Magyar

Nejvíc mě fascinovalo, jak se do jakýchkoli dveří vstupovalo uprostřed noci bez klepání a bez vyzvání. A nikomu to nevadilo. Záhada. Jinak jako detektivka nic moc.

Kino jsem navštívila s otevřenou formou tuberkulózy. Tímto zdravím tu partičku nablblých hipsterů, co vystrnadili můj batůžek, aby si mohli přisednout co nejblíže. Hipsteří kluci vypadaj opravdu příšerně, jsem opravdu ráda, že pubertu jsem si odbyla v devadesátkách. I když možná pořád lepší, než ten nařvanej plešoun sedicí kousek vzadu, co si na můj kašlík stěžoval. Nemohl bejt o moc starší než já, ale koleno a tři brady maskovaný ochlupením pubického střihu mu dost přidaly. Džungle velkoměsta? Spíš ZOO. Tak nevím, vyhýbat se podobnýmu publiku, nebo už je to znak doby?

Vůbec nevím, o čem to bylo, ale ten soundtrack je super!

Zvučení filmů se zvířátky ve mně obvykle vyvolává dojem, že objeví-li se v záběru třeba kočka, hlavní zvukař mávne a technik zatahá nějakou erární chuděru za ocas. V případě "Une vie de chat" se do studia dostavila kočka dabérka, zamžourala moudře na sousedovic raťafáka a vystřihla ukázku ryzí kočičí řeči.

Každá správná "psychologická scénka" musí obsahovat aspoň jeden "démonický smích". Chá cha chá cha chááááá.. éééch ech chááá cha cháááá.. Ideologická kauzalita nebo divadelní relikt? Chech..

Sympaťáci. :)

Na barevném letáku jsem zachytila rozostřené obrysy zakopané kosti. Vydala jsem se po lákavé stopě a zasedla do kina plného přežvýkavců. Chci se nechat zaplavit magií. ___ Za hrází jsou všichni divocí. Všichni jsou chudí, děsivě šťastní a ožralí. Ničeho se nebojí a nikoho nepotřebují. Nikdo se o ně nezajímá. Nikdo není dítě a nikdo není dospělý. Malá holka mluví o složitostech vesmíru. Domov je to nejúžasnější místo na světě. ___ Druhá strana je odtažitá a podivně patriarchální. Její zásahy jsou cílené a sterilní. Je všemocná a svou sílu používá zle. Není možné přijmout její pochopení ani lék. Každý její dotek vysává z divokého těla život. ___ Jak ráda bych uvěřila. Tím víc potlačuji nechuť od začátku až do konce. Tohle přece není magie! Cítím se podvedená. Všechno je jenom z kontextu vytržená kulisa - sociálního dramatu - natočeného velmi jednostranným pohledem. Ale pozor, ne okem bestie, ale jejího obdivovatele. Někoho, kdo idealizuje život lidí "za zdí" a přispívá tak ke konzervování toho všeho, co kritizuje. Vytahuje archetyp do svět(l)a a degraduje ho na černobílý stereotyp. ___ Odcházím ze sálu a zlobím se na všechny svoje spoludiváky - spolupachatele. ___ Dvě * za to, že se nechci vzdávat naděje, že to přeci jen byla stopa..

No jo, když v Montaně by chtěl žít každý..

Fotbal, elektrošoky, tělocvična a pitomý hlášky. :)

"Jsi tak vážný, Orlando, a přece ne dost." ___ Orlando se narodí do jakéhosi šlechtického rodu a podle toho je i vychován. Dospěje do věku, kdy by on sám měl být schopen postrkovat věci do běhu událostí, ale nic se mu nedaří. On sám (ještě) neexistuje. Postupem času se však proměňuje z definice šlechtice v opravdovou BYTOST. ____ Však nešťastni jsou ti, kdo žijí opojeni romantičností své výlučnosti. Kdo vkládá obraz sebe do toho nešťastného rámu se slepou vírou, že tak lze skutečně žít, není než zbabělec. Zkušenost ho bude mlátit do zad a srážet kopanci tak dlouho, dokud nenajde odvahu vstát a jít svou cestou. Anebo svou nemohoucnost vydávat za ctnost, ačkoliv všichni vidí jen chudáka k politování. ___ Taková je to pohádka.