salalala

Značně nevyrovnaná sbírka sedmi povídek je hodně rozporuplná. Začátek je velmi příjemný a svěží a první tři povídky jsou skutečně poměrně dobré. Kusturica si roli užívá, je tu i nějaký ten humor, zrežírované je to slušně a nechybí ani parádní latinskoamerická hudba, která vlije krev do žil. Pak to ale dost upadne a dostaví se povídky prazvláštní, bez hlubšího smyslu a pointy. Příběhy zkrátka jen naznačí zajímavé téma, ale nijak negradují, prostě skončí. Filmařsky možná nejlepší mi přišel Pátek Gaspara Noého, který má skvělou atmosféru a minimalisticky pracuje s napětím a beze slov dokáže obsáhnout úplně vše. Jeho celkový smysl mi ale bohužel unikl a se zbytkem filmu ostře kontrastuje - zatímco zbývajících šest povídek je víceméně veselých, tahle je temná a depresivní. Divácky nejpřívětivější je rozhodně závěrečný kousek, který přesně plní účel toho, co bych čekal od filmu o Kubě - bláznivý, potrhlý, směšný, ale zároveň energický. To tu bohužel chybí. Když to zhodnotím a tak nějak zprůměruju, vyjde mi ryzí průměr a tři hvězdy. 50%

I po skoro dvaceti letech hodně solidní záležitost, která sice není originální, z různých klišé ale dělá svou výhodu. Curtis Hanson byl natolik zkušený režisér, že přesně věděl, co a jak chce natočit, takže se spolehl především na skoro autentickou atmosféru Detroitu, kde průmysl je to jediné, v čem může člověk pracovat, jinak je tu nuda, šeď a naprostá prázdnota. Příběh tedy ničím nepřekvapí a jede v zajetých kolejích, na druhou stranu to zas tolik nevadí, protože patosu je tu naprosté minimum a ani onen koncept z nuly hvězdou není záměrně úplně dokonaný a končí ve chvíli, kdy je k tomu našlápnuto. Ocenit se musí i to, jak tvůrce dokázal přiblížit hiphopovou komunitu i těm, kteří tuhle hudbu úplně nemusí a zvládnutí jednotlivých "battles" je opravdu výborné. Nejvíc asi překvapí Eminem v titulní roli, který je výborný, dost přirozený a natolik výrazný, že předčí i podobně dobré Kim Basinger, Brittany Murphy nebo Michaela Shannona. Bodíky navíc putují i za závěrečnou oscarovou píseň, která je dodnes naprosto parádní. Možná mohl Hanson snímek udělat trochu výraznější, protože od začátku jede ve stejném tempu, chybí mu více emocí a silnější scény a některé vedlejší linie nejsou úplně uzavřené a vyšumí do ztracena. 8 Mile asi není z těch filmů, na které by si divák nějak často vzpomněl a jmenoval je mezi těmi nejlepšími biografiemi (ať už je to v tomto směru, jak chce), jeho zhlédnutí ale rozhodně neurazí a naopak s odstupem času asi potěší tím, že se tu řeší útlak bílého kluka v černošské komunitě. 70 %

O oceněných nemá smysl nikterak sáhodlouze psát, dopadlo to prostě tak, jak to dopadlo a tečka. Každopádně můj první celý oscarový přenos dopadl poměrně dobře, Ellen DeGeneres byla vtipná, pohotová (momenty s fotkou a pizzou patří k nejlepšímu z večera), nenásilná a i díky ní měl večer poměrně švih a spád. Je bohužel znát, že se v USA bojí jakékoli kontroverze, takže jedou spíše na jistotu, což je sice fajn, ale osvěžení by neuškodilo. Problémy s děkovnými řečmi jsou prakticky neřešitelné, neboť všichni mají potřebu děkovat spoustě lidem a dělat to příliš pateticky, takže na to se člověk zkrátka musí připravit. Stejně jako na úmorné a otravné reklamy, které jsou v podstatě tím hlavním, co se sleduje :-) Když to vezmu kolem a kolem, jsem spokojen, nic moc jiného se asi čekat nedalo a tak to uplynulo v příjemném, ale nekonfilktním tempu a za pár dní už se na většinu výstupů zapomene. 60%

Čekal jsem dost, ale výsledek předčil veškerá očekávání. Taken má dvě hlavní hvězdy - jednak Liama Neesona, jemuž bývalého agenta uvěříte po pár vteřinách (zejména rozhovor v telefonu je v tomhle směru vrchol, jedna dvě věty a je vám jasné, že s ním žádná legrace nebude) a který disponuje neskutečným charismatem, a i když mu je skoro šedesát, akční scény zvládá perfektně, a pak také režiséra Pierra Morela, který všemu dodal parádní atmosféru a spád, Paříž nasnímal jako špinavé místo plné kuplířů a Albánců a hlavně akční scény natočil tak suverénně a syrově, že baví celou dobu. Úsporná choreografie je v tomhle případě velmi efektní a opravdu není potřeba dlouhých bitek, když vše jde zvládnout rychle a stejně účinně. K dobru tvůrcům připočteno i to, že jdou přesně na hranu politické a rasové korektnosti a stejně jako hlavní hrdina se s ničím nemažou (neštítí se vymyslet poměrně brutální scénu s mučením elektrickým proudem a když to jinak nejde, nechají Bryana bez mrknutí oka postřelit ženu zkorumpovaného kolegy). Po celou nedlouhou stopáž film šlape ve zběsilém tempu kupředu a to je jedině dobře. Pokud bychom totiž opustili potřebnou nadsázku a začali přemýšlet, se zlou bychom se potázali. Nelogičností je tu poměrně dost, náhod jakbysmet. Naštěstí je ale styl natolik svěží a nekompromisní, že to takřka nepostřehnete. Maggie Grace sice sedmnáctku (natožpak pannu :-)) nevěřím a připadala mi spíš afektovaná a protivná, to se ale dá s mávnutím rukou přejít. Taken je prostě pecka, a i když má za sebou nějakých pět let, zatím v tomhle žánru nic moc lepšího nevzniklo a asi hned tak nevznikne. Novodobá klasika, která se může vidět v podstatě kdykoli a vždycky potěší. 85%

Tady asi nemá moc smysl se sáhodlouze rozepisovat. Výtečná jednička, která byla na hraně politické korektnosti a nabízela syrovou akci, překonat takřka jistě nešla. Odplata je tak pouhým nepodařeným béčkem, které je bohužel strašlivě tupé a nedává smysl. V momentě, kdy jsou Bryan a jeho bývalá žena unášeni a on stihne ještě zavolat dceři (a únosci se na to dívají), je jasné, že tohle bude špatné. Megaton navíc není dobrý režisér a veškerou akci zabíjí zběsilým střihem a nesmyslně blízko umístěnou kamerou, takže je mnohdy nejasné, kdo právě dostal ránu a kdo vyšel ze souboje jako vítěz. Neeson jede na volnoběh a místy je dýchavičný, přesto on jediný udržuje snímek na "koukatelné" úrovni. Jinak tu totiž není vůbec nic. Chybí tu pořádný záporák, adrenalinový závěrečný střet (který tady navíc končí velmi zvláštně a není jasné, proč únosce zemřel) nebo napětí. Maggie Grace hrát moc neumí, proto je její pobíhání po střeše a házení granátů spíš k smíchu, ale uznávám, že to je dáno hlavně hloupým scénářem. Taken 2 (v tomto případě vlastně český název 96 hodin postrádá smysl) se nepovedlo a jen dokazuje, že tohle téma se vyčerpalo jediným filmem. Ohlášené trojky se dost bojím. 40%

Na to, jaké jsem měl obavy z třetího dílu, to tak zlé nebylo, nicméně nejde o kdovíjak zdařilou žánrovku. Lehká změna konceptu se rozhodně vyplatila, asi nejvíc mě ale překvapilo, že film má docela solidní atmosféru, částečně disponuje i napětím a je docela svižně natočený, takže jsem se moc nenudil. Neeson už je se svým charakterem natolik sžitý, že mu stačí jet na neutrál, občas "nahodit" nějaký výraz, zahlásit a všichni jsou spokojeni, tentokrát navíc dostal k ruce výborného protihráče Foresta Whitakera, jehož postava sice není dobře napsaná, ale on z ní dělá docela zajímavý charakter a je vesměs sympatický. Ostatní tak samozřejmě proti nim nemají šanci. Je paradoxní, že film funguje nejvíc, když se jenom povídá nebo něco řeší, protože akce je hodně špatná. Souboje jeden na jednoho a přestřelky ještě jakž takž ujdou, ale automobilové honičky jsou tragické, špatně sestříhané, tím pádem nepřehledné a zcela zmatené a zbytečné. Výsledku ani neprospívá to, že hlavní hrdina přežije všechno, ze všeho vyjde bez škrábance a záporáka pak odpraví jedinou ranou, což je nechtěně směšné. Taken 3 tak IMHO o trochu překonal hloupou a nepovedenou dvojku, za famózní jedničkou ale daleko zaostává. Ve výsledku tak jde o slušnou a docela zábavnou jednohubku. 60%