Tsuki

Pomalu plynoucí film, který se točí okolo přípravy tradiční japonské sladkosti "dorayaki" a zároveň sleduje lidské osudy hlavních postav. Kiki Kirin se mi v roli "vlezlé" japonské babičky nejdřív nějak nepozdávala, ale po chvíli jsem pochopila, o co jde, a hned mi její postava byla sympatičtější. Nerada bych tady spoilovala, ale můžu říct aspoň to, že se jedná o film o předsudcích, o nalézání radosti i v těžkých podmínkách, a taky o tvoření lidských pout. Moc pěkný a čistý film, který nám připomíná, že není dobré okamžitě soudit lidi, dokud je nepoznáme a nenahlédneme do jejich nitra. (Viděno na palubě letadla společnosti Delta.) ~(4,0★)~

Nic moc jsem od toho nečekala, ale překvapivě mi tenhle film hodně padl do noty. Komiksovou předlohu ani anime neznám, ale tohle life action se podle mého názoru povedlo. Je to film o následování svého snu a nevzdávání se i přes velké těžkosti. Zároveň je to taky film o tvoření přátelství. Sice se v příběhu dost odráží japonská snaha o perfekcionismus, která může být až nezdravá a působit sebedestruktivně, ale to docela pěkně vyrovnává nadšení a radost pro věc. (Viděno na palubě letadla společnosti Delta.) ~(4,2★)~

Jak obal, tak popis tohoto filmu můžou být docela zavádějící. Po zhlédnutí musím konstatovat, že to nejen není klasický thriller nebo sci-fi, ale dokonce mnohem lepší film, než jsem původně čekala. V jádru je to totiž film velmi lidský. Omezený čas, který hlavní postava Colter Stevens má, nespočívá ani tak ve splnění mise, jako spíš v uvědomění si, jak být v těch posledních minutách lepším člověkem. Myslím, že o tom je v podstatě celé téma filmu. Snad bych jen úplně vyškrtla poslední scénu ve filmu, která mi už přišla příliš překombinovaná (protnutí jiné dimenze s realitou) a zbytečná. Jinak ale moc hezký filmový zážitek se skvělým Jakem Gyllenhaalem. ~(4,2★)~

Herecky podařené. Obzvlášť Suda Masaki výborně zvládal oba protipóly - jak svou vlastní stydlivou a hloupočkou postavu, tak převtělení svého povýšeného a razantního otce (v téhle roli byla na něho vysloveně radost pohledět). Jinak ale musím říct, že příběhově to byl hrozný guláš. Jde hlavně o téma prohození těl, na kterém ostatně spočívá celá ta legrace, ale zdá se, že aby to tvůrci měli na čem postavit, vykonstruovali pro to hrozně pitomou zápletku, která ani nedává smysl. Koukám, že Zíza na to má stejný názor jako já... Je škoda, že to celé nemělo o něco důvěryhodnější a propracovanější pozadí příběhu. Navíc mi trošku vadilo celé to zasazení do světa politiky, ale to je spíš už můj osobní nedostatek, protože se v politických záležitostech většinou úplně ztrácím - bylo tak pro mě obtížné sledovat některé dialogy. Shrunula bych to jako průměrný komediální seriál z japonských politických kruhů, který má své dobré a špatné stránky. Co mě kupříkladu vysloveně štvalo, byla postava jménem Nitta. Co mě naopak vždycky potěšilo, byla písnička "Stress Free" od Miwy, která hraje v závěrečných titulcích :) ~(3,2★)~

Ráda jsem viděla dohromady několik herců, se kterýma jsem měla tu čest v japonském kině během minulého roku (samozřejmě v několika různých filmech) - především mi teda udělal radost Okada Masaki, i když tady hraje výjimečně Japonce z Brazílie, tedy neznalého japonštiny. Bohužel přechod mezi úsměvnými a vážnými scénami působil trochu rozpačitě, a vážné scény nakonec přece jenom převažovaly, takže komedii nečekejte. Co se mi ale líbilo opravdu hodně byla ta myšlenka "odrazového můstku" - na cestě životem člověk poznává různé lidi, někteří pomůžou jemu, jiným naopak může pomoct on... ale to neznamená, že tito lidé v životě onoho člověka nutně zůstanou. Jsou lidé, kteří se pro nás stanou právě oním "odrazovým můstkem". Něco se od nich naučíme, a oni jdou pak opět svou vlastní cestou. A život plyne volně dál, tak jak to má být :) Tuhle myšlenku jsem viděla ve filmu ztvárněnou poprvé a moc mě potěšila. (Viděno v rámci Eigasaie 2016.) ~(3,2★)~

Osobně musím říct, že na mně větší dojem zanechal druhý dokument letošního festivalu Eigasai (Esence Japonska), ale tohle byl taky skvost mezi dokumenty o japonské kuchyni. Když u šéfkuchaře Džiróa vidíme to zapálení pro věc, a jak výbornému suši v podstatě věnoval celý život (a do dnes věnuje - koukala jsem se, že stále ještě ve svých devadesáti letech onu restauraci vede), tak se neubráníme pocitu velké úcty. Na druhou stranu může Džiró působit svým přehnaným perfekcionismem jako pošuk. Ono je to však relativní - v jeho případě totiž ten perfekcionismus nepůsobí jako přehnaná námaha, ale jako ryzí radost ve formě životního údělu. (Viděno v rámci Eigasaie 2016.) ~(3,5★)~

Použití slova "esence" v českém názvu je opravdu příhodné. Krásně to sedí na celý tento dokument, kde se mluví o esenciálních prvcích japonské kuchyně - vývaru daši a sojové omáčce šóju. A to navíc velmi detailně. Důraz na detail (ať už informační nebo obrazový) je v podstatě taktéž "esencí" tohoto filmu :) Byl to skutečně poučný dokument, většinu z toho jsem vůbec nevěděla. Snad by jen neuškodilo se několika méně podstatných detailů vzdát a zkrátit tak aspoň o kousek délku. (Viděno v rámci Eigasaie 2016.) ~(3,7★)~

Ne každému sedne tento druh humoru, založený často na WTF scénách, kdy jedna postava hloupě zírá, co provádí druhá postava, ale já jsem naštěstí jedna z těch, komu je japonský humor blízký a kdo se od srdce zasměje. Tohle byla taková pěkná sonda do soužití několika mužů na jižním pólu, kde v celém okolí není nic než sníh a tuhý mráz. Humor se tu snoubil s běžnými situacemi ze života a hlavně s krásnou ukázkou bohatosti japonské kuchyně. Když se k tomu přidá ještě ta špetka nostalgie (konečná scéna, kdy postavy opouštějí prostředí, kde strávily víc než rok života, mi byla tak nějak důvěrně blízká), tak je z toho opravdu hezký snímek. Snad jen stopáž mohla být o něco kratší. (Viděno v rámci Eigasaie 2016.) ~(3,8★)~

Bylo hezké po delší době vidět dvojku Hotaru a šéfíka, ale dějově je film docela slabý. První série seriálu byla nejlepší, dvojka taky ještě ušla, ale tenhle koncový film je spíš zbytečný. Navíc mě mrzelo, že až do konce mezi Hotaru a šéfem nefunguje ta chemie, i když základ jejich vztahu je prostě takový. Upřímně bych teda chtěla vidět chlapa, který by ve vztahu dělal až takové ústupky jako dělá šéf Hotaru... No, nevadí. Minimálně to ale chtělo silnější příběh, a něco, co by se týkalo vysloveně hlavního páru, ne postavy, která je úplně nová a doteď v ději vůbec nefigurovala. I když na druhou stranu jsem byla ráda za Tegošiho Júju v nové vedlejší roli - spíš ale pro vizuální rozptýlení. Výsledek: Průměr, u kterého jsem se sice nenudila, ale do dobrého filmového zážitku měl taky daleko. ~(3,0★)~

Výborně zahraný film na téma transsexuality, navíc s krásnou hudbou Alexandra Desplata. Eddie je neuvěřitelný herec - zatím jsem ho neviděla v roli, ve které by nepůsobil 100% důvěryhodně. Tohle se mu taky moc povedlo. Čišela z toho ta velká touha - touha po autentičnosti, touha po tom stát se tím, čím se cítíme být. ~(4,3★)~