Spuggy

Neváhám označit tento snímek za nejkrásnější film, co jsem kdy viděla, a jeho soundtrack za nejmelancholičtější hudbu, co jsem kdy slyšela. Film s jednoduchým dějem, ale o to hlubším poselstvím. Film, ve kterém se nic špatného nestane (pomineme-li bizardní vsuvku s jeleny), přesto je nesmírně smutný - avšak takovým zvláštně hřejivým způsobem. Film zaplněný lidskostí. Vzácnost. Srdeční záležitost.

Ten film působí jako její kresby, prostý, něžný, půvabný... Zpočátku vypadá jako perfektní nekomplikovaná love story. Naštěstí jsem před shlédnutím nečetla recenze, proto na mě náhlý zlom zapůsobil tak nečekaně, jak měl. Málokdy se mi stane, že bych tak intenzivně prožívala osudy hrdinů, ale zároveň mi snímek dodal klid. "Miss Potter" je jako teplý čaj a sušenky za podzimního deštivého odpoledne.

Tenhle film vás prostě buď strhne, nebo ne. Dobrou náladu a zřeštěnost rozhazuje po hrstech. Co na tom, že z herců umí zpívat snad jen Amanda Seyfried, Brosnan by neměl zpívat ani doma na toaletě a že příběh je jako vystřižený z telenovely. Tvůrci se při natáčení museli královsky bavit a na výsledku je to znát. Nenudila jsem se ani vteřinu a z kina odcházela tanečním krokem se širokým úsměvem.

Mistrovské dílo, původně kratičký text rozvedený umně do filmové podoby. Působivě vykreslená atmosféra tíhy a strachu doby, v níž se denně odehrávalo mnoho zrad i hrdinství. Herecké výkony i režie jsou neokázale úsporné, o to víc dopadají na diváka svou naléhavostí.