LilinkaW

Fanoušci Mission: Impossible mi připomínají fanoušky Fast and furious. Vždyť je to jedno, že 95 % obsahu jsme už viděli jinde, hlavně že je to nabušená akce! No, tak mě tedy Mission: Impossible 7 nenadchlo. Zatímco ostatní série o mnoha dílech se snaží alespoň o nějakou gradaci (například v již zmíněném Fast & Furious se od pouličních honiček dostaneme přes přeskakování mezi mrakodrapy až k autům ve vesmíru), tady je to ten starý (tedy, teď již stárnoucí) Ethan Hunt, který běhá jak pako a občas si střihne automobilovou honičku, někam se s pomocí super dokonalých masek infiltruje a nakonec zachrání svět před zlými Rusáky. Inspirace jinými díly (od filmů přes PC hry) je tu naprosto očividná (a to se vůbec nepovažuju za filmového znalce) a dialogy jsou jako kdyby je psala AI, která nakoukala pár akčňáků. Nerozumím tomu, proč se film ještě dělil na dva díly, stejně všichni víme, jak to dopadne...

Nějak mě ten nový Poirot "s temnou minulostí" nebere, jeho důvtip a občasné vtípky jsou pryč, ale hlavně že víme proč nosí knír. Orient Express mi přišel zajímavější, trochu lepší herecké výkony, také tam neobtěžovalo tak špatné CGI.

Ano, přiznávám, že jsem viděla jen jeden díl a raději bych se šla dívat jak schne barva na plotě, než abych ztrácela čas tímto odpadem. Přemýšlím, zda jsem někdy viděla horší herecké výkony nebo tak prázdný scénář. To vážně mi má připadat vtipné, že si první policista zapomněl při návštěvě toalety sundat kalhoty a ten druhý dvakrát uklouzne při nástupu do auta?

No dobře, tak si to shrneme - outsideři co se učí adaptovat se v cizí kultuře, environmentální agitka, padouši, co chtějí ukrást cizí planetu a jejich jedinou charakteristikou je vojenská přesila a nutnost vše kolem sebe spálit na uhel, kouzlo síly kmene a rodiny, objevování krás přírody... co mi to jen připomíná? Ano, první díl. Recyklace příběhu prvního dílu je zde naprosto očividná (ostatně ani sám režisér tuto skutečnost nezapírá), postavy se chovají stále stejně stereotypně a ve výsledku se tak nejedná o nic jiného než o ztělesnění mokrého snu milovníka CGI. Já už si bohužel asi připadám příliš stará na to, abych se dlouhé hodiny dívala na spořič obrazovky s rybičkami, nehledě na to, jak moc jsou ty rybičky pestrobarevné a nádherné. Fandit Avatarovi mi tak připadá jako fandit novoročním ohňostrojům, po dlouhé přípravě to udělá párkrát bum a na několik minut to zazáří, jen s tím rozdílem, že tady to bum stálo několik milionů dolarů a taky se to představení protáhlo na více jak tři hodiny. A pak u ohňostroje tvůrce alespoň nepředstírá, jak je velký environmentalista, když dá svému týmu "na vyváženou" veganskou stravu.

Vizuálně nádherné ale dramaturgicky vyprázdněné. Asi tak bych shrnula Everest. Ano, dívá se na to krásně, ale ta anonymita jednotlivých postav, o nichž se v průběhu dvouhodinové podívané dozvíme sotva jednu větu, mi prostě nesedla. Možná je to i proto, že jen těžko cítím soucit s lidmi, kteří se rozhodnou naprosto zbytečně takovýmto způsobem riskovat život, je ale jisté, že tento film se mě ani nesnažil přesvědčit o opaku, nenaplnil mě emocemi a nedonutil mě zamáčknout slzičku nad těžkým osudem horolezců.

Osobně mi druhá série přišla zajímavější, ačkoliv je celá natáčená pouze na jednom kontinentu a ačkoliv postrádá emoce, které první série přinesla v podobě osobních příběhů Zaca a Darina. Je to hlavně protože druhá série představuje velice zajímavá až místy fantastická udržitelná řešení, která za mě má smysl ukazovat a šířit o nich povědomí. Zac i Darin jsou stále ti milí pohodoví chlápci, kteří ke všemu přistupují s neuvěřitelnou pokorou a porozuměním, což z této dokusérie dělá dokonalou oddechovku.

Mě osobně druhá série přišla nudnější a protáhlejší. Ano, je tu více akce a hry jsou vizuálně drsnější. Na druhou stranu je tu mnoho zbytečných psychologicko-filozofických keců, které působí křečovitě (kdo z nás by tváří v tvář smrti dokázal vést pětiminutový monolog o významu života?). A to nemluvím o desítkách příběhů z pozadí jednotlivých postav, které pro příběh jako celek neudělají nic než že mu přidají děsítky minut navíc. Vizuálně samozřejmě nemám co vytknout. Závěr pak byl důstojný, ale zase bych posledních 20 minut prostříhala minimálně na polovinu, aby to mělo závěrečný říz, místo toho jsme opět utopeni v patosu jednotlivých postav a dlouhé minuty se díváme jak se významně dívají jeden na druhého / do dáli. Osobně jsem velmi ráda, že seriál skončil stejně jako předloha a budu doufat, že si Netflix nevymyslí své originální pokračování (ačkoliv se obávám, že k tomu jako v jiných obdobných případech zajisté dojde).

Až na scény s hystericky brečící hlavní hrdinkou, které jsem snášela fakt špatně (scénu s randem na slepo sem fakt psychicky málem nezvládla), se jedná o příjemnou průměrnou romantiku prolnutou nečekaně temným dramatem z prostředí střední školy, která sice scénářem v zásadě nenadchne, ale zároveň rozhodně neurazí nikoho, kdo má tento žánr rád a je zvyklý na korejskou teatrálnost se vším, co k ní patří. Stopáž je trochu přepálená, ale v zásadě tu nenajdeme moc hluchých míst, která by lákala k přetáčení.

Těžce předvídatelnou romantickou komedii drží v červených příčkách jen hvězdné herecké obsazení a pak možná ještě prostředí Bali, které vlastně není vůbec Bali. Nejvtipnější pasáže byly prozíravě sestříhané již do traileru. Za mě je to na tu poměrně dlouhou stopáž prostě málo.

Není třeba si nic nalhávat, Boba Fett je první z mnoha plánovaných seriálů, který těží z úspěchu Mandaloriana. Ano, stejně jako Mando i tento seriál je vizuálně přitažlivý a plný fanservisu. Oproti Mandalorianovi tu ovšem chybí to nejpodstatnější - silná ústřední postava. Boba Fett prostě v tomto podání není dostatečně zajímavý aby utáhl celou sérii sám. Ano, na rovinu přiznávám, že jsem velmi vlažným fanouškem Star Wars, o Star Wars toho vím jen tolik co nám představily dosud zpracované filmy a hrané série, neznám původní komix ani knihy. Přesto jsem měla o Bobu Fettovi určitou představu, že je to nelítostný zabiják, jeden z nejobávanejších v galaxii. Tento seriál však ukazuje prázdného senila, který se sice tváří jak kdyby chtěl spálit celý svět na uhel, ale ve výsledku víc mluví než koná a všechny jeho bitky jsou tak nějak... ok? Řekněme si to narovinu, který seriál dokáže ustát, když se v něm hlavní postava, po němž je seriál pojmenovaný, ve dvou dílech ze sedmi ani neobjeví? Co to o takové postavě vypovídá? Jasně to potvrzuje i fakt, že tyto dva díly mají s přehledem nejvyšší hodnocení. Ve výsledku tu tak máme další průměrné dílo ze světa SW (po Obi-wanovi), které ano, je pěkné na pohled i na poslech (za mě je Ludwig Göransson zcela nepochybně novodobý hudební genius) ovšem nepřináší nic nového ani extra zábavného, kromě právě těch dvou vcelku dobrých epizod, které se ale týkají vlastně jiného seriálu (nehledě na to jak moc se tyto seriály mají snahu proplétat). Za mě osobně bych byla raději, kdyby vznikl jeden fakt dobrý seriál než abychom dostali deset různých seriálů o každé drobné postavě, která se kdy ve světě SW mihla, to je ale bohužel jen mé zbožné přání.