vanadium

12 opic a Shawshank. Dva filmy, jejichž vysoká hodnocení nikdy nepochopím. Respektive, já je chápu, ale nemůžu se s nimi ztotožnit. Co se týče Shawshanku, tak normálně bych dal tři čtyři hvězdičky, ale jen za technickou stránku věci, protože tento snímek je opravdu kvalitní a zaslouží si vysoké ohodnocení, ale rozhodně ne to absolutně nejvyšší. Když vidím tu zdejší pětihvězdičkovou davovou psychózu a orgasmické komentáře, tak prostě své hodnocení ostentativně snižuju. Nechápu, co na tom všichni vidí. Mě se to vůbec nedotklo, ani jednou mě nezamrazilo, spíš jsem se občas dost nasmál... Krutě ukřivděný hlavní hrdina, který je ale přes všechny nesnáze a utrpení ach tak převelice vnitřně silný, nevzdává se, bojuje. Dokonce změní život ve věznici k lepšímu. Jak dojemné. A ten závěr... je sice opravdu originální a zaujme, ale je vyloženě pohádkový: všechno skončí dobře naprosto nereálným vyvrcholením, dobro zvítězí a zlo je poraženo a po zásluze potrestáno. Jak krásné! Jen doufám, že ustřední myšlenkou tohoto filmu není triumf lidské vůle / naděje / víry. Pokud by to tak bylo, tak je to výsměch. Proč? Vždyť děj a hlavně pointa jsou naprosto nereálné, tohle by se nikdy nemohlo stát. Bohužel mi ani nešlo odpoutat se od děje a užít si "hloubku" Shawahanku z nějaké vyšší obecnější roviny. Proč ukazovat triumf lidské vůle, sílu naděje a přátelství na nemožném, neuskutečnitelném ději?! Vždyť se tím tyto hodnoty jedině degradují... Vykoupení z věznice není špatný film, po filmařské stránce je velmi kvalitní, ale nechápu, co z něj dělá absolutně nejlepší film všech dob - pokud ona rádoby "dojemná hloubka a nadčasové myšlenky", tak tedy nevím. Pod pojmem "hluboce humánní poselství" si představuju asi něco jiného. Rozhodně ne přeslazenou pohádku pro raně dospělé, při níž u některých vážně míněných scénách dostávám záchvaty smíchu. Kdyby se to celé aspoň netvářilo tak převelice vážně a zároveň tak převelice citlivě lidsky... No, svůj názor na tento film jsem namísto napsání tak předlouhého komentáře mohl prostě a nanejvýš výstižně vyjádřit příslovím, že není všechno zlato, co se třpytí!

Zklamání, zklamání a ještě jednou zklamání. Podle zdejších hodnocení jsem čekal mnohem, MNOHEM víc. Neoslovilo mě to, nic mi to nedalo, nebavilo mě to. Zpracování mých dvou oblíbených filmových témat - cestování časem a biohazardu - se mi ve 12 opicích vůbec nelíbilo. Takže pokud se na to někdo chce naivně jako já dívat kvůli těmto dvěma tématům, ať neztrácí čas. Ono tam ostatně o ně vlastně ani tak moc nešlo, že... Ten film je určený pro náročnější diváky, je natočený dost složitě a po technické stránce šikovně. Ale děj je záměrně vždy jen tak složitý, aby divák tuhle mohl překvapeně pochopit nějakou dějovou souvislost, támhle ohromeně objevit nějaký skrytý smysl, a všechno to připsat "genialitě" filmu. Chci říct: ten film je chválený za sofistikovaný děj, ale na sofistikovaný si jen hraje, resp. mě složitostí absolutně neohromil. Mi na 12 opicích opravdu nepřišlo nic až tak příliš nepochopitelného (přestože děj je opravdu zdánlivě zmatený, zamotaný a nejednoznačný + mnoho skrytých (dvoj)smyslů + mnoho "odkazů" + mnoho možných rovin uchopení) a oproti všeobecnému názoru mi jedno zhlédnutí bohatě stačilo. Že tam hraje Bruce a Brad? Z toho se přece nezblázním. Vím, že Brad svou roli ztvárnil dobře, ale prostě!... mi!... ten!... jeho!... projev!... lezl!... neskutečně!!... NA NERVY!!! Možná jsem od 12 opic až příliš očekával. Možná jednou dostanu zvrácenou chuť podívat se na to znovu, ale pochybuju, že bych tam objevil ještě něco nového. No, s tímto hodnocením jsem dost výjimka, ale mě 12 opic opravdu neoslovilo. A hlavně zklamalo.