halogenka

Prevracene Driving Miss Daisy, ktere stoji na skvelych vykonech hlavnich akteru, dialozich a mizanscene. Viggo je coby pupkaty Talian naprosto okouzlujici a pokazde, kdyz se Mahershala usmeje, mate pocit, ze vam nekdo poslal litr na ucet. No, a to tema segregace a rasismu je (i pres par scen, ze kterych uvedomele zamrazi) sice uchopene dost smirlive a naivne, ale ve vysledku bych to filmu nemela az tak za zle. Je to proste oddechove oldschool feelgood roadmovie, nic vic, nic min.

Esence slova “cajk.”

V kavarne na vas pomrkava barista. Po pulhodine priblbleho usmivani se jeho smerem a diskretniho zkouseni podpisu “pani Baristova” na ubrousek pocamrany kafem zjistite, ze mu pri zdobeni latte jen vletela do oka mleta skorice. Zhruba stejne podvedeny se clovek citi po dosledovani Temneho pripadu. Vubec tu nefungujou ty tri casove roviny ani ten motiv ztraty pameti, tvurci s nima mohli nadelat velkou paradu (skvela nahravka napr. na nespolehliveho vypravece), ale misto toho s nima vlastne neudelali nic.

Mělo se to jmenovat spíš Bipolar – vysvětlovalo by to ty dvě totálně nesourodé linky maničtí gangsteři-depresivní Mads. Celkový zážitek z filmu bych přirovnala k návštěvě vesnické diskotéky s travesti show.

Druhá série Rapla zatím hodně velká slabota. Jako kdyby to psal a točil někdo úplně jiný. S demontrací můžeme začít už otřesnou znělkou, vizuálně to šlo taky znatelně dolů, každý díl provází spousta nelogičností, v tomto díle i hodně blbé herecké výkony (Duchoslav), zápletky působí dost těžkopádně. A v neposlední řadě z detektiva drsné školy, který má v první sérii celkem solidní můžo, udělali zoufalého zřízeného pantátu (chvílema se Kuneš až podobá Čermákově roli z Dabing Street). Škoda přeškoda.

Vizuálně sprostá vykrádačka Myiazakiho, scénáristicky, režijně a herecky úplná demence.

Skvěle napsaný seriál s výborným Douglasem, který se na stará kolena přehrál z hajzla do superroztomilého soon-to-be páprdy.

Velmi pietní a těžce dvojdimenzionální podívaná s naprostou absencí jakéhokoli režisérského point of view, kterou drží nad vodou jenom hudební čísla.

Grandiózní případ otřesné podívané, na jehož řešení přijdete po prvních deseti minutách filmu: vypnout to.

Roztomile hloupoučká akčňárna pro starší a pokročilé. Celý film jsem čekala, že Cruise konečně řekne “I’m too old for this shit”, ale smůla, patrně se chystá pokračování. V tom případě přeju klukům ze scénaristického hodně štěstí s plácáním nové kuličky klišé a pitomin. A aspoň tomu Peggovi by mohli napsat jednu vtipnou hlášku, protože jestli zapomněli, tak proto tam je. Můj suverénně nejoblíbenější záběr je překvapený chlap ve vrtulníku, to za ty dvě stovky stálo. Jako komedie slibné, jako akčňák v roce 2018 tak nablblé, že byste to pohladili po hlavě a poslali spát.