dayslypper

Naprosto geniální režie a střih. Je až neuvěřitelné, jak díky těmto bravůrně zvládnutým složkám může snímek vyvolat naprosto ambivalentní dojmy. Tupé stoupence zelené ideologie film zcela jistě pohladí po duši. Avšak většinu opravdových ochránců zvířat, nebo takzvaných "nezasvěcených" měšťáků tento režisérský skvost doslova skolí záplavou tragikomiky. Jednou se rozbrečí žalem, a podruhé smíchy. Ty pseudo-vědecko-filozofické žvásty pronášené se smrtelnou vážností jsou opravdu jak kladivem do hlavy. Někoho to probudí, jiného omráčí. Jen technická: To, že konzumace masa měla vliv na vývoj lidského mozku, BYLO JIŽ DÁVNO VYVRÁCENO! Ale kdo ví, možná mají myslivci místo mozku biceps. Ale zbytek populace má mozek složen převážně z tukové tkáně, která spotřebuje velké množství cukrů. U této evoluční linie měl na rozvoj mozku přísun polysacharidů, získaných z kořínků a hlíz, kde obzvlášť po objevení ohně byly sacharidy z těchto zdrojů lidským tělem ještě lépe využity. Existují i vědecké polemiky o vlivu vzpřímené chůze analogicky jako u mořských savců jako delfíni a kosatky, skrz horizontálně orientovanou ploutev, na rozdíl od ryb. Tedy zefektivněním pohybového aparátu se uvolnila energie, která umožnila lepší energetické zásobování celého těla, tedy i mozku.

Pro lidi, kteří mají co do činění s kapelním hraním a hudební produkcí celkově, naprosto vřele doporučuji. Na mne jako už přestárlého pětatřicátníka dýchla přesně ta nostalgie, kterou tvůrci zamýšleli. A vlastně i nápad něco rozjet i v mém městě a dát tak děckám možnost k něčemu, o čem jsem si já sám mohl za svého mládí možná tak nechat zdát. A co se týče těch mladších diváků, nepochybuju, že v tom najdou také hodně inspirace. Přiznám se, že ke zhlédnutí filmu mne přivedl Aladdin, ze kterého jsem byl unešen a kde hrála Naomi Scott. A musím se přiznat, že mne osobně Lemonade Mouth oslovil víc, než Camp Rock i Muzikál ze střední. Když už se snížím na úroveň gaučového filmového kritika, kterých je tu tradičně většina, a vlastně ani nechápu, co tím ti lidé sledují, tak co se týče hudebnických kvalit vycházejících hvězd, tam Disney Channel zklamat snad ani neumí. Už tehdy Naomi Scott vystrkovala růžky, jen ten příliš dětský hlas v českém dabingu jí moc nesedl. Naopak mne překvapilo, že Hayley Kiyoko (zatím) neprorazila v nějakém celovečerním velkofilmu. Role rebelující kytarisky a kapelnice se ujala naprosto s bravurou a jako vegan dávám scénáristům velké plus i za scénku, kde bylo řešeno vegetariánství. Jen si říkám, proč vlastně USA je nejkonzumnější kulturou na světě, když jsou všichni odkojení na pohádkách a filmech od Disneye, kde je vždy dbáno na vykreslení dobrých a špatných charakterových vlastností.

Naprosto unikátní snímek nenásilnou formou nutící diváka k zamyšlení a snad i sebereflexi už jen po zhlédnutí intra.

KRÁTCE: Vrchol vkusu trumfující kreslenou verzi. Aladin sympaťák, princezna okouzlující, a hlavně džin není tak teatrální... DLOUZE: Úchvatně a citlivě zpracované. Džin naštěstí tolik nepodsouvá mládeži různé stereotypy západní konzumní společnosti. Jako vždy se mi dělá nevolno v pročítání jiných (především záporných) komentéřů, které jsou spíš o formálním fetišismu. Forma má být prostředkem k předání obsahu divákovi, který je mu otevřen. A u mne tento film splnil poslání, neboť mne v mé aktuální životní situaci ujistil, že stojí za to bojovat za pravdu a spravedlnost, nelhat ostatním a především sám sobě.

Tento dokument nemá mnoho společného s veganskou filozofií. V podstatě jde o ortorektickou operu o rostlinné stravě. Tím nijak neznevažuju uvedená fakta v něm zpestřená i nějakými vtipnými excesy a zásadními odhaleními mýtů, včetně vysvětlení analogie s propagaci tabáku, kdy před lety většinový občan opravdu věřil, že cigarety jsou snad zdravé. Možná jen část s Damienem Manderem obsahuje veganské poselství (doporučuji i jeho TED přednášku "Modern Warrior"). Nicméně podobný film na "trhu" chyběl a je každopádně vhodný pro zjištění nebo minimálně podnět k zamyšlení a studiu, že rostlinnou stravou neztratíte kondici ani požitek z jídla, což je běžný mentální blok k přijetí dalších daleko zásadnějších faktů souvisejících se systematickým zneužíváním zvířat. Avšak pro lidi s nedostatkem sebekritického myšlení jde o absolutní ztrátu času. O tom, co si z tohoto snímku dokáže každý vzít, nerozhoduje ani tak jeho obsah a forma, ale především ego, zvyk, lenost, strach ze změny diváka aneb... "Hledání pravdy je užitečné pouze tehdy, pokud jste připraveni jednat dle toho, co zjistíte." The Game Changers Dávám 4 hvězdy za malou dávku etického apelu tedy film sám o sobě není úplně nosným prvkem pro zamyšlení v tomto směru. Je spíš psycho-somatickou přípravou. Ale pokud pro řadu z těch sportovců, jak vím, byla etika jako hlavní motivace, zasloužilo si to možná víc prostoru. Naopak tam byli někteří sportovci, kteří rozhodně "čistí" vegani nejsou. Např. Nate Diaz. Nicméně každý má možnost se podívat i na Dominion, Earthlings, či nejlépe přednášku Gary Yourofskyho, která osobně posunula můj život blíže k pravdě.

Neskutečně působivý snímek, který dá šanci i nezasvěceným lidem proniknout do světa ochrany zvířat. Lidem s otevřenou myslí a srdcem dá zapomenout systémově udržovaným předsudkům vůči aktivismu za osvobození zvířat a že ochrana něčího "majetku" je ctností, či snad ospravedlnitelnou záminkou pro uplatňování státem podporované represe. Též mi pomohl ujasnit si, proč welfare hnutí nefunguje a chová se v podstatě prosystémově vytvářením jakési šedé clony, kde vyzdvihuje regulace na úkor skutečných reforem a systémových změn, a my lidé jim skáčeme na špek a kupujeme si od nich skrz daně falešný pocit toho, že se něco bez nás mění k lepšímu. Tím vším v podstatě jen blokujeme významné změny mající celospolečenský význam a které by vzaly sílu "obchodníkům se smrtí". To, že welfare tu je již 200 let, a za tu dobu nechalo vyrůst živočišný průmysl v čele s velkochovy do stávajících rozměrů, a přesto se těší takové oblibě, je vskutku na hlubší zamyšlení nad frází "všeho s mírou". Pokud je člověk schopný uznat, že znásilňování dětí není o nic morálnější, pokud je k tomu použit lubrikant nebo kondom, nebude mít problém pochopit, proč stejně tak veganství je "bottom-line" v případě ochrany zvířat. Tento film je důkaz o tom, že velkých změn lze dosáhnout i pomocí dobře organizovaných malých skupin i ve společnosti po staletí zakládané na útlaku, strachu a bezmoci jednotlivce. Klíčem k prolomení těchto paralizujících pocitů je u Jill bezpodmínečná láska... láska k bližnímu i vzdálenému [lépe vysvětluje film "Unity" (2015)], kde z toho následně vychází konkrétní činy a vytrvalost, díky kterým se dostaví i konkrétní výsledky. Je zde ukázána nesmírná odvaha těch, kteří s holýma rukama staví v zájmu nenásilí proti policistům s obušky. Jill by určitě chtěla, abychom uctili její pamatku připojením se k hnutí nebo větším nasazením, nikoliv diváckým soucitem a stavěním pomníčků.

Ač je Aronofsky typický vkládáním vzkazů a podnětů k přemýšlení do svých snímků, zde v tomto ohledu prokázal nejvíce odvahy v jeho kariéře... Dovolit si takto jasně a zřetelně formulovat, v čem tkví problém našeho "civilizovaného" světa, jak se na něm lidské pokolení podílí a které klíčové skutky či povahové vlastnosti umožnily sejít z cesty. Z psychologické podstaty film nutně rozdělí diváky na několik skupin... Jednou z nich budou ti, co jaksi neunesou toto rázové přenesení zodpovědnosti na svá bedra, a tedy film prvoplánově odmítnou a budou řešit formu místo obsahu, osočovat režiséra z levné snahy šokovat. Já přeji tomu zbytku vnímavějších a přemýšlivějších lidí, aby snímek shlédli v pravý čas, kdy jsou takovýmto závažným sdělením otevření. Film mi pomohl lépe pochopit můj oblíbený citát Milana Kundery: "Skutečná dobrota člověka se může projevit v naprosté čistotě a svobodě jen vůči tomu, kdo žádnou sílu nepředstavuje. Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená tak hluboko; že uniká našemu zraku) záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni na pospas: ke zvířatům. A zde došlo k základnímu debaklu člověka, tak základnímu, že právě z něho vyplývají všechny ostatní."