Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Krimi

Recenze (32)

plakát

Falling Skies (2011) (seriál) 

Oproti konkurenčním áčkovým seriálům je to takový chudý příbuzný z vietnamské tržnice. Situace jsou značně nedotáhnuté, napínavé scény postrádají rytmus a klíč, po skončených bitvách nepřichází katarze, ale nějaká genericky patetická hudba. Komparz v druhém plánu často pouze vykonává aktivity na povel (teď se všichni budeme radovat/divit/plácat po zádech/tvářit vystrašeně/nadějně) a mluvící postavy vidíme právě v okamžicích, kdy je ten správný čas na patetickou hlášku. Často zde nefunguje kontinuita času, místa, počtu přeživších a vůbec nejhorší je, že ani po zhlédnutí jedné a půl série pořád nevím, jakým arzenálem oplývají mimozemšťané. Ze začátku jsou exponováni jako masově destruktivní monstra, ale ve většině konfliktů (kterých ani není moc) dostávají na holou dost banálními metodami. Ale na druhou stranu, hlavní postavy jsou natolik táhnoucí, že i přesto Falling skies trpím :)

plakát

Občan K. (2012) 

Moc fajn performance, rozhodně hodná zamyšlení, ale film to není. Myslím si, že by dokonce partě Ztohoven mohl Občan K. i mediálně ublížit. Působí v něm jako parta rozjívených puberťáků, která entusiasticky přemítá nad tím, co se stane, když půjdu volit pod cizím jménem (nic) a když přijde policie, tak začnou kopat a hystericky vyšilovat.

plakát

Praho, má lásko (2012) (studentský film) 

Obrovská nuda, absolutně nevyužitý vizuální a motivový potenciál krásného města. Pokud jako příklad právoplatné pocty Praze vezmu třeba Světáky, tak ani jedna ze čtyř viděných povídek by si s nimi na kafe nesedla. Jediný kraťas, který filmařskou kvalitou vybočoval z řady, je film Tomáše Pavlíčka, kterému se podařilo uchopit téma a někam ho dovést. Zbytek unylost, anestetika, hloupost.

plakát

Český žurnál (2013) (seriál) 

Může být i pět, počkám si na výsledek.

plakát

Svatby (2012) (seriál) 

Oproti "Čtyřem v tom" http://www.csfd.cz/film/327356-ctyri-v-tom/, pořadu, který běžel v konfrontaci se Svatbami v rámci ochutnávek ČT, o dost hrubější a bulvárnější. Cítím zde snahu stylizovat, vyhrocovat do extrémů, čemuž nasvědčuje už výběr hlavních párů. Křesťanští panicové, jež kamery sledují u společného síťování hry Age of Empires, vesničtí bulíci ve středním věku, a neustále ve při se nacházející pár motorkáře a bývalé pornohvězdy, nyní luxusní prostitutky. Otázka je, jestli se z dokumentraristiky čt nestává obdobná živnost.

plakát

Čtyři v tom (2013) (seriál) 

Viděl jsem v Jihlavě pouze demoverzi tohoto budoucího pořadu. Látka je to nosná, postavy sympatické a občasné intimní vložky, které si protagonistky samy natáčejí, osvěžující. Co by však pořadu pomohlo, je člověk, který nedrží kameru poprvé v životě, a zkušený střihač-dramaturg. To první se už asi spravit nedá, ale na pilování střihu je ještě naštěstí čas.

plakát

Realita 2.0 (2012) 

Začátek i konec v sobě zahrnují srozumitelnou, přesto krásně metaforickou výpověď, ovšem prostředek je jako vuřtguláš se zázvorem a lahví bílého vína.

plakát

Není nad domov (2011) (pořad) 

Byl jsem nadšený a byl bych ještě víc, kdybych náhodou zapnul televizi a po talentovaném československu bez jakéhokoli předchozích ohlasu běžel podobně sociálně kritický soutěžní pořad. Forma byla dokonale zvládnutá, soucitný, přesto však záměrně ignorantský moderátor, sedl soutěži jako prdel na hrnec.

plakát

Dva nula (2012) 

Film jsem zhlédnul v JIhlavě a popravdě jsem se na něj dost těšil. Co přišlo, byla podivná kompilace nastrčených charakterů v dokonalých kompozicích. Nemyslím si, že by dokument měl "dokumentovat", objektivně zaznamenávat danou skutečnost. Právě naopak je mi sympatické, když z dokumentu cítím autorovu ruku, názor, se kterým potom mohu souhlasit nebo s ním vést diskurz. Dva nula nabízí nastrčené, vypiplané záběry na dvojice-trojice protagonistů, kteří o svém působení ve filmu vědí a médium si uvědomují, přesto (nebo právě proto) se chovají jako lobotomizovaní paštikáři. Opravdu jsme takový národ, jakým nás chce režisér mít? Už samotný výběr protagonistů a zdánlivě objektivní forma bez komentáře pro mě vytváří obraz tvůrců - smějících se bestií. S takovým pohledem nesouhlasím.

plakát

Prolegomena to Virtual Framing of a Revolution (2012) odpad!

Prosím, ne! Padesát minut čiré tryzny, která se staví na odiv svou intelektualizující strukturou, kontextuálními odkazy a transmediální meditací. Na mě film působil jako dadaistická snůška videí, které autor poskládal za sebe bez jasné vize, a kde byly mezery, tam prdl Hitchcocka.