Eddard

Ve své pouti proti chronologickému pořadí filmů Wese Andersona jsem přece jenom obejevil jeden, který si ode mě nevyslouží superlativy. Namlsán z jeho třech pro mě dokonalých filmů jsem tak nějak očekával, že i jeho debut bude nějakým způsobem nezapomenutelný. Nebyl. Je to příjemně svěží příběh o jednom pevném přátelství ("buddy chemie" funguje dobře i proto, že oba hlavní protagonisté jsou bratři) ,ve kterém jsou už tu a tam rozpoznatelné rysy Andersonových pozdějších "vyzrálejších" děl. Hlavně začátek se však rozjížděl pomalu a na konci se to celé tak nějak rozplizlo do ztracena. I tak - kdybych natočil takový debut, říkal bych si Pan Filmař. 60%

Mám pramalý přehled o jihokorejské kinematografii - jestli to má nějakou souvislost s tím, že mě Oldboy neoslovil nevím... Ano, neoslovil. Šel jsem do něj ve chvíli kdy ho celá filmová veřejnost (napříč odbornou i laickou částí) vynášela do nebes, nazývala ho nejsvěžejším dílem od dob Pulp Fiction a vůbec se rozplývala nad nůžkami, jazyky, chobotnicemi, kladivy a strašlivou pointou, která nemá v historii filmu obdoby. Co jsem viděl já byl umně natočený film s originálním námětem, překvapivým koncem, přehrávajícími herci a nelogickými motivacemi, který mi tep zrychlil pouze párkrát. 60%

Tarantino najednou hooooodně uklidňuje tempo, ta tam je strhující akce. Krvechtiví budou možná trochu smutní, ale tam kde Tarantino šetří hemoglobinem, nasazuje infuzi elektrizujícího příběhu, charizmatického vyprávění a charakterového herectví. Opravdu nedokážu posoudit, co mi sedělo víc. Nejspíš o malý ždibec právě druhý díl. Stojí a padá na dialozích a příběhových zvratech - a to Tarantino umí, tohle mu nikdo neupře. A David Carradine je mistr, jen co je pravda. 90%

Nenáročná, příjemná komedie opírající se (ač trochu vratce) o moralismy - s velkou mocí přichází velká zodpovědnost a kdo chce kam, pomozme mu tam. Slušná porce zábavy stojí především na Jimově obligátním komeickém výkonu (i když mi daleko víc sedí jeho vážnější role) a několika scénáristickým vychytávkám - třeba scéna "moderátorské břichomluvectví", aneb jak potopit konkurenty z práce když máte božské schopnosti - je skutečně lahůdková. Jinak se nejedná o nic co by vybočovalo z řady hollywoodské manufaktory. P.S.: Pro příznivce půvabů Catherine Bell povinnost :-) 60%

Jeden statický záběr do místnosti, tři herci s maskou králíka na hlavě situování v miniseriálu, který se tváří jako klasická veselá soup opera, tichá, znepokojující hudba, absurdní (nebo ne?) dialogy, ze kterých si můžete poskládat co chcete, jisté je jen to, že něco je zatraceně špatně, že se děje něco temného (až se to stane, poznáte to), že se něco stalo ten samý den v přístavu (byla u toho Jane), když pršelo, dále to že prší stále, že ten den byla Suzzie někde (ale kde a co tam dělala neřekne) a Jack má tajemství a z nějakého důvodu strach z telefonů a návštěv. Lynch je prostě neuvěřitelně schopný hypnotizér. Nikoho jiného, kdo by natočil tři dospělé lidi hrající si na králíky, plácající nesmysly a skrývající děsivé tajemství, TAK, že z toho jde hrůza neznám. Klobouk dolů.

Vždycky když vyprávím známým o svých oblíbených filmových kýčích, zmíním se o tomhle skvostu, s tím že ani nečekám, že by to mohli znát. V naprosté většině případů okamžitě opáčí úšklebkem a samozřejmým "No jistě, to viděl každý, nářez!". Tak nevím jestli to vůbec nějak komentovat :-) Každopádně jde o naprostou nostalgii, pokaždé když se na něj teď dívám, vracím se do mládí a směju se i těm nejprimitivnějším gagům. Těch pět hvězd proto berte s rezervou.

Neskutečně podmanivé. Mistři z Pixaru a pánové z Dreamworks prominou, ale na tohohle japonského šedivého "dědečka" prostě nemají... Nádherný, originalitou a fantazií přímo překypující příběh, který je plný zvratů, milých i nepříjemných postav, magie v tom nejlepším slova smyslu... tohle všechno a mnohem víc najdete v tomto pravděpodobně (a pokud je to pravda tak bohužel) posledním drahokamu pana Hayao Miyazakiho. Mohl bych se zde donekonečna rozplývat nad jeho nápady, dech beroucími scénami a animacemi, velebit nápad postavit do kontrastu svět kouzel, ďábelských válečných strojů a romantické kulisy středoevropské monarchie konce devatenáctého století. Ale dokud sami neuvidíte... Jediné s čím bych si dovolil nebýt plně spokojen je závěr, kde japonský pohádkář už tradičně nezapřel měkké srdce. To je však jen drobná skvrnka na jinak zářivém štítu Howlova kráčejícího zámku. 90%

Mám rád parodie - opravdu! Většinou mi nevadí stupidní gagy a karikatury, tak hojně se v nich vyskytující...hlavně když se nenudím a alespoň párkrát za film se zasměju. Při Vesmírných tělesech jsem se několikrát ušklíbl (jmenovitě první záběr nekonečné lodi, první nástup Černé přilby, Yoghurtova reklamní firma), párkrát mi přes rty přelétl letmý úsměv... a... zbytek doby jsem se docela zoufale nudil. Naprostá většina vtipů a narážek šla mimo mě - megafén, trpaslíci, Schwartz i tancující vetřelec lezoucí z Johna Hurta. Abych nezapomněl a neukřivdil, předposlední scéna s "Planetou opic" byla podařená. Hořké zklamání. 40%

Špičková černá komedie, která šlape od začátku do konce bez větších chyb. Vybroušený scénář, vynikající herecké výkony (vyloženě lahůdkový je pak Michael Douglas) a jedna překrásná, kouzelná mrcha, kterou prostě nemůžete nezbožňovat. Jak nemám Liv Tyler zrovna v lásce - není můj typ a co do hereckých výkonů znám také spoustu lepších - tady si střhla přímo lahůdkovou roli a slušelo ji to až pekelně. Scéna s mytím auta je už sama o sobě kultovní. K tomu všemu si přidejte závěr jak bič... 90%

Malinkaté zklamání, což je ale s ohledem na nepředstavitelné nadšení s kterým jsem Auta očekával pochopitelné. Silné stránky filmu - dokonalá animace, perfektní smysl pro detail a jemný dospělácký humor, dokonale se doplňující s tím dětským. To co animátoři prováděli s očima aut je vskutku něco nevídaného (mimochodem, Pixaaři si opět troufli na sousto, o které před nimi ještě nikdo nepokusil, vdechnout život strojům - ano, Příběh hraček také pracoval s "neživými" postavami/hračkami, ale jedna věc je oživit loutku kovboje a druhá neosobní auto). Pěkný soundtrack a milá rolička pro Paula Newmana. Největším záporem je pak ten nejprovařenější příběh, který bych s ohledem na vše ostatní odpustil komukoli, jen ne mistrům z Pixaru. Jinak je to fantazie, jděte do toho. 80%