kejmy

Ještě se mi asi nestalo, že bych nejdříve slyšel soundtrack a až pak viděl film. Zákony kauzality byly až do teď naprosto neústupné. Eddie Vedder, ač oblíbenec, nikdy nepatřil mezi mnou ostře sledované umělce, zaťal tentokrát širočinou hodně hluboko, a dojem ze soundtracku nepustil. Po x desítkách přehrání bylo jasno, tenhle film není možno nevidět. Čekal jsem kvalitu, už podle doporučení a komentářů známých, ale musím říct, že Penn a Hirsch předčili moje očekávání. McCandless musel být současně blázen i hrdina, byť plně v souladu s tradicí americké renesance a odkazu Henryho Thoreaua. Po audio i vizuální stránce krása, po myšlenkové silné téma a zpracování nezaostává. "I think I need to find a bigger place, when you have more, that's when you think you need more space." A k tomu záběr na hory na Aljašce.

Komorní, skormný a zvolna vyprávěný film je v roce 2011 něco jako červené pandy. Téměř vyhynulý druh, který vzbuzuje, pokud je k vidění, silný zájem. Tohle je příklad jednoho z nejzajímavějších exemplářů a zářný příklad, že silný příběh, a kvalitní vyprávění jsou pořád stokrát nadřazeny velkolepým výpravám a bombastickým efektům. Krásný zážitek. Doporučuji původní znění. Tomuhle skvostu musí dabing zákonitě jen ublížit.

Kanadská apokaliptická vize budoucnosti představená s absurdní nadsázkou. Podobně depresivní jako Orwellovo 1984, podobně bizarní jako Gilliamův Brazil, a hrubě zábavné. Body navíc za soundtrack!