1631984

Město Hameln se probouzí do dalšího nového dne. Řemeslníci už od rána pracují a na náměstí se rozprostírají tržiště různých prodejců. Zákazníci se snaží smlouvat s prodavači, což u obou stran vyvolává vztek a agresivní chování. Toto chování vyústí až do situace, kdy se obě strany o nabízené věci přetahují. U stánku pekaře se náhle objeví krysa, vytrhne z rukou přetahujícího se pekaře a zákaznice koláč a utíká s ním pryč. Obyvatelé města Hameln se však seběhnou a pohotově krysu ubijí vším, co mají zrovna po ruce. V obchodě klenotníka, majitel obskakuje vznešenou paničku s různými šperky, ale její doprovod se na to už nemůže dívat, ohne tedy jeden náhrdelník a klenotník paničku při zkoušení šperku poraní. Večer pořádá starosta města hostinu pro sebe a své nejbližší radní. Během hostiny odhazují zbytky pod stůl, kde se hromadí krysy a mají tedy svou vlastní hostinu. V noci se do spícího města probouzí krysy a pod městem si vytvoří mnoha norami vlastní komplex. Prokousávají se do domů všech obyvatel a kradou jim tam jejich bohatství. S východem slunce prchají do svých úkrytů, při čemž však děsí všechny obyvatele města. Měšťané se začnou proti krysám bránit, ale jejich teror je silnější. Krysy jsou obrovské a rychlé. Na moři za městem chytá ryby na loďce starý rybář, když v tom se mu před očima na útesu objeví tajemný cizinec v tmavém plášti s kapucí. Cizinec přichází do města za starostou s nabídkou úplného zbavení od krys. Starosta souhlasí a jako odměnu mu slíbí 1000 zlatých. Krysař začne na náměstí hrát na svoji flétnu a odevšad se k němu sbíhají krysy. Krysař hraje dál a postupuje směrem k hradbám na útesu u moře. Cestou procházejí kolem domu mladé přadleny, kterou se pomocí svých šperků snaží získat klenotník. Zvukem flétny je vyrušen a vyskakuje z okna. Krysař dovede krysy až na kraj samotného útesu a tam zesílí zvuk flétny. Krysy se jako na rozkaz začnou jedna podruhé vrhat do moře, až nezůstane jediná a všechny se ve vodě utopí. Na cestě zpět do města opět vyruší snaživého klenotníka ucházejícího se o přadlenu a zdrží se u ní. Město se po vyhnání krys vrací do starých kolejí a bohatě oslavuje. Uprostřed oslav se před starostou objevuje krysař a žádá slíbenou odměnu. Starosta mu však za odvedenou práci vyplatí pouze černý knoflík. Rozhořčený krysař odchází od starosty a vydává se za svou milou – za přadlenou. Přadlena se právě před spánkem modlí, když jí do domu vtrhne opilý klenotník s vojáky, který ji nejdříve znásilní a pak zabije. Krysaři se při příchodu do přadlenina domu naskytne obraz rozbitého vybavení domu, ve kterém leží mrtvá přadlena. Zavře jí oči a vydává se na nejvyšší věž ve městě. Na vrcholu věže drží kostlivec – pán času nad městem - přesýpací hodiny, kterými mění den a noc. Krysař ho požádá o zastavení času a vydává se zpět do města. Na náměstí opět začne hrát na svou flétnu a všichni obyvatelé, kteří se postupně proměňují v krysy se k němu začnou sbíhat. Krysař je, stejně jako předtím krysy, dovede na kraj útesu a pomocí zvuku flétny donutí, aby se vrhli do moře. Když se ve vodě utopí poslední obyvatel vesnice, zůstane po krysaři jen plášť, který do dáli odnese vítr. Vše zpovzdálí sleduje rybář, který se vydává do města a najde zde plačící nemluvně, jež si odnese sebou. Město nerovných stěn a pokroucených tvarů, ostrých hran a špičatých rohů. Město zkřivené uvnitř i navenek je dějištěm Bártova Krysaře. Surrealistické loutky vycházejí z tradic středověkého řezbářství doplněné kubismem. Téměř vše, co je použito ve filmu Krysař, je vyrobeno ze dřeva. Všechny postavy i objekty byly nejdříve navrženy na papír a následně profesionálním dřevořezbářem vytvořeny pro film. Celý snímek rozjíždí kovový mechanismus, kde je ve formě hodin zobrazen přechod mezi dnem a nocí typickými symboly měsíce a slunce. Vycházející slunce osvítí znak města Hameln, na kterém orli koulí očima, jakoby se právě probudili ze spánku. Obraz města je ostře řezaný a pokřivený, stejně jako obyvatelé v něm. Navíc na loutkách je jasně vidět nepoměr hlavy k tělu, kombinace dřeva a kovu.V obličejích všech postav je ale i přesto vidět obraz emocí – např. hádky na tržišti, rozhořčení krysaře při nesplnění slibu starostou. Na tržišti je zcela zobrazen charakter místních obyvatel. Lidé jsou sobečtí, hašteřiví, chamtiví, zajímá je jen vlastní prospěch. Spojí se jen při honu na krysu, která ukradla koláč v pekařově stánku. Krysy jsou obrovské, ale jejich obraz je téměř dokonale reálný, prokládaný skutečnými snímky živých zvířat. Dokonce zde máme i obrazy krve a zabití zvířat: ubití krysy prchající s koláčem v tlamě, porážka skotu na první starostově hostině a prasete na hostině druhé. Obličeje většiny loutek jsou ostře řezané, až na šlechtu u klenotníka, kde je možné pozorovat i nakreslené, zvýrazněné detaily obličeje – rudá ústa, nach v tváři, černě orámované oči linkou a modré stíny. Kostýmy jsou také oproti obyčejným obyvatelům barevné a bohatě zdobené. Naprostou výjimku zde tvoří přadlena, která je jemně řezaná s oblými hranami v bělostných šatech, což zdůrazňuje jediný obraz čistoty a nevinnosti v tomto jinak zkaženém městě hříchu. Ve vsazených scénách můžeme pozorovat obraz řaziče místních mincí, který by zde mohl ztvárnit obraz chamtivosti a touhy po bohatství. Na starostových hostinách je možné pozorovat určitý nepoměr pohárů s vínem vzhledem k velikosti loutky, což by mohlo zobrazovat nabyté jmění a určitý dostatek možná i nadbytek. Po hostině, kdy znaveně usínají všichni účastníci si krysy pod městem staví svůj vlastní komplex, který je zabrán z ptačího pohledu a při troše fantazie vypadá jako obří mraveniště. Krysy jsou v této scéně svým počínaním srovnatelné s obyvateli. Shromažďují veškeré jejich bohatství, které dosáhly prokousáním se do jejich obydlí. Po nočním krysím shromažďování bohatství opět vychází nad obzorem reálný obraz slunce a krysy prchají do všemožných úkrytů. Nad městem se zobrazuje postava krysaře, který je stejně jako většina obyvatel ostře řezán, doplněn pláštěm s kapucí. Z dáli ho pozoruje rybář v loďce na moři, jehož voda je také zcela reálná. Při vrhání krys z útesu do moře byly použity čistě jen loutky, utonulá živá zvířata zde nejsou. Při scéně klidného spolubytí přadleny a krysaře se zobrazuje malířský postupně se vyvíjející obraz krásné rozkvetlé krajiny, což by v tomto případě mohlo znamenat jednak vyčištění města od krys, ale i obraz mileneckého páru krysaře a přadleny. Obličej mrtvé přadleny jasně značí již neživou osobu. Její pleť je sněhově bílá a detaily (oči, ústa), jsou vybledlá. Na vrcholu věže, kam se krysař vydává je kostlivec s přesýpacími hodinami dne a noci. Mohl by tak být zobrazen pán veškerého času, jelikož zastavením přesýpacích hodin zastaví i čas ve městě. Při přeměně obyvatel na krysy můžeme pozorovat, že některým z nich ke krysím tělům zůstaly lidské obličeje. Zůstali těm, kteří se nějak provinili na vraždě přadleny a největším hříšníkům města Hameln. Při konečném vrhání lidí – krys do moře je totožná scéna poslední krysy s poslední „lidskou“ krysou. V prvním případě se jako poslední krysa do moře vrhla ta, která si přivlastnila klenotníkův majetek. Na útesu se velmi brání a krysař musí zdůraznit svou hrou na flétnu, aby se také vrhla do moře za ostatními. Ve druhém případě jako poslední zůstává krysa – klenotník, která se chová naprosto stejně jako krysa v případě prvním. Po krysařově pomstě následuje odnešení jeho pláště větrem, což opět pozoruje rybář. Po příchodu do již prázdného města nalezne nemluvně, které se jako jediné nestalo krysou. Je tak zobrazena nevinnost, která neměla být zač potrestána.

Musím uznat, že za téma a styl filmu bych dala 5 hvězdiček. Nábženská tematika, conclave, kořeny v daleké historii.......atd. atd. Ale...... Bohužel jsem se na Anděle a Démony dívala s oprávněným pocitem, že něco takového tu už prostě bylo. Šifra mistra Leonarda, nebo třeba Lovci pokladů s Nicolasem Cagem.Opravdu nemám ráda tu absolutní genialitu aneb - kouknu se na sebemenší drobnost a hned vím, kde jsou schované hledané relikvie popřípadě poklady. Celkově dávám 3 hvězdičky, ale prosím druhý díl už ne.

S myšlenkou, že konečně zase uvidím dobrý horor, jsem navštívila film Stáhni mě do pekla. První překvapení bylo, že do jedné z hlavních rolí byl obsazen Justin Long, aneb herec známý spíš ze "středoškolských komedií" . Ale tak proč ne. Každý musel někdy někde začít. Následoval střídavý slet vtipných a nechutných scén. Co mě opravdu pobavilo, byla obětovaná mluvící koza a kozáček Miloše. Dávám 2 hvězdičky za tyhle 2 vtipné scény a doufám, že už tenhle snímek v životě neuvidím.