Vivian

Výborné obsazení - herci vypodobňují ztvárňované postavy velmi věrně, Himmler vypadá opravdu jako Himmler, Speer vypadá opravdu jako Speer...snad jen dámy si nejsou tak docela podobné, ale to je opravdu jen detail, protože herecky ztvárňují svoje postavy výtečně - herecké výkony jsou obecně na vysoké úrovni. Film je opravdu velmi působivý, kamera i zvukové kulisy dokážou diváka vtáhnout do děje a navodit silnou atmosféru zoufalství a naděje (či beznaděje?) Nejsou zde žádné markantní historické nepřesnosti, takže divák se může nechat, ničím nerušen, vtáhnout do děje a dost možná bude mít místy docela neodbytný pocit, že se ocitl v samém centru dění... Snímek Hitlera nijak nezlidšťuje, jen ho (imho) ukazuje takového jaký byl - jako člověka. Zlo nepáchají žádná nadpřirozená monstra, zlo páchají lidé.

Působivý snímek, naprosto mě uchvátil... Kdykoli dnes slyším hrát Chopina, vybaví se mi ty syrové scény z přecpaného ghetta, z děsivého čekání na transport, z ruin rozbombardované Varšavy... Brilantně zahrané, brilantně zpracované, realistické a přitom tak umělecké (v dobrém slova smyslu). Cením si i toho, že se tvůrce tohoto filmu o holocaustu nebál té kladné postavy německého důstojníka (vynikající Thomas Kretschmann).

U žádného jiného filmu jsem neprobrečela tolik kapesníků.

Velmi příjemná romantická podívaná s neokoukanými tvářemi a osvěžujícími hereckými výkony hlavních i vedlejších postav. (Celé mi to vůbec připadalo velmi osvěžující, možná proto, že se nejedná o Hollywood). Děj se sice točí kolem milostné zápletky, takže by se mohlo zdát, že půjde jen o další z nekonečné řady banálních romantických dojáků, ale v tomhle filmu je to všechno tak trochu jinak... a svatbou to teprve začíná:) Mimo jiné mě zaujaly i příjemně nehollywoodovské herecké výkony. Především otec hlavní hrdinky (Anthony Head) mě zaujal tím, jak málo mi připomínal typického klišovitě dokonalého taťku z obvyklých romantických komedií, a jak moc mi připomínal mého vlastního tátu... Já osobně si na romantické komedie zrovna nepotrpím, ale tenhle film mě opravdu příjemně překvapil (ke konci mi dokonce vlhly oči) a určitě se na něj ráda podívám znovu. Není to sice žádná extratřída (dá se vůbec v tomhle žánru natočit extratřída?), ale na romantickou komedii to bylo skutečně překvapivě dobré.

Velmi vtipná a velmi pohodová satira na českého (resp. moravského) zbohatlíka. Další z filmů, na které se můžu dívat pořád dokola a pořád se budu příjemně bavit. Jednou z nejkrásnějších věcí na celém snímku jsou ty nezapomenutelné hlášky pronášené kouzelným jihomoravským dialektem - hlášky, které se záhy po uvedení filmu staly nedílnou součástí slovníku většiny jeho diváků. "Kde se u vás možu vychcat? ... vyčůrat... ... vymočit...?

Tak tento film včera nečekaně zaskočil a zcela uchvátil mě a mou šestiletou dceru. Zapnula jsem to sice až kus po začátku (obvykle se zásadně nedívám na filmy, které nechytnu od začátku!), a to ještě jen proto, že na jiných programech zrovna nic zajímavého nebylo, ale stačil okamžik a my jsme u toho zůstaly sedět jako přikované, což je zvlášť u dcery výjimečné, protože ji jen tak něco nezaujme. Tedy přesněji řečeno - nezaujmou ji obvyklé věci pro šestileté děti. A mně tenhle strhující snímek připomněl filmy, které se mi kdysi nesmazatelně vryly do paměti v dětství. Napínavé, děsivé, nedětské filmy s podivným, těžko uchopitelným "kouzlem," jež dítě, doposud zvyklé na roztomilé a laskavé postavičky a dobré konce, najednou plíživě seznamuje s rozličnými podobami zla a lidské krutosti. Dítě (myslím mou dceru i sebe coby dítě - či to dítě v mé duši) je fascinováno líčením morové epidemie (postava Černé smrti a jejích pomocníků) , odsouzení a uvěznění dvou hrdinů a středověkou zvířeckostí některých postav, která balancuje na hraně, kdy rodič váhá, jestli by dítě přecejen raději neměl od obrazovky vyhnat, ale nakonec se k sobě přitisknou pod dekou a fascinovaně zírají a hltají příběh dál. Dítě je konfrontováno s pocitem naprostého zmaru, kdy jsou hrdinové odsouzeni k mučivému čekání na smrt, a zkouší věřit, že naděje snad přecejen umírá poslední. A když umře i naděje, je zaskočeno a zavaleno emocemi, které ve svém útlém věku dosud nepoznalo. A pak naděje nečekaně zase zasvitne a dítě se zalyká dojetím. A pak zase děsem, zmatkem, lítostí či otázkami, které si dosud nikdy nekladlo... A když film končí pouhým náznakem happy-endu, dítěti najednou už pouhá naděje nestačí a pláče, že chce, aby to bylo ještě dál... A nad ránem se pak ještě vzbudí, běží za mámou do postele a všechny ty zneklidňující dojmy a obrazy, které se mu neustále honí hlavou, s ní musí znovu dopodrobna probrat. Není to po všech stránkách perfektní film (trochu mě rušil třeba dabing nebo moderně znějící hudba u prince na hradě), ale je to jeden z těch filmů, na které si vzpomenete ještě po letech a které se stanou neodmyslitelnou součástí vašich vzpomínek na dětství. Dávno zapomenete název i jména hrdinů, ale ty obrazy uvidíte před očima kdykoliv, jako by to bylo včera, co vám ten film pocuchal iluzi o světě plném lásky, míru a dobra. (V tom vytržení si těch technických či řemeslných nedostatků stejně nevšimnete.) Úžasně působivé bylo vězení na skále, půvabně nedokonalé triky, hrůzní kolohnáti, kteří "uklízeli" mrtvé, překvapivý zvrat ve scéně v lese u ohně, překvapivý zvrat při Martině shledání s bratrem... a dojemný závěr významně umocnila strhující hudba. Tenhle film je zkrátka nezapomenutelný.