Magyar
"Slunce naše jasné"
okres Mělník
walk above the village
homepage
ICQ: ICU
MSN: ZNS
Yahoo: Howgh!
30 bodů
okres Mělník
walk above the village
homepage
ICQ: ICU
MSN: ZNS
Yahoo: Howgh!
30 bodů
Moje komentáře
Věrná kopie (2010)
Docela mazaný, ale občas ty únikový dveře přeci jen trochu skřípou. Film tak sám působí jako hra na něco, vytváří vlastní realitu, která už pak s originálem (vztahem dvou lidí) nemá mnoho společného. Protože jinak by výčitkami stíhaný muž nebo žena ochraňující své těžce zkoušené sebevědomí na konci museli individuálně prchnout.
Nevesta hôľ (1971)
Osvobozující zážitek. S písní Svetozára Strančiny na rtech se už nemusíš bát vstoupit do Jeskyně zapomenutých snů.. :)
Kráska dne (1967)
Jak se přiblížit k světici? Svlékni jí svatozář..
Prostřeno! (TV pořad) (2010)
Dnes jsem se dozvěděla, co je to Brno.
Hlídač č. 47 (2008)
Za ním se tyčí kříž a v ruce drží kříž. (cítíte ve vzduchu tu osudovost?)
Zrezivělá krása (TV seriál) (2011)
Industrial v rukavičkách.
Jeskyně zapomenutých snů (2010)
Víme jistě, že kosti třaskají, pod chůzí plosky vlákna praskají.. a oheň pálí dřevo na uhel. Na stěnách obrazy bez rámů, vrostlé do kamene. Řeč duchů, zamčená v čase na tisíce let. Jako bys tu byl omylem, díváš se úkosem, tvůj pohled by pozřel, co ti nepatří. Jiní ne. Proč potom chodí tak opatrně po ocelovém zábradlíčku roku 2010? Hlasy zahání ticho, znovu si uvědomuju, jak mě štve tahle uječená sebestředná francouzština. Jsem nešťastná. Vznešená hudba mě za uši táhne k obdivu exponátu.. Tiše! Vždyt přece vůbec nevíte, zda jste tu vítanými hosty. Kdo tu pracoval sám, děsil se neznámých očí a vracel se z veliké hloubky. Klapeme nohama, vysvětlujeme, obdivujeme. Zoufale potřebujeme rituál, rytmus. ___ Řád naši lebku pokrývá tenkou slupičkou. Je jako střecha, přes kterou nevidíme a která nás chrání a uklidňuje. Kdo tu zůstane sám, cítí, že vchází do domu, s jehož majitelem se nedokáže domluvit. Oči se stáčí vzhůru. Vše kolem ožívá. Nemáš už nic, co by tě ochránilo.. Dépêchez-vous, s'il vous plaît!
Le Havre (2011)
Jen pro ty, co chtějí riskovat kulturní šok po opuštění kinosálu.. a vylezení na ulici plnou ztěžklých kočičích hlav, vytuplých ksichtů a padesátiletých dědků, co neumí uhnout dámě.
Born Villain (2011)
Větší dojem zanechal i ten ohřejvanej guláš, co jsem měla k obědu.
Salomé (2002)
Vhodné pro milovníky umění (je to balet), osoby bez fantazie (je to polopatické), negramotné (nejsou tam titulky) a epileptiky (jsou tam světýlka).
6. Batalion (2005)
odpad!Do očí bijící propaganda americký armády pro blbečky a dorost. ___ Válka je svinstvo, špína, děs, návrat k nejprimitivnějším formám přežití. OK, někdy je třeba vojensky zasáhnout, ale nehrajme si na opak, nezavírejme oči a neotvírejme ústa pro pění oslavných ód. Jinak se dopustíme odporný relativizace ceny lidskýho života, stejně jako se to povedlo tady Dahlovi. Definitivně mě v tomto názoru utvrdil závěr, kdy už to rejža nemohl vydržet a z gustem do země zašlapal poslední živou rostlinku individuálního bytí. Smrt je přeci hnedle veselejší, když se ukazuje, že láska ženy dobře poslouží jako zdroj síly vojáčka táhnout zubožené šiky k vítězným zítřkům. Uvědomělé milé zbudou jen oči pro pláč, ale pochopí to. Protože hvězdné vlajky vlajou, polnice troubí tklivou melodii a do nebes vzlétá naleštěnej bombarďák US Army, juchů! ___ Lepší volbou k tématu konce války na Filipínách je kniha Šóhei Óoky "Ohně na planinách".
Symptom Pandorum (2009)
Kdybych koukala na takový filmy, jako tady Subjektiv, taky bych nemohla bejt objektivní. :)
Santiniho jazyk (TV film) (2011)
Proč tři hvězdy? To je tajemství.. :) ____ Z toho věčnýho záklonu už mě bolí za krkem a světlo mi vysušuje slzy. Znechutí mě představa, že se ze mě stane taková vyschlá mumie, jako je támhleta, se setrvačně sevřenými rty, skleněným příklopem umlčená na druhou. Uvolním svaly a nahrbím se. Pohledem vymetám prach ve spárách mezi dlaždicema v podlaze kostela, cítím uspokojení z toho šibalskýho výsmyku zornýho pole do světa úlevnýho pinožení. Hlína a prach z tisíců procházejících. Svinstvo, dotek života, připomínka studený zmrzlý hlíny a hibernujících stromů venku za zdmi. Ale ani tady se nedá zůstat dlouho. Proč se tak bojím prohlídnout, být tím, čím jsem? .. Přešla jsem několik dlaždic a dotkla se dlaněmi veřejí těžkých, světlo pohlcujících dveří. Vím, že se to nesmí, protože jsou to živý bytosti, ač mají těla zmrzačený tvůrcem vtisknutou podobou a jejich tichá hrdost se zdá být spíš zástěrkou jejich pokoření. Můj dotyk je však neuráží. Síla mých paží zázračně proměňuje jejich neprostupnou lhostejnost na slavobránu.. Jsme jedno tělo, oči mám zaslepený, jen těžko si přivykají. A přesto, nebo spíš proto?, věřím, že tudy vede moje cesta k tobě. ____ Autor by měl méně hledět do nebes a hledět se radši trochu ušpinit, aby jeho dílo nepůsobilo stále tak sterilně..
Orlando (1992)
"Jsi tak vážný, Orlando, a přece ne dost."
Case Sensitive (TV seriál) (2011)
1. pol. ****, 2. pol. **
Magnolia (1999)
Jsou díla, kterými se vine klíčový motiv jako had. V Magnolii je tím základním tématem hysterák. Po třetí scéně v řadě, která vyplyne do ječivýho kopání kolem sebe (případně stejně zabedněný patetický sebelítosti), přemýšlím otráveně už jen o tom, zda by si autor neměl nastudovat základy psychologie, neboť ne všichni lidé reagují na překážky stejně, tzn. jako citově zastydlí ve věku tří let. Téměř shodné emoční nastavení postav co do typu i síly reakcí navozuje pocit umělého světa, se kterým se nemůžu ztotožnit, obývaný figurkami, se kterými nelze soucítit (ani se pyšně potěšit z jejich neštěstí). Těžko si z toho pak můžu vzít ponaučení, jak je ten svět zlej a jen (jak jinak než) dramatické spuštění deus ex machina z nebes ho může zachránit, nebo co to vlastně chtěl autor sdělit. Jakmile asi hodinu před koncem té slzavé anabáze velké finále nastoupí.. už jen otráveně čekám, kdo zakvičí tentokrát.
Bílá paní (1965)
"Vy už zase potřebujete [dosaďte libovolný nepoživatelný předmět]? Člověče, Vy to snad žerete!" Překvapivé objevení původu oblíbené repliky jisté nerudné dámy z chemické laboratoře, kterou prý neplánovaně rozveselovala své zaměstnance.
Proč posedl amok pana R. (1970)
Nevím, jestli vás uklidním nebo zklamu, ale materialismus, rutina ani měšťáctví vás samy o sobě nezabijou. Pokud si máte komu postěžovat, koho vyslechnout, pokud ještě dumáte nad tím, jak napsat výstižnej komentář na čsfd (bez ohledu na to, jak vypadá vaše cílová skupina), vaše vědomí se v zemi bez souřadnic jen tak neocitne. Pan R. nebyl bojovníkem za "lepší život", stal se vykořeněným, bezduchým nástrojem své odplaty. ___ Tak tu rodinnou oslavu nějak přežijte, dejte si pivo, projeďte se na kole.. nebo si dejte pivo a běžte se projet na kole.
Seance (studentský film) (2009)
Obsah dalšího, netrpělivě očekávaného filmu Robina Kašpaříka "Jsem brána" (2012): "Po návratu z neúspěšné mise k Venuši se astronaut Artur Kolek stáhl do ústraní. Zklamaný, že neobjevil důkaz mimozemské existence, žije stereotypně v chatě u jezera. Až do chvíle, kdy na jeho rukou začne něco růst…" Upřímně doufám, že to nebude Klára Jandová.
Černá kniha (2006)
V zádech hrdinů-loutek vězí klíček, kterým jsou zas a znova povolávaný do svých živůtků, aby vyprávěly příběhy tak dlouho, než se jejich stroječky ochodí a ze skřípotu a drkotu přejdou do sotva slyšitelnýho, plynulýho vrnění promítačky. Jen sem tam, když kolečko škobrtne a nečekaně poskočí, je možno zaslechnout výkřik: Cožpak to nikdy neskončí?! .. Chm.
Zvuk hluku (2010)
Drzý vytržení města, věcí i lidí z jejich obvyklýho kontextu a následný jejich použití jakožto hudebních nástrojů přináší příjemně zneklidňující pocit pramenící z odosobnění a svobodnýho prožitku hudby bez ohledu na následky. I když to tak z výše řečenýho může vypadat, film není sám o sobě zlý; ale za to, jak to bylo dál, by scénárista zasloužil sólo na holou.
Nakupuj, dokud nepadneš (TV film) (2009)
Každý by se měl zamyslet nad.., řekl nějakej pán, určitě to byl doktor, to víte, šedivý vlasy, pěstěnej plnovous a stříbrný brejle. Aspoň myslim, ale z plastu určitě nebyly. A pak řikal, že z ropy se vyráběj vůbec věci, který se vozej na jinejch věcech, který sou taky z ropy, a je jich pořád víc a víc, a pak je tam ukazovali na smeťácích. Vypadaly tam docela hezky, byly srovnaný do takovejch koleček. Tleskám kopejtkama, až jsem z toho hladná, a i když mam pocit viny, když žeru ty 4 druhy salámů, tak co se dá dělat (to pán neřikal), tak to zajim.
Dust Devil (1992)
Ďábel se prkenně přikomíhal na bíle natřenou verandu, jeho kovbojský boty dutě dopadly na dřevo jako vracející se mince políbená osudem. Jeho hlava vstoupila do osudový konjunkce s kozorohou lebkou přibitou na oprejskanejch prknech Bohem zapomenutýho domu. V zrcadlech jeho osudově prázdnejch očí jako už tolikrát zaplály ohně, který na chvíli osvětlily temnou, nekonečnou cestu jeho ne/bytí. Netečný orchestr padlejch andělů zas a znova osudově vrže svou vyhořelou patetickou melodii. Hu, ha, tady i tomu nezatvrzelejšímu materialistovi bude zvěstováno, co znamená ztělesněné Zlo! ___ No dobře, nebudu zlá. Uznávám, že v rámci žánru jde o celkem zajímavý zpracování příběhu o entitě tvořené jen zlem. Z této skutečnosti, tedy že pan Zlej nemá, s čím by ve svém nitru i vně došel souladu, vyplývá nikdy nekončící a nikdy se nenaplnící snaha po celosti (jež zlouni nahrazují krapet asociálně a krvavě) která je vlastní každému.. člověku. Příběh se tak stává únikem a odpočinkem od těch zatracených sil vlastního sjednocení, podemílajících pokojný břeh naší jednotlivosti, kde mezi stébly šeptajících trav v poklidném snu oddechuje naše unavená psýché.
Vaterland - Lovecký deník (2004)
Vím, že bych tu neměl být. Čas běží někde jinde, vedle mýho auta, který teď ale nehybně stojí na plácku před usedlostí. Něco visí ve vzduchu, už dlouho, jako ozvěna výkřiku poznamenaného. Čím a kým? Sedím u stolu, řeči se vpíjí do stěn domu, tiše se setkávají se svými předchůdci jako spiklenci. Mrtvá voda. Tenhle barák drží pohromadě jenom jeho vyprahlost. Je odpoledne. Mluví se o loveckém náčiní, hodiny v kuchyni čas už dávno neměří, staly se neznámým a tajemným předmětem. Pozorný divák sleduje zastaralý tvar jejich ručiček, přemítá nad technikou zdobení. Nostalgie. Slova a úkony naráží do čehosi posvátného a stáčí se do rituálů. Člověk má úžasnou potřebu přizpůsobit se, říkám si, a po ničem už nepátrám. Zítra bude lov! .. Je tak nějak neskutečné dotýkat se těch věcí. Mají jména, ale jejich význam je již naprosto zastřen. Tím pádem neexistují! skoro se posmívám věčnosti a beru do ruky dlouhou tyč s kovovou rukou usazenou na jejím konci. Vypadá jako insignie práva hrdelního, které se nosily v čele popravčího průvodu. Jsem v dobrém rozmaru. Našli jsme návody k použití těch věcí a část deníku, víme již tedy skoro vše. Lovečtí psi už taky chytli stopu. .. Sedím v pohodlnym křesle a vzpomínám. Na to, jak psi trhají řemeny a ženou se za kořistí, existuje pro ně jenom ta, neznají její jméno, ale její obraz je pro ně naprosto zřetelný. My jsme pamětí odsouzeni k poznání. Řeknu vám, jsem rád, že jsem přežil.
Kill Buljo (2007)
odpad!Film - vakuum.
Babička aneb Jak to bylo doopravdy (2009)
Když v Německu začínali Einstürzende Neubauten, patřili k volnýmu hnutí Die Geniale Dilettanten. Pro Pjeer van Ecka je tento film vrcholem jeho tvorby, ale zařadila bych ho stejně. Obvzlášť oceňuju střih. A ještě bych si vzala tyhle pěkné hodiny.
Malibu Express (1985)
Herecké výkony jsou více jak obdivuhodné, když si uvědomíte, že většina zdejších herců musí být notně nervózní, když má na sobě něco víc než plavky. Vytrženi ze svého přirozeného prostředí (posilovny a soft porna) instinktivně vyhledávají správný úhel kamery a pózují. Jedna * (ale neplíst s filmem s hvězdičkou, je to spíš něco mezi panoptikem a National Geographic).
Casino Royale (2006)
Polovičatá bondovka. Obvykle Bond (James Bond) oblažuje slečny svou přízní v rozličných formách, v Casino Royale se pejskovi kost vrací (viz scéna on jí šaty s výstřihem, ona jemu od oka oblek na míru). Nutno říct, že tohle nefunguje. Má-li to být emancipace Bond girls, bylo by dobré zvolit jiné východisko než lehkonohé přidělování krátkodobé přízně podivně skloubené se situacemi, kdy šablonovitá postava Bonda ztěžkne svázáním s citovým životem Bond girl (bože, to už pak zbyde jenom fotbal a pivo). Vzhledem k tomu, že i normální bondovky stojej za prd, není co řešit; jedna hvězda za roztomílka Madse Mikkelsena.
Kiwi! (studentský film) (2006)
Létání je nezbytné! Protikladem snění není přemýšlení, ale deziluze. Kiwi si svůj let promyslelo moc dobře. :)
127 hodin (2010)
Jedinými "vlastními démony", který tu uvidíte, jsou děsivě kýčovitě zpracovaný Aronovy vzpomínky a pocity. Proč, probůh? Syrovost se vytrácí a s ní i smysl celýho filmu. Jako když si objednáte (ostrým nožem :) ) najemno naškrabanej tatarák a dostanete výlisky rybích prstů. Díváte se na talíř a říkáte si: Mám sežrat naservírovaný představy někoho jinýho a cítit, jak se moje vlastní rozplývají? Viz Rosomak.