, kteří sice nemají co hrát (s výjimkou fantastického Malého, který slizouny umí), přesto ždímají z ničeho maximum. Ať už mluvíme o Tereze Vítů, Marianu Rodenovi nebo Kryštofu Hádkovi - všichni jsou velmi dobří a dělají, co to jde. Od slabého hodnocení to ale nezachrání ani oni. 30%