Helmut02

Vyloženě špatná komedie to není. Problém celého filmu je ale v tom, že je do značné míry zastaralý a bez znalosti (nejen) polských reálií v období vlády E. Gierka člověk některé věci jen těžko pochopí. Vzhledem k tomu, že znám Varšavu celkem dobře, je pro mě asi nejzajímavějším na celém filmu porovnání tehdejší šedivé reality (byť se jednalo o začátek na tehdejší poměry "zázračné" prosperity komunistického Polska) se současnou moderní podobou města.

Pochopitelně se nejedná o žádné veledílo, ale na zabití času v autobuse vcelku příjemné. Takový průměr, který ani nenadchne ani neurazí.

Pokłosie je jednoznačně velmi silný film, který si zaslouží pozornost. Může se sice zdát, že jde "jen" o další film o Holocaustu, nicméně tentokrát toto téma vzbuzuje (oproti nedávnému, taktéž polskému, nekonfliktnímu W ciemności/V temnotě) u našich severních sousedů značné kontroverze. Jako vždy se jedná o "pouhý" film, který pochopitelně nemá ambice věrně zachytit realitu, takže nemá valného smyslu šťourat se v detailech a donekonečna diskutovat o tom, jestli se ta konkrétní událost skutečně stala tak jak byla zobrazena ve filmu a právě v těchto intencích je třeba podobné snámky hodnotit. Osobně považuji Pokłosie za velmi užitečný film (stejně jako svým způsobem velmi podobný český Habermannův mlýn Juraje Herze), neboť - i přes všechny možné problémy vyplývající z adaptací podobně kontroverzních témat - poukazují na součásti naší historie, o kterých se příliš nediskutuje, poněvadž jsou ve společnosti tabu. Tudíž minimálně kvůli rozproudění diskuse o neněmeckých pachatelích Holocaustu (mezi historiky téma poměrně diskutované, v laickém prostředí bohužel stále zůstává povědomí o naprosté platnosti rovnice Holocaust=Němci), kterých rozhodně nebylo málo a pogrom v Jedwabném, z kterého film vychází rozhodně není v Evropě ojedinělým případem. A co se týče samotného filmu. Jak jsem psal již v úvodu - je to film velmi silný, velmi dobře řemeslně zvládnutý, který splňuje přesně to co od něho člověk chce. Není to - ani v rámci filmů o Holocaustu - úplná špička (do takového Život je krásný mu přeci jen něco chybí), ale stále jde o velmi dobrý film, který lze s čistým svědomím doporučit.

Fantastický filmový zážitek. Co na tom, že ústřední příběh je jednoduchý a již tisíckrát ohraný. V téhle formě to vůbec nevadí. Tím klíčovým je život ukrajinského subetnika Huculů (kteří však většinově nežijí na zakarpatské Ukrajině/podkarpatské rusi, jak tu někteří uvádějí, ale ještě o kousek východněji v dnešní Ivano-Frankivské oblasti, ostatně ani Verchovyna, která je zmíněna v titulcích není na zakarpatí. Jejich kulturním centrem je městečko Kolomyja s velmi zajímavým muzeem huculské kultury), jenž je prodchnutý zbožností a mysticismem. Pro člověka znalého ukrajinských poměrů a kultury je to ještě daleko větší zážitek. Přesně tohle je totiž ta Ukrajina, kterou zbožňuji. Snad nejzajímavější však je, že tento skvost "українського поетичного кіно" (ukrajins'ke poetyčne kino) natočil arménský režisér :)

Vladimir Vysockyj je legendou. Nový ruský film o Vysockém však podobného uznání dosáhne jen těžko. Rozhodně ho nechci na místě odsuzovat, své příznivce si jistě najde, ale na mou osobu působil nemastně neslaně. Vlastně jako takový náhodný výsek ze života Vysockého (konkrétně koncertů a událostí v Buchaře z roku 1979), který ve výsledků nic neříká a jaksi vyšumí, což je vcelku škoda. Po formální stránce je to totiž film zajímavý. Navíc doplněný překrásnými zábery uzbecké krajiny a měst (Buchary). Asi nejvíce iritující věcí je, že ač je film o Vysockém, jeho písně zazní jen tak mimochodem na okraj v několika málo sekvencích. Viděno 5.12.2011 v kině Україна, Городецкого 5, m. Kyjev.

Pokud někoho zajímá ukrajinská tematika a problematika havárie čtvrtého reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně z dubna 1986, pak je tento film jasná volba. Tenhle film není žádná hrdinská óda o likvidátorech havárie nebo epický film o jedné z největších katastrof, která potkala Ukrajinu. Je to komornější film o tom, jak ona havárie změnila život obyčejným lidem žijícím do roku 1986 ve městě Pripjať. S určitostí lze tento mezinárodní projekt (FR/D/PL/UA) doporučit. Shlédnuto v sobotu 29. října 2011 v kině Київ (ul, Velyka Vasylkivska, Kyjev).

Těžko hodnotit. V ruském prostředí je to film kultovní, avšak k jeho plnému pochopení je třeba znát reálie prostoru a času, kde se tato komedie odehrává. Problémem také mohou být titulky - ty anglické, se kterými jsem film viděl (má ruština žel ještě není na takové úrovni) mnohdy dost neodpovídaly. Takže předtím, než si tenhle film pustíte, procvičte si ruštinu a nastudujte reálie. Pak se určitě pobavíte. Specielně věci jako Песня про зайцев jsou takřka geniální (nemluvě o vynikajících - v rusku opět velmi populárních - hercích). A proč tedy snížené hodnocení? Inu film je to určitě nadprůměrný a zábavný, ale osobně preferuji trošku jiný - méně prvoplánovitý - typ humoru.

Z filmového hlediska je Příběh rudého zla zcela jistě působivý a jisté ocenění si za to zaslouží. Jenže to by se nesměl tvářit jako seriózní dokument. Nejděsivější je, že takovýto - takřka propagandistický - "dokument" je promítán na školách a vydáván za seriózní historiografickou práci. Zločin sice zůstane zločinem a je třeba ho odsoudit. Avšak při vší úctě ke všem obětem nelze dávat rovnítko mezi nacismus a komunismus nebo německé koncentrační tábory a GULag. Ale hezky popořadě. Ve filmu zaznívá mnoho skutečných fakt. To nelze popřít. Jsou to ovšem věci, jež jsou člověku znalému historie známy (žádná "šokující odhalení" na která si film hraje). Problém je, že mimo to ve filmu zazní i mnoho nepřesností a dokonce i jasných lží. Ať už jsou to jednoznačně nadnesené počty obětí např. u ukrajinského hladomoru z let 1932-33 nebo tvrzení typu "v zemi, kde se komunisté dostanou k moci ihned vyvraždí zhruba 10% populace" (to by znamenalo 1,5 milionu obětí v Československu nebo 4 miliony v Polsku, což tak úplně nesedí) anebo, že "jen socialisté v 19. a 20. století veřejně obhajovali genocidu" (to je samo o sobě zcela absurdní). Stejně problematické je srovnávání nacismu a komunismu (resp. stalinismu). Přes svoji jednoznačně totalitární povahu (ač v SSSR ne vždy!) je nelze směšovat. Nacistická genocida vycházela ze samotných parametrů ideologie, kdežto v Sovětském svazu k tomu mnohdy příspívaly i jiné faktory (např. mezinárodní izolace meziválečného SSSR, která hrála významnou roli v provedení násilné kolektivizace, jež vyústila v onen ukrajinský hladomor - a ten lze opět, z mnoha důvodů, dost problematicky hodnotit jako genocidu Ukrajinců). Je třeba si uvědomit, že v SSSR - přes hrůzy některých jeho historických fází - nikdy neproběhla genocida srovnatelná s Holocaustem (ten stále zůstává zcela unikátní a nenapodobený! - ostatně v SSSR nikdy neexistovaly žádné vyhlazovací tábory, které by měla za cíl odstranit VŠECHNY příslušníky předem JASNĚ VYMEZENÉ skupiny). Navíc film směšuje události, jež měly různé příčiny. Občanská válka byla hrozivá z obou stran (bělogvardějci se také nechovali moc hezky - inu občanská válka), která sice vyústila v hladomor (1920-21), ale pak ovšem nastala dekáda, kterou NELZE označit za totalitární - viz. politika "коренизации", ke které se vraceli v poststalinském SSSR se i mnozí disidenti. Do toho se míchá násilná kolektivizace, velký teror 30. let a válečné zločiny. Každá z těchto věcí měla různé příčiny a opět platí, že je nelze směšovat! Neméně komicky působí snahy o celkovou diskreditaci levicových hnutí. Dávat rovnítko mezi Karla Marxe (sociologie ho mimochodem dodnes uznává jako jednoho z "otců zakladatelů"!), Osvětim a GULag je dosti nefér. Film jednoznačně hraje na city a snaží se nám vnutit - za pomoci pochybných zdrojů a "odborníků" (Černá kniha komunismu, jež není žádným skutečně odborným textem) - svoji pravdu. Ostatně je velmi symptomatické, že tento film vzešel z Pobaltí. Oblasti, kde se velmi silně vystupuje proti komunismu a Rusku, avšak stále mají spoustu vlastních nacistických kostlivců ve skříni, ke kterým se tak úplně nehlásí (viz. např. oslavování "vlasteneckých hrdinů" z divizí Waffen-SS).

Na filmu by se jistě dalo najít povícero problému, ale vzhledem k silnému zážitku jsem ochoten je přehlédnout. Tak jako mnoho zdejších přispěvatelů i já oceňuji téma, které je v naší společnosti stále jaksi tabu. Budu tady opakovat to co píše každý druhý, ale nedá mi než to zdůraznit. Neexistují zlí Němci a hodní Češi. Tak to nikdy nebylo a nikdy nebude, existují pouze jednotlivé individuality, které nějakým způsobem jednají a jejich jednání nelze v žádném případě vztahovat na celé etnikum či skupinu. Vyhnání tří milionů Němců (a povraždění kdo ví kolik tisíců - přesné číslo nikdy nezjistíme) je zločin, který nelze jakkoliv omlouvat (a je naprosto irelevantní, co mu předcházelo - zločin zůstane zločinem) a který si musíme přiznat. Ostatně je třeba zdůraznit, že tyto události nesmírně ochudily naší zemi. Stačí se trošku potulovat po pohraničí - jsou to regiony s nejnižší hustotou osídlení, plné artefaktů po vyhnaných spoluobčanech. Často také extrémně zničené (viz. severní Čechy). Dále oceňuji, že film není jednostranný a ukazuje zvěrstva páchaná ze všech stran (těm kteří zde mluví cosi o černobílém negativním zobrazení Čechů se nelze než vysmát - v úvodu jsou sudetské události kolem roku '38 zobrazeny více než výmluvně).

Bezpochyby vynikající satira s několika takřka geniálními pasážemi. Přesto mě Diktátor jako celek příliš nezaujal. V první polovině jsou dosti nudné pasáže s židovským holičem a ta druhá (výrazně lepší) je ukončena příliš násilně překlopeným závěrem. Oceňuji tudíž především části, ale rozhodně ne celek. Asi nejlepší je státní návštěva diktátora Napoloniho. Žánr grotesky mě obecně nechává spíše chladným a zřejmě z tohoto důvodu jsem se při oněch pasážích s židovským holičem dosti nudil.