Flakotaso

Mělo to náběh na něco docela zajímavého a originálního, ale zhruba po polovině se ztratí tempo a scénář začne zabředávat do čím dál otravnějších klišé. Posledních dvacet minut už nezbývá než čekat, kolik "závěrečných" scén je ještě připraveno. Jinak je to docela čistě natočené, režisérská dvojice má řemeslo indie filmů v ruce, ale nejlepší na celé Ruby Sparks je (bohužel) dvojice Annette Bening a Antonio Banderas - nesympatická Zoe Kazan (roli femme fatale si mohla jako autorka scénáře napsat opravdu jenom sama) a prvoplánově obsazený Paul Dano opravdu příliš nefungují.

Je to určitě dobrý a záslužný film, ale docela jsem tam postrádal větší důraz na to, že pokud kosatka loví (třeba i lidi), tak pouze dělá to, co je pro ni přirozené. A ne, že je to způsobeno pouze stresujícím životem v zajetí nebo "špatnými" geny jednotlivce. Navíc s tou nevinností cvičitelů v rámci kosatčího průmyslu bych byl taky opatrný. Všichni to dělají dobrovolně a sami tak onu celou mašinérii vědomě podporují.

Je tam jedna skvělá rýpavá hláška. "Chystáme tragédii z vesnického prostředí. Ale nebojte! Je moderní, dopadne to šťastně!"

Tolik ód na výkony hlavní dvojice, ale já na konci filmu stejně fandil jenom De Nirovi, aby vyhrál sázku. Ostatní pro mě byli od začátku do konce jenom otravná, arogantní a nevychovaná individua, kterýchžto záporné vlastnosti jsou prezentovány víceméně jako klad a zdůvodněny zjednodušeně pouze tím, že jsou "tak trochu na hlavu". Upřímnost ani chemie v tom filmu absolutně není, i když se o to snaží. Také si ještě neodpustím poznámku k výkonu Jennifer Lawrence - není podstata dobrého hereckého výkonu v tom, obsáhnout velký rejstřík emocí a přenést je na diváka? Z Lawrence jsem měl celou dobu pouze jeden pocit - neustále se tváří nasraně/arogantně a chce aby to vypadalo sexy/svůdně. Kolem a kolem je to takový trošku lepší průměr romantických "feelgood" tragikomedií. Děj je, kromě osvěžujícího nápadu s rámováním americkým fotbalem, jedno velké klišé (aspoň, že v závěru nedostali 10 bodů) a Russel mě tak stejně jako ve Fighterovi zaujal spíše formálními náležitostmi - zejména je tady na mainstream docela dobrá kamera. Každopádně netuším, čím takový zcela běžný a řadový film zasloužil tolik pozornosti a osm oskarových nominací. Pocit z filmu jednou větou? Mainstream, který si hraje na indie nezávislárnu, ale přesto chce cele zůstat mainstreamem. Nevím, jak jinak to vyjádřit :).

Původně jsem chtěl dát tři hvězdy, protože je to ukázkový mainstreamově dokonale plochý, nekonfliktní a černobílý film a jako takový slouží opravdu velmi dobře, to je potřeba zdůraznit - není zcela špatný ani diletantský. Ovšem pokud se na něj podívám z kritické pozice, tak v podstatě nemůže obstát.

Záblesky chladné neděle, bohužel bez záblesku filmovosti. Do televize OK, na české poměry slušná žánrovka.

Proč se současné české a slovenské filmy stále nemohou vyhrabat s absolutní průměrnosti až podprůměrnosti? Tato otázka mě napadá u každého současného filmu, ze kterého stříkají ambice (ať už přiznané či ne) a kritická obec je v očekávání toho, že se konečně objeví dílo, které by bylo schopno konkurovat alespoň lehce nadprůměrné vrstvě evropského uměleckého filmu. To, co se děje vždy poté, mi připadá jako podle kopíráku - ambice mohutně splasknou jakmile se zhrzení tvůrci doví, že je žádné prestižnější festivaly nepřijaly a diváci potom většinou jenom musí pokrčit rameny a uznat, že vznikl další pokus, který se nesnaží být svébytným, sebevědomým filmem, schopným obstát i ve větší konkurenci, ale je pouze jakousi velmi opatrnou a zpátečnickou zkouškou, která se křečovitě snaží vypadat alespoň trochu jako to, co se točí v celé Evropě na mnohem vyšší úrovni. Festivaly nechtějí pokusy, chtějí hotové a dospělé filmy. To, že je Lehotského Zázrak opět jenom zkouškou a ne dospělým filmem, čiší doslova z každého záběru a to je na tom nejsmutnější. Kameraman se snaží napodobovat snímání evropských filmů sociálního realismu - občas mu to jde, občas ne. Hudba je naprosto zbytečná - nemá ve filmu naprosto žádnou funkci, objeví se párkrát na začátku, potom až na konci, ale "musíme tam nějaké to brnkání na klavír dát, diváci by přece film bez hudby nepřijali". Scénář je asi vůbec nejhorší složkou, což je opět tristní skutečnost - působí, jakoby scenárista nakoukal všechny filmy o mládeži, označované za alespoň trochu kontroverzní a potom brousil všechny hrany tak dlouho, až vzniklo beztvaré nevýrazné nic, ve kterém paradoxně zůstalo mnoho klišé, odboček a mezer, které v údajně realistickém filmu nemají co dělat (aneb tváříme se realisticky, ale - hrdinka musí být alespoň jednou znásilněna, alespoň jednou zmlácena, alespoň jednou přežít automobilovou havárii atd. - věčný rozpor, vždyť "musí se tam přeci něco dít, je to fikční film!". A samozřejmě nesmí chybět klasická zkostnatělá a přežitá scenáristická berlička v podobě učení angličtiny a snu, tentokrát o odjezdu do Británie. Režisér sám po projekci řekl, že sama představitelka hrdinky je ve skutečnosti velmi bezcílná, bloumá, hledá se. Proč to tak není i ve filmu? Právě neschopnost scénář očesat, vyčistit a upravit ho tak, aby byl sevřený, je nejpalčivějším problémem Zázraku, který je tak opět tím, k čemu byl díky výše zmíněným faktorům od začátku odsouzen - dalším pokusem o zázrak, který za této konstelace nikdy nemůže přijít.

Hm, pro mě docela obyčejná bezdějová hovadina, která přímo škemrá o interpretace různých nadšenců. Já však po zhlédnutí nemám na nic takového ani sebemenší chuť, protože ten film za to jednoduše nestojí. Formálně slabé, otravovaly mě ty neustálé poskočné střihy a amatérská digitální kamera a obsahově se nemáme o čem bavit, jelikož to kvůli vyvolání pocitu falešné hloubky poskytuje co nejméně informací. A přívržencem umělého "no reason" násilí taky nejsem. Film naprosto mimo můj vkus.

Visconti 4/10, Bolognini 4/10, Pasolini 7/10, Rossi 5/10, De Sica 4/10.

Dobře, skoro tři hodiny sledujeme velmi nefilmový (rozuměj téměř dokumentární) záznam toho, jak jedna nepříjemná zrzka obětuje deset let svého života lovu na pochybný cíl, jehož zabití stejně nic nevyřeší a na konci z ní po deseti letech (!) vypadne první náznak emoce! Je to natočené slušně, v pořádku, ale nic rafinovaného ani výjimečného. Že to není klasická americká oslavná "náborovka"? To by u filmu, zvláště podle "skutečné události" měla být přece samozřejmost, tudíž to nepovažuju za nic zásadního. Když si to shrnu - absolutně chladně natočený hraný dokument o tom, že jeden z mnoha teroristů byl, deset let se po něm pátralo a už není. A dál? Nevím, nerozumím tomu, proč měla Kathryn Bigelow potřebu investovat síly do tak popisného filmu a přitom paradoxně tak nicneříkajícího a nicneřešícího (napadá mě, že kdyby se všechen natočený materiál hodil do nějakého nejnovějšího počítačového programu, tak vypadne úplně stejný film, včetně použití hudby, střihu atd.). ___ btw: hlavní roli měla hrát Mia Wasikowska, aby ta "poetika nezajímavosti" byla dokonalá, protože na Chastain vizuálně přece jenom cosi zajímavého je...ale to už rýpu moc :).