ejnl

Několik silných momentů, ale celkově vzato jedno velké čekání na vtip. Přiznám se, odešel jsem z projekce po půlce filmu, kdy už jsem myslel, že není kam gradovat. Celé to pásmo by se dalo vypointovat v jedné nebo dvou situacích, ale opět zde vnímám pravděpodobný současný trend dokumentů - prožívání přes utrpení.

Je to zajímavá práce. Jestli bylo záměrem přenést na diváka dojem z rodičovského utrpení a hlavním motivem filmu bylo uspání dvojčat, povedlo se to výborně. Obrazovou koláž subjektivních záběrů doplňuje neustále iritující zvuk brečících a chrachlajících nemluvňat, výsledným efektem na diváka je permanentní stres a ostražitost. Ale základním problémem pro mě bylo, že jsem se na to nepotřeboval dívat.

Celou dobu jsem zvažoval, jestli se nejedná o jakýsi polodokument, vede k tomu narativní forma i andělský nadrámec. Vidíme casting, ve kterém slečny odmítají vůbec jen zkoušet erotické scény, a přišlo mi zajímavé přemýšlet nad tím, jestli tam herečky přišly opravdu nepřipraveny na to, co se bude dít. Ale vůbec nejzajímavější a možná i erotičtější než samotné erotické pasáže jsou niterné dialogy o sexuálních motivacích a touhách jednotlivých aktérek. Vzrušující dusno postupně střídá hysterie vedoucí k destrukci, což mi v kontextu s Cronenbergovou Nebezpečnou metodou, která mi v hlavě ihned naskočila pro srovnání, zde přijde řečeno mnohem čistěji.

Geniální úvodní sekvence a originální formalistické hříčky. Obsah musím ještě vstřebat, ale celkové vyznění je vesměs pozitivní.

Historickým kostýmním filmům se vyhýbám obloukem. Tentokrát jsem se nechal zmást jménem Davida Cronenberga, jehož ujetosti absolutně zbožňuju, ale napálili mě! Kiera Knightley pro mě nebyla postavou, ale pouze Kierou Knightley, která mě od prvního framu iritovala. Zajímavá byla práce s kompozicemi, dva lidé sedí za sebou, ale oba jsou v ostrosti. To je tak jediná pozitivní věc, která mě v záplavě nudy nadchla.

Výborné, výborné! Neskutečně zábavné postavy, které bych si k původní látce nikdy nedokázal představit, ale lépe a svěžeji už to snad ani nejde. Každý z doposavad vysílaných celovečerních dílů má spád a Moriatriho meta-zápletka taky táhne. Díky, BBC

Nějak se to rozplizlo

Absolutně nemůžu pochopit, jestli to někdo z pozitivně komentujících myslí vážně, či nesledoval film při skupinově-halucinogenní projekci. Plejáda absurdních historek, kde mezi slovy absurdní a vtipný je rozdíl jako mezi losem a krávou. Je jisté, že filmy stárnou, ale takhle moc?

Spíše než celistvý film jsem měl pocit, že sleduji výjevy ze života Kaspara Hausera, což má svá pro a proti. U některých epizod jsem se vyloženě válel smíchy (tuhle věž musel postavit doopravdy velký člověk nebo jablko je unavené), tak absurdní humor postavený na odlišném pojetí světa jsem jinde neviděl. Některé pasáže ovšem absolutně zabíjely moji pozornost a to vydržím ledasco. Celkově mám velmi nekonzistentní pocit (řečeno se vztyčenými třemi prsty).

Viděl jsem pouze 2D verzi, i v té bylo ale poznat, jaký mají Transformers 3D potenciál. Bohužel, co se zbytku filmu týče, nepamatuji si zhola nic. Jsou do nás ládovány tuny akcí, všechno klouže jako po másle a divák nemá ani chvíli na oddech. Z kina jsem odcházel pozitivně unavený, s dvou a půl hodinovou amnézií a pocitem, že není většího fetišisty (fašisty), než Michaela Baye.