Obsah
-
Kolik sluncí je třeba, abychom byli šťastní? Příběh rodiny a jejích přátel z menšího města vypráví o touze proměnit svůj život k lepšímu, ale také o tom, jak často jsou děti ovlivňovány přešlapy svých rodičů. Téměř čtyřicetiletý, ale pubertou doposud zmítaný otec od rodiny Jára (Jaroslav Plesl) se stále nepoučil z vlastních chyb a jeho úlety s sebou přinášejí komické momenty. S partnerkou Janou (Anna Geislerová) vychovávají dvě děti. Starší z nich je dospívající syn z Járova prvního manželství Véna (Marek Šácha), který v příběhu sehraje klíčovou roli po boku staršího kamaráda, punkáče Jerryho (Jiří Mádl). Jana prožívá krizi v manželství, ta vyvrcholí v momentě, kdy Járu vyhodí z práce a ona si najde milence (Igor Chmela). Lavinu nečekaných událostí z povzdálí sleduje a možná nakonec ovlivní místní guru Karel, jehož ztvárnil v nezvyklé herecké poloze Karel Roden. (oficiální text distributora)
Kolik sluncí je třeba, abychom byli šťastní? Příběh rodiny a jejích přátel z menšího města vypráví o touze proměnit svůj život k lepšímu, ale také o tom, jak často jsou děti ovlivňovány přešlapy svých rodičů. Téměř čtyřicetiletý, ale pubertou doposud zmítaný otec od rodiny Jára (Jaroslav Plesl) se stále nepoučil z vlastních chyb a jeho úlety s sebou přinášejí komické momenty. S partnerkou Janou (Anna Geislerová) vychovávají dvě děti. Starší z nich je dospívající syn z Járova prvního manželství Véna (Marek Šácha), který v příběhu sehraje klíčovou roli po boku staršího kamaráda, punkáče Jerryho (Jiří Mádl). Jana prožívá krizi v manželství, ta vyvrcholí v momentě, kdy Járu vyhodí z práce a ona si najde milence (Igor Chmela). Lavinu nečekaných událostí z povzdálí sleduje a možná nakonec ovlivní místní guru Karel, jehož ztvárnil v nezvyklé herecké poloze Karel Roden. Komentáře uživatelů k filmu (85)
-
Tosim
NEJSEM JÁ MRTVEJ? Pokud pominu nějaký hlubší rozbor sociálního tématu (takoví lidé prostě exi(s)tují a nedějí se jim vyloženě pěkné věci), skutečně mě fascinovala ta bezvýchodnost, i když Sláma opravdu v některých chvílích tlačí na pilu až moc. A sám se také vyhýbá něčemu hlubšímu, tu v podstatě zlehčující předposlední scénu nepočítám, vyrovnala se s filmem zbytečně nadneseně, i když její smysl je jasný. 70%.(13.3.2012)
-
Marigold
Postavy hledající štěstí, to už u Slámy nepřekvapí, stejně jako nádech snesitelné sociální romantiky (chudoba pro něj rozhodně není sociální stigma, ani pozitivní, ani negativní -- spíš produktivní stav bytí, který vybízí k hledání). V českých poměrech překvapí spiritualita - krom chlastu a jalové revolty tu postavy hledají východisko v "něčem, co nás přesahuje" - a Slámovi se podařilo výborně vystihnout podstatu českého "něcismu" i soudobou fixaci na new age fetiše jako je návrat k matce zemi. Duchovní pouť za Mistrem je zlomem, místem, kde se dosavadní absence smyslu stává smyslem samotným (vždyť kdo se ubrání naivní myšlence, zda vulgární zahrádkář není přeci jen mystickým Mistrem...). Čtyři slunce zazáří momentem nenaplněné víry následované milosrdnou lží. Je to silný okamžik, úlevný, zároveň skličující. Až na drobné inscenační nedostatky tu ale vyniknou všechna zkoumaná témata. Sláma má dar pozorovatele, i klišé o huličích se v jeho podání mění v autentický zážitek (dialog u záchodů je komponovaný mistrně, s velkým vnitřním pnutím). Vyzdvihnout si zalouží i způsob, jakým režisér "ohnul" známé tváře, takže v rolích podivínů a ztracenců působí zcela přirozeně. Výtky? Chápu terapeutický účinek závěru, ale katarze je spíše na straně režiséra. Navíc po výtečně a intuitivně přesných scénách vyznívá "nebeská hostina" hodně křečovitě. A ještě jedna poznámka: opravdu mě potěší, až český filmař dokáže to, co třeba ti turečtí - vystavit postavu živlům, aniž by si člověk představoval kropítko, které mají nad hlavou. Jinak výtečné.(15.3.2012)
-
Radek99
Bohdan Sláma zase hledá Štěstí, ale tentokrát má jeho nový film mimo dalších funkcí jednu zásadní, totiž terapeutickou. Skrze Čtyři slunce ventiluje frustraci z neštěstí ve své rodině a to tak, že mi jako poučenému divákovi ke konci běhal mráz po zádech. Je to tak silná osobní výpověď, že se jen těžko hledají slova. Obdivuji se jeho síle se s bolavou vnitřní ranou takhle otevřeně vydat všanc divákovi, ale i od toho je asi umění. Když však odhlédnu od osobní roviny, jeho čtvrtý celovečerní film má v sobě opět něco, za čímž mnozí mohou vidět paralely se severskou kinematografií a co je poznávacím trademarkem jeho filmů, totiž bezvýchodnou existenci života daleko od městských center, života bez perspektivy, bez naplnění, bez budoucnosti. Samozřejmě se stále vše vrací ve spirále, proto tu hraje punk, mladí rebelové dělají přesně ty stejné chyby, jako staří rebelové, zpravidla jejich otcové, objevují se mystici (moderně esoterici) a únik je možný jen na jedno jediné místo. Vůbec zásadní je v celém filmu hledání Mistra. Možná že přeneseně i Bohdan Sláma točí (podvědomě?), stejně jako režijní velikáni Tarr či von Trier, o konci světa, o zániku civilizace, ta západní je v krizi, Bůh je mrtev, hodnoty inflantují, vztahy se rozpadají a jestli ještě před sedmi roky byly ve Štěstí spásou a nadějí děti, ve Čtyřech sluncích se ve stopách rodičů i ony řítí vstříc katastrofě. Sláma trochu zrychlil dynamiku svého nového filmu, pryč jsou dlouhé kamerové jízdy, pryč je dvorní režisérův herec Pavel Liška, i když plastický Jaroslav Plesl ho v něčem připomíná, ubylo poetických scén (kamera několikrát zajímavě pracuje se sluncem, kdy se jím nechá záměrně zalít v teplých barvách tzv. dlouhého světla, při putování za Mistrem zase krouží okolo Járy uprostřed babího léta...), režisér a scénárista míchá tragické s komickým a hodně si všímá absurdního, vždy ale nechá diváka, aby si sám vybral a zaujal stanovisko, jako třeba v případě Karlem Rodenem bravurně ztvárněného podivína. Vůbec práce s herci je Bohdanovou tradiční silnou stránkou, třeba to, jak dokázal z Jiřího Mádla udělat uvěřitelného pankáče, je úžasné (a scéna u přepážky pracovního úřadu dokazuje, že Mádl je skutečně dobrý herec). Jaroslav Plesl s Aňou Geislerovou pak podávají výkony, se kterými bych počítal za rok při udělování Českých lvů. Za více než zmínku stojí i dětští herci, výkon chlapce ztvárňujícího Jaroslavova syna je vynikající. Finále je zprvu dosti nečekané a jistě vzbudí mnohé kontroverze, pochopitelné je pak především z hlediska osobního, ale i transcendentního, což v českém filmu lze označit jako novum. Čtyři slunce rovná se čtyři hvězdičky za film, pátou za terapeutickou očistu... Slovy Márdiho z Vypsané fixy: ,,Čtyři slunce svítěj pro radost, vlnovka se zvedne, když máš dost ... já vím, někdy to nejde, já vím, všechno to přejde..."(3.3.2012)
-
Tuxedo
Výtečná kamera Diviše Marka a… víc nic. Bohdan Sláma tentokrát nepřišel s postavami, s nimiž by se dalo soucítit ani jim porozumět či s příběhem, který by se dal prožít. Ve Slámových filmech je zvykem, že postavy mají těžký životní splín, doteď se ho ale přeci jen navzdory všem nejistotám a téměř jistému neúspěchu snažili nějakým způsobem překonat. Pokud tak charaktery ve Čtyřech sluncích neměli činit pro sebe a své blízké, tak aspoň pro diváka, který tak bohužel musí sledovat jakési příběhové torzo a tedy víceméně sled nahodilých situací. Cesty nikam nevedou – a to nemluvím o vyjádření filmu, film skutečně nikam dramaturgicky nemíří. Charaktery ve Čtyřech sluncích se totiž už nesnaží vůbec o nic a ve své zoufalosti, naříkání a chcípáctví je jim vlastně dobře. V momentě, kdy by se postavy měli pomalu vzchopit a postavit se své životní bídě a divák by se měl vynořit z bahna spolu s nimi, se postavy jen v nekonečném kruhu upínají k marným nadějím a falešným znamením shůry. Sami v sobě přitom dobře vědí, co jejich jednání znamená a kam je dovede. Vzhledem k tomu, že Sláma své hrdiny v jejich moření podporuje, chápe je a akceptuje jejich životní postoj jako správný (Proč? Protože chybovat je lidské?), přijdou mi postavy i vyznění snímku patetické a zaslepené. Většina postav je sice obdařena silným motivem/životním údělem/kletbou, jež je po celý život provází (někdo nemůže mít děti, někdo nepoznal otce, snad každý někoho ztratil), ale divák z něj má šanci vidět bohužel jen ten silný klimax. Ve Slámově případě scénu, která tzv. „vše rozsekne“. Dosud nejednoznačné chování postavy nabude kontur a divák skrze prosté sdělení o minulosti a nitru postavy najednou chápe její předchozí jednání a postoje. Bohužel, ač Diviš Marek ví, kdy má jít s kamerou blíž a o který záchvěv herecké akce či dialog nesmí přijít, opět vinou scenáristické práce ta scéna postrádá onen náboj. Pro tento zásadní moment nikdy není připravena půda, nejsme s postavou dostatečně seznámení ani sžiti. Správně bychom se o ní měli zajímat a znát ji natolik, abychom si vlastně uvědomili, že na tuto scénu jsme po celou dobu čekali. Takhle Čtyři slunce bohužel vystavěná nejsou a všechno to zásadní, tolik potlačované a nyní vyřčené „Já už nemůžu!“ a „Jsem na dně, protože mě pořád trápí….“ tak vyznívá z úst herců nepřesvědčivě. Nejvíce na to doplácí Aňa Geislerová, jež vyfasovala takové scény hned tři a ač je jako vždy herecky silná, neměla dostatečnou podporu ze strany scenáristy a režiséra. Karel Roden snad nehrál obyčejnější a nezajímavější postavu než je nudný a jaksi podivně prázdný podivín Karel, podstatou a smyslem jeho přítomnosti (stejně jako u několika dalších postav) se snad ani nechci zabývat. Zbývá přičíst bod k dobru za alespoň jednu neopomenutou vzniklou a rozehranou prekérní situaci (scéna snídaně, kdy postavy Ani marně pátrá po zmizelé tisícovce) a velký černý puntík za upachtěný závěr.(10.3.2012)
-
Arbiter
Čtyři slunce. Lhali sami sobě i ostatním. Neustále hledali. Působili zklamání. Sobě i druhým. Touha víru mít, potřeba věřit, ale hlavně v rozkladajícím se osobním světě víru v sebe cítit. O koho nebo o co se měli opřít, když slabí toužili po tom, co zároveň dusili... Snímek je opakovaně nevyřčeným voláním hlavních hrdinů po něčem, v co sami nevěří a co svým jednáním zabijí. Je o hledání víry v to, čemu se sami svou přirozeností každým dnem vzdalují a proto nemohou být šťastní.(24.4.2012)
-
Legas
Nový film Bohdana Slámy jsem niterně, velmi intenzivně prožil a to až tak, že nejsem schopen číst zdejší komentáře s hodnocením o třech hvězdičkách a méně. Ale je pochopitelné, že na základě životních zkušeností a zážitků jednotlivých diváků není možné, aby takové filmy vnímali všichni stejně.(12.3.2012)
-
NinadeL
Slámovi se opět povedlo takové štěstí, že jsem se hned zkraje projekce chtěla zabít asi tak stejně intenzivně jako u Mužů v říji. Naštěstí po té přišla Aňa a navzdory všemu uhrála zbytek filmu. Nic víc se nestalo. Nač tedy plýtvat rozbory, že je to jen další Divoká včela s Venkovským učitelem. Konečně závěrečné moudro "Jdu se vychcat." mluví samo za sebe. A trojice ze Zázraků života - Melíšková, Chmela, Plodková - taky neudělala žádný zázrak. Závěrem snad lze podotknout, že debata na téma poučený a nepoučený divák by byla zajímavá, jinak nikoli.(22.3.2012)
-
Payushka
Postavy Čtyř sluncí jsou opět ztroskotanci proplouvající horko těžko životem. Za některou smůlu si můžou sami, jiná je jen vyloženě výsledkem souhry náhod. Bohdan Sláma natočil to, co už několikrát předtím, pořád to ale má své kouzlo, nádhernou kameru a příběh tak trochu bez pointy. Takhle nějak vypadá umění po česku.(30.5.2012)
-
sharky
62% celkem zábavná nenudící sociální sonda se spoustou vtípků, někdy bohužel na účet toho, aby člověk mohl brát film vážně (postavy se tím chovají nevěrohodně) s naprosto šílenou závěrečnou scénou, která vypadá jak nastřižená z České sody a sráží film někam do skupiny odpadu. nejlepší je odejít z kina těsně před koncem. (7.3.2012)
-
Asgy
Zklamání. Podstatné je, že mě to nebavilo. Nemůžu nesrovnat s Poupaty, které jsou podobnou sociální sondou, ale podle mě tak nějak lepší. Předchozí Slámovy filmy mám rád, ale i přes slušné herecké výkony jsem se zde nechytal. Nemyslím, že jsem nepochopil, co zde chtěl Sláma vyjádřit, ale forma mi prostě nesedla.(11.3.2012)
-
termi
hledali jste někdy něco, našli to a nevěděli o tom, že jste to našli? hledali jste něco v životě, co jste chtěli a nevěděli o tom, že už to máte?.. hledali jste někdy kámen, vybrali jste si nějaký náhodný a nevěděli o tom, že jste našli ten správný??? pane Sláma co to peří? ...a takhle nějaký je pro mě celý ten film, žádná postava neví že už to všechno dávno má, v tomto případě asi spíš měla...(17.3.2012)
-
Marthos
Dejme tomu, ale mám pocit, že ten příběh a ty postavy už tu byly. Škoda jen, že celku chybí větší akce. Nicméně Geislerová s Rodenem opět potvrzují, že patří mezi naše současné herecké špičky.(18.3.2012)
-
maseer2
nulový děj a nesympatické postavy (v čele s nesnesitelným zaklínačem kamenů v podání Karla Rodena) ve filmu, který je naprosto o ničem(6.3.2012)
-
Philippa
Asi je zbytečné rozepisovat se, jelikož tu bylo napsáno již dost. Snad jen podotknu, že tu sedím a ač byl film velmi smutný je mi tak nějak dnes večer po návratu z kina dobře....možná mi něco došlo, možná to, že každý se za něčím žene a možná to všechno dávno má, možná je třeba jen podívat se opravdově na skutečné hodnoty a možná že všechno přejde........U mně to Pan režisér Sláma vyhrál!(10.4.2012)
-
johnn333
Neskonale smutný, silný film. Spolu s Domem a Sedláčkovou Rodinou zařazuji Slunce mezi nejvýstižnější a nejpřesnější sondy do mezilidských vztahů poslední doby. Mimořádně působivá TRAGI(komedie). 90%(7.3.2012)
-
JayZak
Takhle to má vypadat, Poupata! Pro mě příjemné překvapení, zejména po čtení rozporuplných recenzí. Po již zmíněných Poupatech je to vítané osvěžení, slunce ukazují, jak udělat film vyjadřující se ke skutečnosti (ať už společenské nebo sociální) a nebýt při tom těžkopádný nebo neuvěřitelný. Vůči Poupatům je to samozřejmě trochu nefér, protože Sláma využívá trochu jiné poetiky - v zaměření na nižší třídu se ale tyto dva snímky protínají. Také mají společné depresivní ladění, u kterého vítězí Sláma svou vyvážeností, kdy není problém uvěřit a ztotožnit se s problémy postav, a taky na rozdíl od Jiráského dává alespoň nějakou naději na zlepšení. Kromě Slámovy svojské přírodní poetiky (kde nelze opomenout krásnou kameru Diviše Marka) Čtyři slunce odlišuje i přídavek jakéhosi duchovna, které zosobňuje Mistr Karel a nejvíce pak závěrečné vyústění. O Mistrově působení si můžu myslet, co chci, ale způsob, jakým Marek se Slámou snímají přírodu si mě (skoro až duchovně) získal a nebeský závěr mi vůbec nevadil, jako symbolika 'boje' to bylo hezké. Open your mind!(9.4.2012)
-
erased
Typický český film ve své nejlepší formě bez typických Troškovských a Vieweghovských kýčů. Jeden odporuje: "Poetické nic!", druhý navrhne: "Až příliš reálné hledání sebe sama ve světě s vytrácejícími se cíli i hodnotami!" A nad tou všudypřítomnou poetičností punkové subkultůry proti proudu i proti sobě, i její slunečnou alternativou září čtyři geniálně napsané i zahrané slunce. Čekal jsem hodně, dostal jsem víc, ale nikdy by mě ani nenapadlo že během půl roku se dostanou do kin dva perfektní české filmy. Stalo se. Ahoj, Karle.(25.4.2012)
-
Linka2
Jestli byl účel ukázat, jak je dnešní svět zoufalý místo a jak jsou na tom lidi špatně... ok then, message heard.(6.3.2012)
-
snaked
Herci ano, scénář ne. Bohužel, aniž bych měla nějaká velká očekávání, tak tenhle příběh jako celek nefunguje. (subjektivní pocit, samozřejmě) *** jsou hodně(29.4.2012)
-
MikkeC
Musím říct, že jsem z tohoto filmu velice zklamán. Čekal jsem zase nějakou Slámovinu, jeho předchozí filmy se mně líbily. Ale tady jsem buď vůbec nepochopil o čem film je, vlastně o ničem. Když už mě film začínal bavit, zase se na scéně objevil zaklínač se šutrem v ruce, který mě prostě neseděl. Mádl byl možná tak jediný herec, který svoji roli zvládl dobře, jako punker se mě i líbil. Ostatní hlavní herci mě do svých rolí neseděli.Nijak nezazářili, neoslnili svými výkony. Možná je to ale chyba scénáristy, a ne herců. Film mě rozhodně jako komedie nepříjde, kvůli těm pár vtipům co ve filmu zazní by tam neměl být zařazen. Je to spíše čistokrevné drama.(15.3.2012)
